Jiří Zemánek (*1950) po studiích ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické a práv na Univerzitě Karlově působil od r. 1974 jako vědecký pracovník v Ústavu státu a práva Československé akademie věd v oboru mezinárodní právo a ekonomická integrace, v němž také obhájil kandidátskou disertační práci (1978). Vedle problematiky RVHP a EHS se zabýval i unifikační agendou Komise OSN pro mezinárodní právo, GATT, UNCITRAL ad. Prošel také stážemi u Nejvyššího soudu ČSR a v odboru mezinárodních ekonomických vztahů Úřadu vlády ČSSR. Jeho odborný profil se prohloubil po absolvování letní školy Akademie mezinárodního práva v Haagu a koncem 80. let na Mezinárodní fakultě srovnávacího práva ve Štrasburku. Svou publikační činností z té doby usiloval o širší zapojení Československa do smluvních a institucionálních struktur mezinárodní právní spolupráce. Dlouhodobý výzkumný pobyt v Ústavu Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní právo soukromé v Hamburku na základě stipendia Nadace Alexandera von Humboldta, tříměsíční stáž ve Švýcarském ústavu pro srovnávací právo v Lausanne s podporou švýcarské vlády a návštěva kurzů na Svobodné univerzitě v Bruselu a na Univerzitním institutu ve Florencii počátkem 90. let se pak výrazně promítly do soustředění jeho odborné orientace na evropské právo.

Spoluzakládá evropská právní studia na Univerzitě Karlově, je spoluautorem první velkoformátové učebnice práva Evropské unie (nyní už 5. vydání), jako proděkan Právnické fakulty rozvíjí její zapojení do mobility studentů a pedagogů v rámci programů Evropské unie Tempus/Erasmus („Czech Legal Sytem in European Context“), zavádí specializované kurzy anglického, německého a francouzského práva v evropském rámci, vedené profesory zahraničních univerzit, spoluzakládá mezioborový školící program Europeum pro pracovníky veřejné správy, je národním koordinátorem výzkumných projektů (Deutsche Forschungsgesellschaft, PF Technické univerzity v Drážďanech), přednáší na Justiční akademii, stává se předsedou České asociace pro evropská studia (ECSA), české odbočky Sdružení pro mezinárodní právo (ILA) a členem redakčních rad odborných revuí, aj. V roce 1998 získává profesuru Jeana Monneta pro evropské právo, udělenou Evropskou univerzitní radou. V témže roce obdržel čestnou plaketu u příležitosti 650. výročí Univerzity Karlovy. V letech 2001–2012 zavedl a přednášel evropské právo také na Metropolitní univerzitě Praha.

Jako člen Legislativní rady vlády se v letech 1998–2006 podílel zejména na procesu sbližování českého právního řádu s právem Evropské unie a na práci komise pro přípravu euronovely Ústavy České republiky. V průběhu jednání o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2002–2003) byl členem poradního týmu vládního představitele v Konventu Jana Kohouta. V té době býval také zván jako expert Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury. K jeho mimoakademické odborné činnosti patří mj. také působení v advokacii (1992–2009) nebo expertní poradenství pro Evropskou unii (výběr právníků – lingvistů pro Soudní dvůr EU, panel Výkonné agentury pro vzdělávání, audiovizi a kulturu).

Jeho rozsáhlé působení v mezinárodním akademickém prostředí zahrnovalo přednášky např. na univerzitách v Hamburku, Berlíně, Řezně, Varšavě, Madridu či USA. Pravidelně vystupoval na kolokviích European Constitutional Law Network, Societas Iuris Publici Europaei, T.M.C. Asser Institute v Haagu a na konferencích po Evropě. Publikoval četné stati a byl spolueditorem kolektivních prací u nakladatelství Nomos, Duncker & Humblot, Berliner Wissenschaftsverlag nebo Eleven International Publishing, je zakládajícím členem sboru poradců European Constitutional Law Review, v ČR pak členem redakčních rad časopisů Jurisprudence a Mezinárodní vztahy. V publikační i pedagogické práci se zaměřoval zvláště na hlavní témata evropského ústavního práva – na otázky demokratické legitimity a odpovědnosti v EU, evropský soudní dialog, srovnávací studium vzájemného vlivu mezi evropským a národním právem a na metody harmonizace práva členských států EU.

Prezident republiky jej 20. ledna 2014 jmenoval soudcem Ústavního soudu.