Ústavní soud, Brno, PV 5/2024

Usnesením policejního orgánu byly jako náhradní hodnota zajištěny dva pozemky ve vlastnictví stěžovatelky (obchodní společnosti), která je v dané věci podezřelá ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Úkony trestního řízení byly v dané věci zahájeny na základě oznámení finančního úřadu, u kterého měla stěžovatelka uplatnit neoprávněný odpočet na dani z přidané hodnoty. Prověřováním bylo zjištěno, že stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu, kterou se pokusila převést vlastnictví k uvedeným nemovitostem. Z toho důvodu je nutné do konce trestního řízení tyto nemovitosti zajistit. Usnesení bylo vydáno bez souhlasu státního zástupce, neboť šlo o naléhavý případ. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, kterou městský soud napadeným usnesením zamítl. Podle městského soudu postupoval policejní orgán správně, neboť hrozilo zmaření účelu trestního řízení.

Stěžovatelka před Ústavním soudem namítala, že městský soud nereflektoval skutečnost, že avizovala doplnění odůvodnění stížnosti v přiměřené lhůtě. Tato lhůta měla končit dne 30. 8. 2022 a městský soud tohoto dne rozhodl, aniž by se seznámil s doplněním stížnosti. 

Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Svatoň) napadené usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2022 sp. zn. 70 Nt 49/2022 zrušil, protože jím bylo zasaženo do práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Právní věta:

Nekontaktoval-li stížnostní orgán stěžovatelku s tím, že jí navržená lhůta pro doplnění blanketní stížnosti je podle jeho názoru nepřiměřená, založil tím legitimní očekávání, že s rozhodnutím posečká na případné doplnění stížnosti v avizované lhůtě.

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2479/22 je dostupný  zde (420 KB, PDF).