Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2340/2013

22.09.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 65/14

 

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zrušil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj, neboť jím byla porušena základní práva stěžovatelky podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím finanční úřad zamítl stížnost stěžovatelky (starobní důchodkyně) na postup plátce daně, který srazil stěžovatelce zálohu na dani, aniž přitom zohlednil základní slevu na poplatníka ve smyslu § 35 ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Stěžovatelka byla přesvědčena, že ustanovení zákona o daních z příjmů, které odnímá právo na slevu na poplatníka starobním důchodcům, bylo protiústavní, správce daně však svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že plátce daně postupoval v souladu s ustanoveními zákona o daních z příjmů s tím, že posouzení souladu s ústavním pořádkem není v kompetenci plátce daně ani správce daně.

Stěžovatelka svou ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů, v části za středníkem znějící „daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu“.  K Ústavnímu soudu však byl již dříve doručen návrh skupiny senátorů na zrušení identické části zákona, proto plénum Ústavního soudu návrh stěžovatelky odmítlo jako nepřípustný. O návrhu skupiny senátorů rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 31/13 tak, že napadené ustanovení zákona o daních z příjmů se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Protože ke zrušení příslušné části zákona o dani z příjmu došlo v průběhu zdaňovacího období roku 2014, uplatní se v jeho rámci předmětná sleva na dani na všechny poplatníky, včetně těch, kteří k 1. lednu 2014 pobírali starobní důchod.

V nyní posuzované věci finanční úřad rozhodl o stížnosti stěžovatelky, která se týkala zdaňovacího období roku 2013, na které se derogační účinky nálezu ze dne 10. 7. 2014 nevztahují. Ve své předchozí judikatuře však Ústavní soud dospěl k závěru, že v těch  ústavních stížnostech, u nichž je nosným důvodem zásahu orgánu veřejné moci norma podústavního práva, kterou pro její rozpor s ústavním pořádkem Ústavní soud již pravomocným nálezem zrušil,  musí při rozhodování o ústavní stížnosti k zrušujícímu nálezu přihlédnout. V tomto konkrétním případě byla stížnost stěžovatelky na postup plátce daně finančním úřadem zamítnuta „toliko“ z důvodu aplikace zrušeného ustanovení a je tak zřejmé, že v případě stěžovatelky to bylo výlučně zrušené ustanovení, které zasáhlo její ústavně chráněná základní práva. Rozhodnutí finančního úřadu tedy trpělo vadami, které se dotýkají práv stěžovatelky, jakkoliv tyto vady byly založeny obsahem relevantního podústavního práva (§ 35 ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů), a nikoliv způsobem jeho aplikace. Finanční úřad tedy v novém řízení o stížnosti stěžovatelky na postup plátce daně při posuzování toho, zda je či není její stížnost oprávněná, zrušené ustanovení § 35 ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů nepoužije.

Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2340/13 je dostupný zde.

 

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu