Ústavní soud zamítl návrh Městského soudu v Brně, který navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodl o zrušení bodu 1. písm. a), b), bod 2., článku XLV1I1. o mimořádném opatření při určování výše platu a některých náhrad výdajů představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců v letech 2008 až 2010, části třicáté zákona č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.
U Městského soudu v Brně je projednávána žaloba, kterou se soudce Městského soudu v Brně domáhá vůči České republice - Městskému soudu v Brně zaplacení částky 3.900,- Kč. Po právní stránce se jedná o nárok na plat ve smyslu § 28 až § 31 zákona č. 236/1995 Sb. a náhradu výdajů ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb. Žalobní tvrzení jsou taková, že za leden 2008 nebyl soudci vyplacen celý plat a náhrada výdajů, na jaký by měl nárok nebýt zmrazení platu provedeného ustanovením článku XLVIII., části třicáté zákona č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů.
Pro rok 2008 byl výsledný hrubý plat soudce stejný jako v roce 2007 a Městský soud v Brně dospěl k názoru, že ustanovení uvedená v navrhovaném petitu, která v konečném důsledku vedla ke zmrazení platu od 1.1.2008 do 31.12.2010, a která byla při řešení tohoto sporu použita, jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, případně s čl. 2 odst. 1, a dále s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho důvodu podal návrh na zrušení uvedených ustanovení zákona.
V podání navrhovatel upozornil, že v rámci pozměňovacích návrhů k uvedenému zákonu došlo k navýšení platů prakticky všech skupin státních zaměstnanců, a to celkově o 2,7 mld. Kč. Výjimkou byli pedagogičtí pracovníci regionálního školství, u kterých však došlo k opakovanému zvýšení platů v průběhu roku 2008 i pro rok 2009. U ústavních činitelů, včetně soudců, byla platová základna pro léta 2008 – 2010 zmrazena. Navrhovatel zdůraznil nedodržení zásady proporcionality a popření proklamací zákonodárce o platových restrikcích ve všech oblastech státní správy. Uvedl zároveň, že nezpochybňuje nároky jiných skupin osob, jejichž plat je vyplácen ze státního rozpočtu, ale jde mu o to, aby poukázal na opakované nedodržování zásady proporcionality platových restrikcí, které se zdaleka netýkaly všech zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Platovými restrikcemi dochází podle navrhovatele k neproporcionálnímu protiústavnímu zásahu do legitimního očekávání těch, kterým byly zákonem formulovány podmínky na dobu neurčitou. Uvedeným zmrazením platu došlo podle názoru soudu k nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti ve vztahu k jednomu z jejich atributů, a to do práva na materiální zajištění. Navrhovatel je navíc přesvědčen, že v makroekonomickém měřítku je úspora docílená platovou restrikcí vůči soudcům zcela zanedbatelná.
Ústavní soud rozhodl, že pokud se týká zmrazení zákonem předpokládaného tempa růstu příjmů soudců, krátkodobé pozastavení růstu platů soudců nepředstavuje platovou restrikci zasahující do ústavních principů podle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 82 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud konstatuje, že z hlediska principu dělby státní moci a požadavku jejich vzájemné vyváženosti sice zůstaly pojistky a záruky konstruované zákonem o platu představitelů státní moci zachovány, konstatuje však trend snižování poměru mezi platem soudce (a ostatních ústavních činitelů) k zákonem stanovenému násobku průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře. Nicméně mimořádné opatření napadené navrhovatelem nelze podle soudců Ústavního soudu posuzovat izolovaně, ale je nezbytné, aby byl zkoumán skutečný dopad do příjmové situace soudců. Ten neměl podle Ústavního soudu charakter trvalého snížení materiálního zabezpečení soudce.
Zásahy zákonodárce do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem je třeba hodnotit v rámci principu jejich nezávislosti. Nezávislost soudců je sice podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní, je ale zároveň i spjata s jejich přiměřeným materiálním zajištěním; zákaz svévolných platových restrikcí rovněž umožňuje vyloučit různé formy nátlaku na jejich rozhodování. Ústavní soud je přesvědčen, že „v projednávané věci dočasné pozastavení garantovaného nárůstu platů soudců neovlivnilo jejich dosud dosaženou úroveň materiálního zajištění způsobem, jenž by založil pochybnosti o tom, zda nejde o svévolný postup zákonodárce mající za cíl omezení či ztrátu soudcovské nezávislosti. Ústavní soud tak odlišil pozastavení nárůstu platu soudců od trvalého odnětí platu či jeho části, které již představuje reálný negativní dopad do dosažené úrovně materiálního zajištění soudců.“
Ústavní soud však současně upozornil, že „krok zákonodárce, jímž (by) došlo nikoliv k pozastavení tempa růstu platu soudců, nýbrž k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, ... by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického právního státu [jen stěží] aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců a nikoliv současně příjmy jiných »služebníků« státu.“.
Soudcem zpravodajem byl Miloslav Výborný, návrh projednalo plénum Ústavního soudu pod spis.zn.: Pl. ÚS 13/08 a nález byl vyhlášen ve středu 24. března 2010. Verdikt nebyl jednomyslný. Odlišná stanoviska uplatnili soudci Pavel Holländer, Eliška Wagnerová, Vlasta Formánková a Vladimír Kůrka.
Pro úplnost je třeba uvést, že Ústavní soud obdržel 5. března 2010 další návrh Městského soudu v Brně týkající se nejnovější restrikce platů soudců. Městský soud dospěl k závěru, že ustanovení uvedená v části první, článku I. zákona č. 418/2009 Sb., která v konečném důsledku vedou ke snížení platu soudců o 4 %, jsou v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. O tomto návrhu Ústavní soud dosud nerozhodl.
Celý text nálezu včetně odlišných stanovisek 
zde (620 KB, PDF).