Plénum Ústavního soudu dnes zamítlo
návrh skupiny poslanců na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.
618/2006 Sb., kterou se vydávají tzv. rámcové smlouvy. Text návrhu je
k dispozici 
zde (1.6 MB, PDF).
Na návrh skupiny poslanců se Ústavní soud zabýval otázkami ústavnosti a zákonnosti napadeného předpisu. Ústavní soud zkoumal v zásadě dvě skupiny námitek, první směřovala k nedostatku ústavního zmocnění, tedy zda měl ministr zdravotnictví pravomoc k vydání vyhlášky, a druhá k nedostatku zákonné kompetence ministerstva zdravotnictví, opírající se o zmocňovací ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Protiústavnost vyhlášky vznikla podle skupiny poslanců skutečností, že vyhlášku vydalo Ministerstvo zdravotnictví v době, kdy byla vláda v demisi, protože nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a byla prezidentem pověřena vykonáváním funkcí prozatímně, až do jmenování vlády nové. Podle navrhovatelů proto neměl ministr této vlády k vydání vyhlášky dostatečnou pravomoc. Navrhovatelé dále napadali nezákonnost napadené vyhlášky, protože podle nich ministerstvo jejím vydáním překročilo zákonné zmocnění.
Ústavní soud na svém dnešním veřejném jednání rekapituloval návrh a listinné dokumenty, které si vyžádal, poté vyzval strany, zda chtějí navrhnout nějaké další důkazy, a po negativním vyjádření zástupců obou stran dokazování ukončil.
K námitce navrhovatelů směřující k nedostatku legitimity Ministerstva zdravotnictví pro vydání právního předpisu v době, kdy vláda vládne bez důvěry Poslanecké sněmovny, Ústavní soud připustil, že oproti vládě s plnou důvěrou Poslanecké sněmovny je co do legitimity a politického oprávnění vláda v demisi v pozici odlišné, což nutně vede k nutnosti restriktivně a přísně nahlížet na pravomoc takové vlády vydávat nařízení a jiné akty vládnutí, zejména pokud by nesly zásadní a nevratné důsledky. Konstatoval však, že je nutné důsledně odlišit postavení vlády, včetně jejího oprávnění vydávat nařízení podle čl. 78 Ústavy, na jedné straně a ministerstev oprávněných vydávat vyhlášky podle čl. 79 odst. 3 Ústavy na straně druhé. Ústavně zakotvená pravomoc ministerstva se musí opírat vždy o zákonné zmocnění a není dle ústavního pořádku zvláštním způsobem omezena za situace, kdy je ministerstvo řízeno ministrem, který je členem vlády prozatímně pověřené výkonem jejích funkcí.
Podle názoru Ústavního soudu proběhl legislativní proces vedoucí k vydání napadené vyhlášky řádně, stejně jako dohodovací řízení, a Ministerstvo zdravotnictví naplnilo podmínky dané zmocňovacím ustanovením, takže jeho postup byl zákonný. Dohodovací řízení skončilo shodou na textu rámcových smluv a za této situace ani zmocňovací ustanovení zákona § 17 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. nedává ministerstvu možnost uvážení, možnost vyhlášku nevydat. Naopak, ministerstvo mělo povinnost výsledek dohodovacího řízení respektovat a v této podobě vyhlášku vydat.
Ústavní soud se částečně zabýval dalšími námitkami navrhovatele, ale ani tyto namítané skutečnosti nebyly ve svém souhrnu schopny vyvolat protiústavní následky.
Návrh skupiny poslanců byl zamítnut v celém rozsahu, soudkyní zpravodajkou byla Ivana Janů a odlišná stanoviska k výroku nálezu Ústavního soudu uplatnili soudci Eliška Wagnerová a Jan Musil.
Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026
jana.pelcova@usoud.cz