I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.06.2018 14:30 do: 19.06.2018 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2996/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, č. j. 14 Co 36/2017-609
Stručná charakteristika:  Výživné, Střídavá péče
Označení navrhovatelů:  Ing. Z. K., zast. JUDr. Karlem Polákem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi byli nezletilí synové stěžovatele svěřeni jak pro dobu do rozvodu, tak pro dobu po rozvodu manželství jejich rodičů, do péče vedlejší účastnice – jejich matky, a stěžovateli bylo uloženo platit výživné. Ohledně styku stěžovatele s nezletilými bylo rozhodnuto tak, že se starším nezletilým je stěžovatel oprávněn se stýkat každý sudý kalendářní týden v roce od pátku 16,00 hodin do neděle 18,00 hodin a dne 26. 12. od 9,00 hodin do 18,00 hodin, a s mladším nezletilým každý sudý kalendářní týden v roce od pátku 16,00 hodin do 18,00 hodin a v neděli v každém sudém týdnu kalendářního roku od 16,00 hodin do 18.00 hodin a dne 26. 12. od 9,00 hodin do 12,00 hodin a od 16,00 hodin do 18,00 hodin s tím, že běžná úprava styku neplatí o Vánočních svátcích, a že otec je povinen nezletilé děti převzít a matce opět předat v místě bydliště nezletilých, to je v bydlišti matky, a matka je povinna nezletilé předat a převzít ve stanovených termínech a nezletilé ke styku s otcem řádně připravit. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo o odvolání obou rodičů rozhodnuto tak, že rozsudek okresního soudu byl potvrzen ve výrocích o svěření obou dětí do péče matky pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. Ohledně styku otce s nezletilými byl rozsudek změněn tak, že ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu do 30. 9. 2017 je otec oprávněn se s oběma dětmi stýkat každý sudý kalendářní týden v roce od soboty 10,00 hodin do neděle 18,00 hodin a od 1. 10. 2017 do budoucna každý sudý kalendářní týden v roce od pátku 16,00 hodin do neděle 18,00 hodin, dále každý lichý kalendářní rok o Velikonočních svátcích od čtvrtka jim předcházejícího 16,00 hodin do pondělí velikonočního 18,00 hodin a o Vánočních svátcích od 26. 12. 9,00 hodin do 28. 12. 18,00 hodin, dále každý sudý kalendářní rok od 23. 12. 16,00 hodin do 25. 12. 18,00 hodin, a dále od roku 2018 každý rok od 1. 7. 9,00 hodin do 15. 7. 18,00 hodin a od 8. 8. 9,00 hodin do 15. 8. 18,00 hodin s tím, že otec nezletilé děti převezme a v určenou dobu je povinen matce vrátit v místě bydliště nezletilých dětí a matka je povinna děti ke styku včas a řádně připravit a v určeném místě otci předat a po styku převzít, přičemž po dobu velikonočních a vánočních svátků a od roku 2018 v měsících červenec a srpen běžná úprava styku neplatí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí především proti tomu, že obecné soudy nepřistoupily k nařízení tzv. střídavé výchovy. Má přitom za to, že v jeho případě jsou dány podmínky pro její realizaci, resp. nejsou dány žádné překážky, které by jejímu zavedení bránily. Za nespravedlivé pak stěžovatel považuje i to, jak obecné soudy upravily místo, v němž má docházet k předání a převzetí dětí. Vzhledem k tomu, že je to v místě bydliště matky (vzdálené téměř 200 km), tak veškeré náklady s tím spojené nese stěžovatel.  Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jím došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 8. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.06.2018 15:00 do: 19.06.2018 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 946/16
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 132/2015-102 ze dne 16. prosince 2015 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 116/2013-163 ze dne 28. května 2015, a proti jinému zásahu nejvyššího státního zástupce spočívajícímu v podání žaloby proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. 12585-15/2010-ERU ze dne 31. prosince 2010, č. j. 01563-4/2011-ERU ze dne 28. března 2011 a č. j. 02848-5/2013-ERU ze dne 2. dubna 2013
Stručná charakteristika:  svoboda podnikání
Označení navrhovatelů:  FVE Mozolov s. r. o., zast. advokátem Mgr. Jakubem Kotrbou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 31. 12. 2010 udělil stěžovatelce licenci k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně. Nejvyšší státní zástupce toto rozhodnutí napadl žalobou k ochraně veřejného zájmu, které Krajský soud v Brně vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Energetickému regulačnímu řadu k dalšímu řízení. Ve vztahu k ostatním napadeným rozhodnutím téhož úřadu soud žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení. Důvody pro vyhovění krajský soud shledal v tom, že hodnocení závažného veřejného zájmu k podání žaloby je čistě na nejvyšším státním zástupci a soudu nepřísluší tuto úvahu přezkoumávat. Nejvyšší státní zástupce pak v řízení před soudem prokázal, že stěžovatelka v licenčním řízení před Energetickým regulačním úřadem nesplnila zákonné požadavky nezbytné pro vydání rozhodnutí o udělení licence. Pokud stěžovatelka v licenčním řízení nepředložila kolaudační souhlas, souhlas se zahájením zkušebního provozu či rozhodnutí o povolení k předčasnému užívání, neprokázala technické předpoklady pro udělení licence. Dalším z podkladů, které stěžovatelka nepředložila, byl doklad prokazující splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi). Předložená zpráva se totiž vztahovala jen k části zařízení a podle sdělení revizního technika byla následně doplněna o údaje, k nimž revizi neprováděl. Právě v předložení takto doplněné revizní zprávy pak krajský soud shledal důvody, pro které není třeba chránit důvěru stěžovatelky ve vydané rozhodnutí o licenci, neboť kvůli úpravám revizní zprávy nemohla být v dobré víře. Následné kasační stížnosti nejvyššího státního zástupce i stěžovatelky, která před krajským soudem vystupovala jako osoba zúčastněná na řízení, Nejvyšší správní soud zamítl.

Stěžovatelka namítá porušení svých ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví, které spatřuje v tom, že správní soudy projednaly žalobu nejvyššího státního zástupce, u níž však nebyl dán veřejný zájem k jejímu podání. Tuto otázku pak soudy zcela odmítly přezkoumat. Napadená rozhodnutí jsou pak dle názoru stěžovatelky založena na přepjatě formalistickém výkladu zákonných a podzákonných předpisů.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.06.2018 09:30 do: 20.06.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3842/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2017, č.j. 3 To 581/2017-712
Stručná charakteristika:  Lhůta k podání opravného prostředku v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  J. Z., zast. advokátem Mgr. Ing. Pavlem Cinkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Prachaticích usnesením zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení podle § 283 písm. d) trestního řádu, jelikož neshledal podmínky obnovy ve smyslu § 278 trestního řádu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnuta. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že napadené usnesení bylo oznámeno vyhlášením ve veřejném zasedání v úterý dne 29. 8. 2017 za přítomnosti stěžovatele a jeho obhájce. Třídenní lhůta k podání stížnosti tak dle krajského soudu začala běžet ve středu dne 30. 8. 2017 a její poslední třetí den připadl na pátek 1. 9. 2017. Krajský soud dále konstatoval, že stížnost datovaná dnem 12. 9. 2017 byla odeslána a dodána do datové schránky příslušného soudu až 14. 9. 2017, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Stížnost proto byla zamítnuta jako opožděně podaná.

Stěžovatel se domnívá, že Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozhodnutím porušil jeho právo na spravedlivý proces, jelikož chybně dospěl k závěru, že běh třídenní lhůty pro podání stížnosti započal dnem následujícím po vyhlášení usnesení, tj. dnem 30. 8. 2017. Oznámení usnesení dle § 137 odst. 1 trestního řádu je však dle jeho názoru nutné vykládat v souvislosti s § 137 odst. 4 trestního řádu, dle něhož se usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, vždy doručí v opise státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět. Zamítl-li krajský soud napadeným usnesením stížnost stěžovatele pro opožděnost s tím, že lhůta pro podání stížnosti započala běžet dnem následujícím po dni, v němž došlo k vyhlášení usnesení, porušil podle stěžovatele svým rozhodnutím jednak normy podústavního práva a jednak mu odňal možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu, čímž porušil jeho ústavně garantované právo na soudní ochranu. Stěžovatel poukazuje také na to, že závěr krajského soudu o opožděnosti stížnosti nemůže obstát i s ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.06.2018 09:00 do: 21.06.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1152/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 7 Tdo 51/2017, rozsudku Městského soudu v Praze dne 18. 10. 2016 sp. zn. 7 To 397/2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 8. 2016 sp. zn. 2 T 33/2016
Stručná charakteristika: uložení trestu na základě zákona, maření výkonu rozhodnutí o zákazu činnosti
Označení navrhovatelů:  P. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, za který mu byl uložen společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Stěžovatel byl odsouzen pro skutek, který podle výroku Obvodního soudu pro Prahu 5 spočíval (zkráceně) v tom, že stěžovatel v době od 21. 12. 2015 do 9. 3. 2016 po pozemní komunikaci v blízkosti místa svého bydliště řídil celkem v 28 případech, blíže popsaných v jednotlivých bodech, různá motorová vozidla, ačkoli věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2015, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců. K odvolání stěžovatele byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ve výroku o trestu, a nově bylo rozhodnuto tak, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (tedy nikoli trest společný) v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků městského soudu a obvodního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. K tomuto porušení mělo dojít z důvodu závažných procesních vad, kterých se dopustily orgány činné v trestním řízení vedeném proti stěžovateli.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.06.2018 09:30 do: 21.06.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2109/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 č. j. 30 Cdo 5953/2016-177, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2016 č. j. 15 Co 150/2016-157 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 1. 2016 č. j. 15 C 258/2014-118
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, odůvodnění výše náhrady škody za průtahy v řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. J. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se jako poškozený účastnil trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pro trestný čin podvodu (kauza H-Systém), které trvalo třináct let a osm měsíců. V tomto trestním řízení byl odsouzen pouze hlavní pachatel, u dalších obviněných bylo trestní řízení z důvodu jeho nepřiměřené délky zastaveno v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Stěžovatel byl po více než třináct let udržován v nejistotě stran svého nároku a nedosáhl ani morálního zadostiučinění v podobě odsouzení pachatelů. Měl tedy za to, že trestní řízení svou délkou porušilo jeho právo na přiměřenou délku řízení. Uplatnil tedy v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem státu. Ministerstvo spravedlnosti nárok stěžovatelů uznalo. S ohledem na vysoký počet poškozených v daném trestním řízení přiznalo stěžovateli zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 2 314 Kč. Stěžovatel považoval tuto částku za naprosto nedostatečnou a domáhal se proto žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 zaplacení zadostiučinění ve výši 251 018 Kč. Obvodní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 40 753, 20 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu. Rozhodnutí městského soudu pak stěžovatel napadl dovoláním, které Nejvyšší soud svým napadeným usnesením odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť trpělo vadami, pro něž nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém dovolání konkrétně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem státu dle článku 36 odst. 3 Listiny, neboť dle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu výše přiznaného zadostiučinění musí být přiměřená utrpěné újmě, tj. musí být způsobilá naplnit svou satisfakční funkci. Zadostiučinění přiznané stěžovateli obvodním soudem i městským soudem však tomuto požadavku hrubě odporuje, neboť tyto soudy přistoupily při jejím výpočtu ke snížení o 80 % oproti standardům dovozeným v praxi ESLP a následně převzatým Nejvyšším soudem.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.06.2018 10:00 do: 21.06.2018 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: I. ÚS 1434/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017 č. j. 30 Cdo 3492/2016-111, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2016 č. j. 68 Co 452/2015-90 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. září 2015 č. j. 18 C 83/2013-51,
Stručná charakteristika:  Solární odvod, nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru
Označení navrhovatelů:  Fotovoltaická elektrárna Eliška – Čáslav s.r.o., se sídlem Hornická, 639, Tuchlovice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka provozuje zařízení na výrobu elektřiny – fotovoltaickou elektrárnu. V řízení před podáním ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala náhrady škody od státu ve výši 2.892.760,20 Kč s příslušenstvím. Škoda měla být stěžovatelce způsobena přijetím zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Uvedenou novelou byl zaveden povinný odvod ze státní podpory vyplácené fotovoltaickým elektrárnám podle zákona o podpoře výroby elektřiny. Zavedení solárního odvodu podle tvrzení stěžovatelky zásadním způsobem ovlivnilo její podnikání a představovalo nucené omezení jejího základního práva vlastnit majetek.

Stěžovatelka se nejdříve obrátila se žalobou na Obvodní soud pro Prahu 1, jíž požadovala, aby obvodní soud uznal odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obvodní soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že stát nelze v posuzovaném případě uznat odpovědným podle zákona o odpovědnosti státu, neboť podle tohoto zákona je stát odpovědný buď za nezákonné rozhodnutí, nebo za nesprávný úřední postup. Podle obvodního soudu není činnost Parlamentu ČR při hlasování o návrhu zákona úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti státu. Obvodní soud také neshledal materiální ani formální podmínky pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru, přičemž se řídil právním názorem vysloveným Městským soudem v Praze v obdobné věci. Stěžovatelka následně podala odvolání k Městskému soudu v Praze. Městský soud dospěl k závěru, že ústavnost zákona, kterým byla zavedena solární daň, posoudil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11, ve kterém uznal, že zákon je v souladu s ústavním pořádkem, a proto nelze uvažovat o nuceném omezení vlastnického práva. Dále dospěl městský soud k tomu, že ani v odvolacím řízení nevyvstala potřeba výkladu práva Evropské unie, a proto ani on nepřistoupil k přerušení řízení a položení předběžné otázky Soudnímu dvoru. Stěžovatelka následně podala proti rozsudku městského soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků městského soudu a obvodního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva.