II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.05.2014 10:30 do: 19.05.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1413/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku čj. 12 EC 205/2012-63 ze dne 5. 2. 2013
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: J. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Česká kancelář pojistitelů se žalobou podanou u jmenovaného soudu vůči stěžovateli domáhala zaplacení částky 7 521 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že stěžovatel neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s nejvyšší přípustnou hmotností do 12 000 Kg, v době od 8. 1. 2009 do 28. 2. 2009, a je tedy povinen hradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti. Okresní soud v Mělníku žalobě v plném rozsahu vyhověl.
Stěžovatel se domnívá, že Okresní soud v Mělníku učinil přepjatě formalistický právní závěr na pozadí ústavně nekonformní interpretace a aplikace ustanovení § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a sice že je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, aniž přitom soud vzal v úvahu, zda je vozidlo provozováno podle zákona č. 168/1999 Sb., resp. za jakých podmínek existuje povinnost pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí okresního soudu, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.05.2014 13:00 do: 19.05.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 47/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, č.j. 15 Tdo 510/2013-51, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 1. 2012, č.j. 68 To 395/2011-1883, a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 4. 2011, 4 T 25/2009-1835
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces; ústavnost domovní prohlídky
Označení navrhovatelů: M. Š., zast. JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava, Sokolská 21; M. S. st., M. S. ml. a J. S., všichni zast. Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Přerov, Dr. Skaláka 10
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovateli a skupině stěžovatelů bylo kladeno za vinu, že se společně a po vzájemné domluvě od blíže nezjištěné doby měsíce února 2007 do 22. 5. 2007, v rozsudku podrobně popsaným postupem, podíleli na nelegální výrobě a následné distribuci nezdaněných výrobků z lihu. K závěru, že se stěžovatel a skupina stěžovatelů jako obžalovaní dopustili jednání popsaného ve výrokové části rozsudku okresního soudu, dospěl tento soud na základě dokazování, provedeného u hlavního líčení, a to mimo jiné výsledky realizované domovní prohlídky a odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu.
Porušení svého základního práva na posouzení činu dle pozdějšího zákona, pokud je tento pro stěžovatele příznivější, spatřuje stěžovatel především v tom, že v záhlaví uvedené soudy dospěly k závěru o vině stěžovatele zcela výlučně na základě vyhodnocení záznamů telekomunikačního provozu. V době rozhodování soudu I. stupně byl však již v účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle kterého nebylo možné posuzovat skutek, pro který byla podána obžaloba, jako zvlášť závažný zločin, čímž nebyla splněna podstatná podmínka, na kterou je odposlech a záznam telekomunikačního provozu vázán. Použitím záznamu telekomunikačního provozu v době rozhodování nalézacího soudu jako důkazu bylo podle stěžovatele současně porušením jeho základního práva na uložení trestu jen na základě zákona. Porušení zásad spravedlivého procesu spatřuje skupina stěžovatelů v tom, že byly za důkaz použity odposlechy telekomunikačního provozu v řízení, které nebylo vedeno pro trestný čin, kde jsou tyto jako důkaz použitelné. Dále pak byly provedeny domovní prohlídky jako neodkladný úkon, byť tyto nebyly zákonným způsobem jako takový úkon povoleny. Ústavně zaručené základní právo skupiny stěžovatelů na spravedlivý proces mělo být porušeno i tím, že podle nich došlo k porušení ustanovení o časové působnosti trestních předpisů.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Přerově, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na uložení trestu jen na základě zákona. Skupina stěžovatelů se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Přerově, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2014 08:45 do: 20.05.2014 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 587/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2011 sp. zn. 7 T 73/2008, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3.9. 2012 sp. zn. 3 To 15/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013 sp. zn. 5 Tdo 297/2013
Stručná charakteristika: dokazování v trestním řízení, použitelnost výpovědi spoluobviněného
Označení navrhovatelů: M. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2011 uznán vinným ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a byl mu uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb ve výši 1000 Kč. Skutek spočíval v tom, že měl stěžovatel spolu s dalšími obžalovanými nejméně v době od 13. 12. 2005 do 13. 2. 2007 nelegálně skladovat, zpracovat a uvést do oběhu nejméně 174.562 l lihovin, což představuje objem lihu 61.096 l a tím zkrátit spotřební daň ve výši 16.190.440 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 3.076.184 Kč a na obou daních tak způsobit Českému státu, zastoupeném Celním ředitelstvím Praha, celkovou škodu ve výši 19.267.624 Kč. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudek krajského soudu zrušil a rozhodl znovu s tím, že změnil právní větu a ponechal stěžovateli beze změny uložený nepodmíněný trest odnětí svobody i peněžitý trest. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatel v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká řadu údajných pochybení, o nichž se domnívá, že mají ústavněprávní relevanci, například že obecné soudy vadně použily jako důkaz výslech dvou osob, či že v extrémním rozporu se skutkovým stavem nesprávně posoudily skutek a podřadily jej pod zcela jinou hmotněprávní normu trestního práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, především pak právo na spravedlivý proces a požádal Ústavní soud o přednostní projednání stížnosti.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2014 09:30 do: 20.05.2014 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 4851/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 8 To 417/2012
Stručná charakteristika: Řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, spravedlivý proces.
Označení navrhovatelů: V. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud Plzeň – město rozhodl tak, že se stěžovatel podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, neboť dospěl k závěru, že pro takové opatření byly splněny všechny zákonné podmínky. Ke stížnosti státního zástupce Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením toto usnesení zrušil a stěžovatelovou žádost zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal dostatečné polepšení ve výkonu trestu, jak požaduje zákon.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v rozporu s judikaturou Ústavního soudu mu krajský soud nedal možnost se ve věci osobně vyjádřit, neboť rozhodl v neveřejném zasedání. Nadto se stěžovatel domnívá, že soud nesprávně interpretoval hmotněprávní podmínku podmíněného propuštění spočívající v prognóze řádného vedení života na svobodě; současně zpochybňuje jeho jednotlivé závěry a opakovaně zdůrazňuje, že příčinou všech jemu vytýkaných okolností byl jeho zdravotní stav, což však stížností soud do svých úvah nezahrnul. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho práva, zakotvená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 95 Ústavy České republiky.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2014 14:00 do: 20.05.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2337/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: J. U.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 7 vyhověl žalobám Dopravního podniku hl. m. Prahy, a. s., a zavázal stěžovatelku povinností zaplatit žalobci žalované částky (dvakrát 206 Kč s příslušenstvím) a uhradit mu náklady řízení. Stěžovatelka napadla rozsudky žalobami pro, které Obvodní soud pro Prahu 7 spojil ke společnému projednání, vyhověl jim a napadené rozsudky zrušil pro vady řízení. Po zopakování dosavadních výsledků řízení a po zjištění, že nemá k dispozici žádné doklady, které by prokázaly, že stěžovatelka spáchala přestupky proti přepravnímu řádu městské hromadné dopravy, žaloby Dopravního podniku hl. m. Prahy zamítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení obvodní soud využil svého moderačního práva a žalované stěžovatelce, byť byla ve sporu úspěšná, náhradu nákladů řízení nepřiznal. Důvody hodné mimořádného zřetele soud shledal v tom, že již zpětně nebylo možné prokázat okolnosti týkající se spáchání přestupku v městské hromadné dopravě z důvodu absence listinných důkazů.
V ústavní stížnosti stěžovatelka označila důvody, o které obecný soud opřel své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, za nedostatečné, a zcela vyloučila, že by je bylo možné vztáhnout i na řízení o žalobě pro zmatečnost. Především však namítla, že nemožnost prokázat žalobní tvrzení je důvodem pro zamítnutí žaloby, nikoliv důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné protistraně, zejména když ona sama důkazní nouzi žalobce nezavinila ani k ní nepřispěla. Dále stěžovatelka upozornila na to, že jí Obvodní soud pro Prahu 7 neposkytl žádný prostor k tomu, aby se k eventuálnímu uplatnění moderačního práva mohla vyjádřit a vznést k němu svá tvrzení a důkazní návrhy. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, a to ve výroku, jímž jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť se domnívá, že jím byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2014 14:30 do: 20.05.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1769/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka uplatňovala u obecných soudů nárok vycházející ze smlouvy o pronájmu pozemku uzavřené dne 26. 3. 1997 mezi stěžovatelkou (v řízení před obecnými soudy žalobkyní) jako pronajímatelem a Bc. M. V. (v řízení před obecnými soudy žalovaným) jako nájemcem. Nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 4. 1997 s tříměsíční výpovědní lhůtou. Bc. M. V. se jako nájemce ve smlouvě mimo jiné zavázal hradit sjednané nájemné a pro případ, že by nájemné nebylo hrazeno řádně a včas, byla mezi účastníky v čl. IV nájemní smlouvy sjednána „sankce za prodlení s úhradou nájemného“ ve výši 0,1 % z dlužného nájemného za každý den prodlení. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí, přičemž výpovědní doba uplynula dnem 31. 1. 2008. Jelikož vedlejší účastník nehradil sjednané nájemné řádně a včas, uplatnila stěžovatelka po vedlejším účastníku žalobou nárok na dlužné nájemné a současně i nárok na smluvně dohodnutou sankci, kterou stěžovatelka označuje za smluvní pokutu. Celkem byla smluvně dohodnutá sankce vyčíslena částkou 38.502,- Kč. Stěžovatelka zároveň uplatnila i nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Městský soud v Brně žalobě v plném rozsahu vyhověl, Krajský soud v Brně jako odvolací soud zamítl žalobu co do částky odpovídající smluvně ujednané sankci. Krajský soud svůj právní závěr zdůvodnil tak, že smluvní ujednání ohledně sankce za prodlení s úhradou nájemného ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení je absolutně neplatné z hlediska § 39 občanského zákoníku pro jeho rozpor se zákonem, a sice s § 517 odst. 2 občanského zákoníku.
Stěžovatelka uvedené závěry krajského soudu zpochybňuje odkazy na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu. V ústavní stížnosti upozorňuje na zcela nedostatečné odůvodnění právního závěru krajského soudu, který se omezil na pouhé konstatování nemožnosti souběhu nároku na smluvní pokutu a úroků z prodlení, a z toho dovozovanou absolutní neplatnost právního úkonu v části týkající se ujednání o smluvní pokutě. Pokud se obecný soud v napadeném rozhodnutí zcela odchýlil od příslušné zákonné úpravy i konstantní judikatury, měl se dle stěžovatelky náležitě vypořádat s tím, proč zaujal zcela jiný právní názor. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2014 15:00 do: 20.05.2014 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1810/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: přezkoumatelnost rozhodnutí, ochrana spotřebitele
Označení navrhovatelů: H. P., Občanské sdružení Společná obrana
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obchodní společnost BEZREKLAMKY, s. r. o., se vůči prvnímu stěžovateli domáhala u Okresního soudu v Benešově zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 5. 2010 spolu uzavřeli smlouvu o propagaci reklamní plochy, přičemž první stěžovatel své závazky vyplývající z této smlouvy nesplnil a žalovanou částku ke dni podání žaloby neuhradil. Okresní soud v Benešově postoupil věc Okresnímu soudu v Rakovníku jako soudu místně příslušnému. Okresní soud v Rakovníku žalobě vyhověl. V odůvodnění napadeného rozsudku soud mimo jiné uvedl, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku. Tato smlouva nezhoršovala postavení prvního stěžovatele, byla krátká a jednoduchá a její podstatné pasáže byly zvýrazněny. Neuznal námitku prvního stěžovatele, že smlouvu uzavřel v omylu. Stěžovatelé byli dále uznáni povinnými uhradit vedlejší účastnici společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 10 636 Kč. Krajský soud v Praze jako soud odvolací prvostupňové rozhodnutí o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatelé jsou povinni uhradit vedlejší účastnici společně a nerozdílně částku ve výši 12 461 Kč.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti Okresnímu soudu v Rakovníku vyčítají, že své rozhodnutí, které se výrazně liší od některých rozhodnutí jiných soudů v typově obdobné věci, řádně neodůvodnil a že se dostatečně nezabýval posouzením podmínek smlouvy o propagaci reklamní plochy ve vztahu k rovnováze práv a povinností smluvních stran, z nichž jednou stranou je spotřebitel. Obecný soud se dle nich nezabýval ani platností uznání závazku, které první stěžovatel podepsal ve stejný den, kdy byla mezi ním a BEZREKLAMKY, s. r. o., podepsána předmětná smlouva. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku a Krajského soudu v Praze, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatelé dále navrhli zrušit ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.).
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2014 16:00 do: 20.05.2014 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2014/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Stručná charakteristika: rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: A. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze došlo k vypořádání společného jmění stěžovatelky a jejího manžela. V rámci vypořádání mu byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce určitou částku. Stěžovatelka se poté žalobou u Okresního soudu v Kolíně domáhala určení neúčinnosti kupní smlouvy, kterou podle jejího tvrzení uzavřel její manžel. V průběhu řízení před soudem prvního stupně Nejvyšší soud rozsudkem zrušil výše uvedená rozhodnutí ve věci vypořádání společného jmění manželů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu došel v nyní projednávané věci Okresní soud v Kolíně k závěru, že stěžovatelka tímto rozsudkem pozbyla postavení věřitelky a žalobu stěžovatelky zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu tak, že se náhrada nákladů řízení žalovaným nepřiznává. K odvolání žalovaných byl výrok o nákladech řízení změněn napadeným usnesením Krajského soudu v Praze tak, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 22 237 Kč (výrok I.). Tento postup odvolací soud odůvodnil tím, že vedlejší účastník neměl postavení osoby, vůči níž byl odporovaný právní úkon učiněn nebo které z odporovaného právního úkonu vznikl prospěch. V řízení tedy od počátku nebyl pasivně legitimován, a k aplikaci § 150 občanského soudního řádu proto ve vztahu k němu nebyl důvod. Výrokem III. byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení.
Stěžovatelka se závěrem odvolacího soudu nesouhlasí a namítá, že hodnotil skutkové okolnosti případu značně formalisticky a rozhodnutí ani řádně neodůvodnil. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroků I. a III. usnesení Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.05.2014 08:30 do: 21.05.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2551/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26 4. 2012, sp.zn. 20 Co 104/2012 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.11.2011, sp.zn. 14 C 13/2011
Stručná charakteristika: zneužití pravomoci veřejného činitele, průtahy v řízení, spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Mgr. M. M., zast. advokátem Mgr. Vojtěchem Veverkou, nám. Starosty Pavla 40, Kladno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se jako žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou jejím neoprávněným a nepřiměřeně dlouho trvajícím trestním stíháním (stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že byla dne 3. 6. 1999 zadržena Policií ČR a bylo jí sděleno obvinění z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele dle 158 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 a), c) a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona za činy, jichž se měla dopustit v postavení starostky obce. Ze zadržení byla propuštěna až dne 5. 6. 1999 a následné přípravné trestní řízení proti žalobkyni trvalo více než tři roky. V řízení pak rozhodoval třikrát soud prvního stupně a třikrát soud odvolací, přičemž mezi jednotlivými úkony orgánů činných v trestním řízení byly často značné prodlevy. Stěžovatelka byla dne 25. 2. 2010 pravomocně viny zcela zproštěna, zčásti proto, že soud zjistil, že se nejednalo o trestný čin a zčásti proto, že se obžalobou popsané jednání vůbec nestalo). Žádala Českou republiku - Ministerstvo spravedlnosti o zadostiučinění ve výši 5.000.000,- Kč, ministerstvo jí však poskytlo pouze částku 109.000,- Kč, zbytek pak stěžovatelka uplatnila žalobou. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že přiznaná částka je adekvátní způsobené újmě i s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2001 (sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), který sjednotil judikaturu v otázce odškodňování podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozhodnutí změnil tak, že uložil žalované zaplatit stěžovatelce další částku ve výši 203.000,- Kč, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil všechny výjimečné okolnosti případu a navýšil proto celkovou sumu, přiznanou stěžovatelce o uvedenou částku. Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatelky proti uvedeným rozsudkům soudů obou stupňů odmítl. Přitom zejména uvedl, že přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 občanského soudního řádu a že při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což prý v daném případě není.
Dle názoru stěžovatelky řízení trvalo s přihlédnutím k povaze věci nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž ona sama k průtahům nijak nepřispěla. Navíc byla po celou dobu vystavena negativním reakcím ze širokého okolí a musela nést náklady své obhajoby, což zasahovalo i do jejích majetkových práv. Stěžovatelka má dále za to, že v řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění byla zejména porušena její práva na soudní ochranu a spravedlivý proces a že nebyla ochráněna její důstojnost, čest, pověst a jméno a bylo neoprávněně zasaženo do jejího soukromého a rodinného života, když jí za utrpěnou újmu nebylo přiznáno dostatečné zadostiučinění. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť dle jejího názoru bylo zasaženo do jejích základních práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 5 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 a v čl. 10, čl. 11 a čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.05.2014 09:30 do: 21.05.2014 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1008/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013 č. j. 8 Cmo 514/2012-285
Stručná charakteristika: úhrada jistoty
Označení navrhovatelů: Iceland Pelagic Ltd., se sídlem Krossey 780, Hornafjordur, Island, zastoupená Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem Ostrovní 30, Praha 1 – Nové Město
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Prostřednictvím podané stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení, jímž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací změnil rozhodnutí Krajského soudu v Praze o stěžovatelčině návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že návrh odmítl. Vrchní soud odmítnutí odůvodnil tím, že podle § 75b občanského soudního řádu je navrhovatel (zde stěžovatelka) při podání návrhu na nařízení předběžného opatření povinen složit jistotu, a to bez výzvy soudu nejpozději ve stejný den, kdy je na jeho návrh zahájeno řízení o předběžném opatření. V daném případě však návrh na nařízení předběžného opatření došel soudu prvního stupně dne 16. 11. 2012 a stěžovatelka složila jistotu až dne 22. 11. 2012. Vzhledem k tomu postupoval odvolací soud podle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož předseda senátu návrh na předběžné opatření v případě nesložení jistoty odmítne.
Stěžovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za zjevně nesprávné. Důsledkem tohoto rozhodnutí bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, jelikož odvolací soud se dopustil bezprecedentní svévole tím, že své rozhodnutí opřel o závěry, které jsou v extrémním nesouladu se skutkovými a právními zjištěními vyplývajícími z předmětného řízení a ze spisového materiálu. Interpretace § 75b občanského soudního řádu, použitá v rozhodnutí odvolacího soudu, je dle stěžovatelky v zásadním rozporu se zásadou spravedlnosti a jedná se o formalistický, zužující způsob interpretace, jenž odporuje ustálené praxi soudů v České republice. Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že v dané věci uhradila jistotu na bankovní účet Krajského soudu v Praze u České národní banky ke dni 16. 11 2012. Jistota byla však připsána na jiný účet krajského soudu, jenž není určen k vedení jistot, ale je zřízen pro úhrady jiných záležitostí. Stěžovatelka záměnu účtů připisuje omylu zapříčiněnému tím, že ze strany krajského soudu jí byl sdělen jiný variabilní symbol pro platbu, než který měla správně obdržet. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala též návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.05.2014 10:00 do: 21.05.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3113/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7.3.2013, sp.zn. 11 To 57/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2013, sp.zn. 3 Tdo 644/2013
Stručná charakteristika: subsidiarita trestní represe
Označení navrhovatelů: Mgr. Bc. J. V., zast. advokátem Doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Malá 6, Plzeň
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti napadl usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi (jímž byl uznán vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení krajského soudu. Trestná činnost, pro kterou byl stěžovatel odsouzen, spočívala, stručněji shrnuto, v tom, že v rodinném domě, jehož byl se svou manželkou spoluvlastníkem, a jehož část užívala (původně s jeho souhlasem) jeho dcera (poškozená) s rodinou, v době nepřítomnosti své dcery nejméně šestkrát vnikl do jí obývané části domu, nastěhoval si do ní své věci, a jiné věci z ní vystěhoval ven a přemístil do jiných částí domu, přičemž odstraněním kliky a zámku dveří způsobil poškozené dceři škodu 1.000 Kč a též při této své činnosti poškodil lustr ke škodě poškozené ve výši 500 Kč, a posléze stěžovatel výměnou zámků znemožnil poškozené přístup do jednotlivých pokojů.
Stěžovatel takto popsané jednání v zásadě nepopírá, má však za to, že jej nelze hodnotit jako trestnou činnost. Upozorňuje na řadu okolností celého případu, kdy se jedná o dům, který sám stavěl, a který sice umožňuje bydlení více osob, nicméně má jen jeden vchod, jeden elektroměr a plynoměr, a je reálně nedělitelný. Stěžovatel přiznává, že do prostoru, užívaném dcerou, pronikl, přičemž odstranil i překážku, která mu v tom bránila, nicméně své jednání považoval za dovolenou svépomoc, kdy překážka mu bránila (vlastníkovi) v uložení osobních věcí, a byla tam umístěna neoprávněně, přičemž manžel dcery si jednostranně přivlastňoval další prostory v domě a na jeho výzvy k vyklizení, byť se dcera měla kam odstěhovat, nebylo reagováno, naopak byl fyzicky napaden. Stěžovatel má za to, že příčiny a podmínky trestné činnosti jsou v chování a jednání dcery stěžovatele a její rodiny. Jeho dcera, pro kterou toho tolik udělal, na něho v rozporu s morálkou podala trestní oznámení přesto, že ona byla tím, kdo zákon porušoval. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a nedotknutelnost obydlí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.05.2014 11:00 do: 21.05.2014 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4227/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012 č. j. 30 Cdo 1148/2012-117, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011 č. j. 23 Co 523/2009-103 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2009 č. j. 12 C 231/2008-42,
Stručná charakteristika: náhrada škody proti státu
Označení navrhovatelů: Ing. J. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces. V řízení před obecnými soudy stěžovatel brojil proti nesprávnému úřednímu postupu – nepřiměřeně dlouhému soudnímu řízení ve věci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, v němž stěžovatel vystupoval jako žalovaný – ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy požadoval náhradu škody a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu celkem ve výši 8.436.017,40 Kč. Žalobě bylo vyhověno jen částečně, a to co do částky 182.375 Kč. Stěžovatel zejména nesouhlasí s posouzením, respektive vyčíslením jemu vzniklé škody a nemateriální újmy ze strany obecných soudů a v žalobě požadovanou částku blíže odůvodňuje. Uplatněná částka náhrady škody vycházela ze zvýšených částek soudních poplatků v průběhu řízení, z částek zaplacených na znalečném a tlumočném a ze zvýšení ceny nemovitostí vypořádávaných v původním řízení, které se projevilo i ve zvýšených částkách tvořících vypořádací podíly bývalých manželů. Rovněž částku požadovanou jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu stěžovatel v ústavní stížnosti odůvodnil.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.05.2014 14:00 do: 21.05.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2921/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Stručná charakteristika: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 102/2013-84 ze dne 16. 7. 2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 30 EC 674/2011-26 ze dne 19. 9. 2012
Označení navrhovatelů: FLOHMARKT. s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelce byla elektronickým platebním rozkazem uložena povinnost zaplatit žalobkyni Jacht servis, s. r. o. částku 45.228,44 Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představovala plnění z titulu smlouvy o dílo, týkající se servisu lodi MONTE CARLO 32. Stěžovatelka podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor s odůvodněním, že Jacht servis, s. r. o. pro ni sice v minulosti prováděla servis lodi, nicméně konkrétní fakturované služby, jejichž uhrazení se žalobou domáhá, si stěžovatelka neobjednala a pokud byly nějaké práce skutečně provedeny, stalo se tak z vlastní iniciativy vedlejší účastnice a bez existence příslušné dohody.
Obvodní soud ve věci nařídil jednání, a přestože bylo předvolání k jednání řádně doručeno do datové schránky právního zástupce stěžovatelky, ani on ani stěžovatelka se k jednání nedostavili, a to tudíž proběhlo pouze za přítomnosti vedlejší účastnice. Obvodní soud v důsledku této skutečnosti rozhodl rozsudkem pro v neprospěch stěžovatelky a zavázal jí k úhradě žalované částky. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí jednak návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a jednak odvolání. Návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání okresní soud zamítl a jeho rozhodnutí následně potvrdil Městský soud v Praze. O odvolání stěžovatelky proti rozsudku pro zmeškání rozhodl městský soud rozsudkem tak, že rozhodnutí obvodního soudu potvrdil, neboť shledal, že zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny.
Stěžovatelka napadla rozhodnutí městského soudu a jemu předcházející rozsudek pro zmeškání ústavní stížností, v níž namítá, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces a domáhá se zrušení uvedených rozhodnutí. Neoprávněný zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy posoudily důvod neúčasti na jednání a podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání zcela formalisticky a znemožnily jí tak uplatnit svou obranu proti žalobě.