Historie budovy
Historie budovy
Monumentální budova Zemského sněmu byla postavena v letech 1875 až 1878. Rozsáhlé proměně celého území dnešní Joštovy třídy předcházelo vypsání soutěže na zástavbu bývalých fortifikačních pozemků, a to v návaznosti na rozhodnutí o zrušení brněnské městské pevnosti v roce 1861. V urbanistické soutěži zvítězil jeden z projektantů vídeňské Ringstrasse – Ludwig von Förster, který se v Brně již dříve uplatnil návrhem Kleinova paláce na náměstí Svobody či restauračního pavilónu v Lužánkách. Mezi historické centrum města a jeho předměstí vložil prstenec okružní třídy, obohacený prostranstvími, reprezentačními promenádami a parkovou zelení a lemovaný veřejnými a obytnými budovami.
Vedení trasy okružní komunikace, která se stala a dosud je dopravní páteří města, bylo orientováno na historické, z dálkových pohledů viditelné dominanty, jako jsou Katedrála sv. Petra a Pavla nebo hrad Špilberk. Joštova třída byla nasměrována na osu průčelí barokního kostela sv. Tomáše a vytvořila jeden z nejhodnotnějších městských prostranství své doby.
V rámci přípravy budování Joštovy třídy byly zbořeny barokní hradby a severozápadní bastion městské pevnosti, ženijní velitelství, budova bývalého velitelství dělostřelectva, hlavní celní úřad a další budovy. V návaznosti na Försterův vítězný soutěžní návrh zpracoval o dva roky později městský inženýr Johan Lorenz regulační plán, který byl ve svých hlavních zásadách postupně realizován. Umožnil prostorové, architektonické a komunikační napojení do té doby nezávislých předměstských osad na historické město (dnešní centrum) a přinesl řešení výjimečné a trvalé hodnoty.
Zemský dům vybudovaný pro potřeby moravského sněmu se okamžitě stal významnou součástí brněnského okruhu a jednou ze stěžejních dominant Joštovy třídy. Stavět se začalo podle návrhu, který vyšel ze soutěže vypsané v letech 1872 až 1873. Zvítězila v ní dvojice vídeňských architektů Anton Hefft a Robert Raschka. Rozsáhlá budova palácového typu byla postavena stavitelem Josefem Arnoldem za dozoru zemského stavebního rady Ullricha.
Po vzniku Československé republiky sloužila budova nadále zemským správním orgánům. Stala se sídlem zemské správy politické v Brně. Na ni ale nepřešla působnost dřívějšího zemského sněmu, neboť zákonodárná a správní činnost sněmů byla prohlášena za zaniklou a zemské sněmy byly zrušeny. Reformou územní správy, která byla dovršena v roce 1928, byla vytvořena země Moravskoslezská. I její zemský úřad, pod jehož působnost spadalo 45 okresních úřadů a tři statutární města, sídlil v budově starého parlamentu. Zemský úřad v Brně vykonával kompetence, které před tím patřily zemským správám jednak v Brně, jednak v Opavě. Úřad, v jehož čele stál prezident, byl přímo podřízen ministrovi vnitra a skládal se ze zemského výboru, zemského zastupitelstva a komisí. Tyto orgány sloužily samosprávě i státní správě.
Za protektorátu byla veškerá česká a moravská správa podřízena říšskému protektorovi, sídlo úřadu však zůstalo stále ve stejných prostorách.
Po nástupu komunistického režimu byl někdejší Zemský dům využíván krajským národním výborem, který se podílel na organizaci, řízení a rozvoji v oblasti hospodářské, poltické, kulturní, zemědělské atd.
Na základě federálního ústavního zákona č. 91/1991 Sb. z února 1991 byl zřízen federální Ústavní soud se sídlem v Brně. Jeho působištěm se stal právě Zemský dům, který tak nakonec, poté co byl domovem institucí legislativních a exekutivních, spojil svoji budoucnost s mocí soudní. Od roku 1993 v něm sídlí Ústavní soud samostatné České republiky.