Na Ústavní soud se obrátila skupina 51 poslanců, zastoupených poslancem Markem Bendou, s návrhem na zrušení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které provozovatelům veřejných telekomunikačních a elektronických sítí (tedy především telefonním operátorům a poskytovatelům internetového připojení) ukládají povinnost uchovávat tzv. provozní a lokalizační údaje o uskutečněných komunikacích a předávat je policii a zpravodajským službám.
Stručně řečeno, jedná se o údaje o veškeré telefonní a faxové komunikaci (např. číslo volajícího a volaného, čas a délka komunikace), e-mailové a SMS komunikaci, o návštěvách webových stránek a využívání některých internetových služeb (podrobněji viz prováděcí vyhláška č. 485/2005 Sb.)
Poslanci tvrdí, že napadená ustanovení porušují čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy základní práva na ochranu soukromého a rodinného života, na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě a na ochranu listovního tajemství a tajemství nejrůznějších forem komunikace.
Napadenými ustanoveními zákona byla v podmínkách České republiky provedena evropská směrnice č. 2006/24/ES. Navrhovatelé se domnívají, že samotná směrnice je neplatná z hlediska práva Evropské unie pro rozpor se základními právy Evropské unie, a dali Ústavnímu soudu na zvážení, zda se v této otázce sám neobrátí na Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Poukázali také na rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu v obdobné věci z 2. března 2010, který pozastavil příslušnou právní úpravu účinnou v Německu od počátku roku 2008 a nařídil okamžitou likvidaci všech osobních údajů zpracovávaných na základě této právní úpravy.
Navrhovatelé dokonce tvrdí, že zmíněná směrnice „představuje výkon pravomocí orgánů EU způsobem, který ohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu“. Poukazují přitom na dosavadní judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že, „pokud by vývoj v ES, resp. EU, ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti ČR nebo podstatné náležitosti demokratického právního státu, bylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány ČR, přitom platí, že k ochraně ústavnosti je povolán Ústavní soud“. Podle navrhovatelů je proto Ústavní soud povolán k posouzení napadených ustanovení z hlediska souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Je zřejmé, že navrhovatelé v tomto řízení předkládají Ústavnímu soudu složitou a zásadní otázku vztahu evropského práva a ústavního práva České republiky. Délku řízení ani výsledek pochopitelně předjímat v tuto chvíli nelze.
Věc obdržela sp. zn. Pl. ÚS 24/10 a byla přidělena místopředsedkyni Ústavního soudu dr. Elišce Wagnerové a jako soudkyni zpravodajce.
Text návrhu je k dispozici 
zde (5.6 MB, PDF).
Tomáš Langášek