Ústavní soud nálezem ze dne 19. ledna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 zrušil ustanovení § 220 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Vykonatelnost tohoto nálezu (tj. zrušení citovaného ustanovení) však odložil o více než rok až na 1. dubna 2011, aby poskytl vládě a Parlamentu dostatečný časový prostor k přijetí nové právní úpravy. Do té doby Ústavní soud stanovil, že ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu se nevztahuje na usnesení, kterým bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nebo kterým bylo řízení o tomto návrhu zastaveno.
Návrh na zrušení § 76g občanského soudního řádu pak Ústavní soud zamítl.
Ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu znělo: „Nejsou-li podmínky pro potvrzení usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jiného usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, nebo pro jejich zrušení podle § 219a odst. 1, odvolací soud je změní.“.
Podle § 76g občanského soudního řádu platí, že: „Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen navrhovateli. Stejnopis usnesení je třeba odeslat navrhovateli, popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení nebo vydání usnesení.“.
Návrh na zrušení obou těchto ustanovení učinila spolu s ústavní stížností proti konkrétním soudním rozhodnutím stěžovatelka – společnost TV PRODUCTS CZ s.r.o., které byla předběžným opatřením uložena soudem určitá povinnost.
Předběžné opatření představuje procesní prostředek, který (ještě před rozhodnutím ve věci samé) umožňuje stanovit účastníku řízení nějakou povinnost, zpravidla aby se něčeho zdržel, něco nekonal nebo naopak konal, něco vydal, předložil apod. Předběžné opatření prozatímně upravuje poměry účastníků sporu, je-li obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Účelem předběžného opatření je tedy zatímní úprava práv a povinností, která zajistí, aby konečné rozhodování soudu mohlo mít vůbec reálný význam.
Současná právní úprava je koncipována tak, že rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření je vykonatelné a závazné okamžikem doručení usnesení žalovanému. Tím se zajišťuje projednatelnost vlastní žaloby a chrání se věc nebo právo, o které se vede soudní spor, aby do konečného rozhodnutí nebylo právo zmařeno nebo věc takříkajíc zašantročena. Tomuto účelu je přizpůsobena i procesní úprava řízení o nařízení předběžného opatření, která se v detailech odchyluje od obecné úpravy soudního řízení. Tak například návrh na nařízení předběžného opatření se nedoručuje žalovanému na vědomí či k vyjádření; doručí se mu až rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Dále, pokud soud prvního stupně návrh žalobce na nařízení předběžného opatření zamítne (nebo odmítne), ani toto usnesení se nedoručuje žalované straně, nýbrž jen žalobci, který může pro sebe negativní rozhodnutí napadnout odvoláním a domáhat se u odvolacího soudu, aby předběžné opatření nařídil. Ani toto odvolání se žalovanému neposílá na vědomí, aby se o něm nedozvěděl.
Pokud žalobci vyhoví již soud prvního stupně a nařídí předběžné opatření, je sice toto usnesení o nařízení předběžného opatření doručeno žalovanému, a je tím okamžikem závazné a vykonatelné, žalovaný se však proti němu může odvolat a zpochybnit důvody a důkazy, které vedly soud prvního stupně k jeho nařízení. Tím je zaručeno rovné postavení účastníků soudního řízení. Problém však nastává v okamžiku, kdy soud prvního stupně návrh na předběžné opatření zamítne (anebo odmítne či řízení o návrhu zastaví) a žalobce se odvolá k soudu druhého stupně. V případě, že soud druhého stupně změní usnesení soudu prvního stupně a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhoví, po řádném doručení žalovanému je takové rozhodnutí vykonatelné a v právní moci a druhý účastník, jemuž byla soudem uložena povinnost, již nemá možnost podat odvolání ani jiný opravný prostředek, přestože teprve nyní se poprvé dozvěděl, že je proti němu podána žaloba.
To byla také situace, s níž se na Ústavní soud obrátila společnost TV PRODUCTS CZ s. r. o., na kterou byla u Městského soudu v Praze podána žaloba na ochranu proti porušování práv z ochranných známek a proti nekalé soutěži (požívání internetové domény), s návrhem na nařízení předběžného opatření. Návrh na nařízení předběžného opatření byl nejprve soudem prvního stupně zamítnut. Žalobce podal následně proti tomuto usnesení odvolání k Vrchnímu soudu v Praze a ten změnil usnesení městského soudu a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl v celém rozsahu. Toto usnesení soudu druhého stupně bylo stěžovatelce řádně doručeno jako pravomocné rozhodnutí bez možnosti podání řádného nebo mimořádného opravného prostředku a stalo se vykonatelným dnem jeho doručení stěžovatelce, která je jím vázána doposud. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti kritizovala skutečnost, že v důsledku jejího vyloučení z druhého stupně posouzení věci (odvolacího řízení) ve věci návrhu na vydání předběžného opatření jí nebyla poskytnuta možnost obrany proti tvrzením žalobců a rozhodnutím soudu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti proto navrhla zrušení § 76g a § 220 odst.3 občanského soudního řádu pro rozpor s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Řízení o ústavní stížnosti nejprve senát Ústavního soudu přerušil a její návrh na zrušení obou citovaných ustanovení občanského soudního řádu postoupil plénu Ústavního soudu.
Plénum Ústavního soudu konstatovalo, že předběžné opatření je způsobilé významným způsobem zasáhnout do základních práv a svobod účastníka řízení. Dostát povinnosti plynoucí ze zásady rovnosti účastníků řízení znamená, že v rámci soudního řízení musí být garantována možnost stran sporu uplatnit svá tvrzení takovým způsobem, aby žádná procesní strana nebyla podstatně znevýhodněna z hlediska vlastního posouzení obecného soudu v rámci řízení.
Ústavní soud dal stěžovatelce za pravdu pouze částečně. Ústavní soud zdůraznil, že ústavní deficit napadené právní úpravy vyvstal v kontextu s celou právní úpravou předběžného opatření v občanském soudním řádu, a zde se projevil úplnou absencí práva být slyšen a úplnou absencí možností právní obrany žalované strany proti předběžnému opatření, jímž byla této straně uložena povinnost až soudem druhého stupně, na rozdíl od navrhovatele a na rozdíl od situace, jaká by nastala, pokud by předběžné opatření nařídil již soud prvního stupně.
Ustanovení § 76g občanského soudního řádu, jehož zrušení se stěžovatelka rovněž domáhala, ponechal Ústavní soud v platnosti, neboť odpovídá smyslu a účelu předběžného opatření. Doručením rozhodnutí soudu prvního stupně též žalovanému by se žalovanému signalizovala procesní aktivita žalobce a poskytoval se tím určitý časový prostor k úkonům, které by mohly účinnost případně následně vydaného předběžného opatření zmařit. Nelze proto v samotném nedoručení tohoto rozhodnutí žalovanému, které ve své podstatě zabezpečuje účelnost odvolání žalobce, spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků řízení.
„Ústavní soud neshledal žádný problém v tom, že se žalovaný nedozvídá o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, ani o odvolání žalobce, a že se o všem dozví až z rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. To je v souladu s jeho účelem – zajistit předmět sporu. Musí však mít alespoň poté možnost právní obrany a tu zcela pozbývá, pokud předběžné opatření nařídil až odvolací soud,“ vysvětlil generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek. „Z nálezu vyplývá, že pokud se odvolací soud domnívá, že soud prvního stupně nerozhodl správně a měl předběžné opatření nařídit, nemůže předběžné opatření nařídit sám změnou usnesení soudu prvního stupně. Musí toto usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně se svým právním názorem. Soud prvního stupně pak předběžné opatření sám nařídí a proti tomuto rozhodnutí již má žalovaný možnost se odvolat“, dodává Langášek.
Soudcem zpravodajem byl Pavel Rychetský. K nálezu uplatnila odlišné stanovisko soudkyně Ivana Janů (plné znění 
zde (162 KB, PDF)).
Plný text nálezu Pl. ÚS 16/09 je k dispozici zde (267 KB, PDF).
Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026
jana.pelcova@usoud.cz