Přehled jednání Ústavního soudu pro 29. kalendářní týden roku 2019

12.07.2019

 IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 09:00 do: 16.07.2019 09:20

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 433/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. října 2018 č. j. 69 Co 292/2018-1058 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2018 č. j. 25 C 118/2012-1044
Stručná charakteristika:  odměna za poskytnutí právních služeb
Označení navrhovatelů:  JUDr. P. R.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2012 bylo rozhodnuto, že žalobci v řízení před okresním soudem byl ustanoven k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů, a to stěžovatel. Usnesení nabylo právní moci ve výroku ohledně ustanovení právního zástupce dne 1. 6. 2012. Okresní soud rozhodl usnesením ze dne 31. 8. 2018 tak, že se určuje právnímu zástupci žalobce – tj. stěžovateli – odměna za zastupování ve výši 71 269 Kč a že odměna bude proplacena po právní moci tohoto usnesení ze státních prostředků. Okresní soud mj. uvedl, že přezkoumal vyúčtování ustanoveného právního zástupce (stěžovatele) a konstatoval, že vzhledem k tomu, že stěžovatel byl žalobci ustanoven právním zástupcem až ke dni 1. 6. 2012, tak stěžovateli nemůže být přiznána odměna zástupce za převzetí právního zastoupení dne 23. 8. 2011 a sepis žaloby ze dne 26. 3. 2012, když v této době nebyl zástupce (stěžovatel) žalobci ustanoven soudem, ale jednal na základě předložené plné moci. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci následně usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud zejména uvedl, že stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že by bylo možno přiznat odměnu za úkony učiněné předtím, než byl zástupcem ustanoven. Takovou možnost nelze dovodit ani z § 138 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť zpětné osvobození se vztahuje toliko na osvobození od soudních poplatků. Nevztahuje se však na odměnu za úkony posléze ustanoveného advokáta. Jestliže stěžovatel vystupoval v řízení na základě plné moci, pak mu odměna za úkony učiněné na základě plné moci předtím, než byl v řízení ustanoven, přiznána být nemůže.

5Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv, přičemž uvádí, že soud ustanovuje účastníkovi řízení právního zástupce obvykle z toho důvodu, a tak tomu bylo i v tomto případě, že účastník není schopen sám před soudem plnohodnotně jednat, podávat soudu písemné návrhy, tedy není schopen ani napsat a podat žalobu. Proto právní problém s takovým občanem nejdříve musí projednat advokát, a dojde-li k závěru, že je toho k obraně práv občana zapotřebí, žalobu jménem občana vypracuje a podá na soud. Teprve poté dochází k rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a poučení podle § 30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žádost o ustanovení právního zástupce. Ustanovit právního zástupce občanovi před podáním žaloby soudy odmítají a stejně tak odmítají občanovi žalobu sepsat samy. V mnohých případech by k vyřízení žádosti o ustanovení právního zástupce před podáním žaloby ani vzhledem k běhu zákonných lhůt nebyl čas. Není-li občan sám schopen před soudem jednat, stejně by nejspíš požádal o pomoc se sepisem podobné žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, tedy před zahájením řízení, advokáta.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 09:20 do: 16.07.2019 09:40

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1527/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019 č. j. 27 Cdo 2645/2018-319
Stručná charakteristika:  povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí
Označení navrhovatelů:  Mlýn Bělkovice s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo určeno, že stěžovatelka je vlastnicí v rozsudku vymezeného rozsáhlého souboru nemovitých věcí a že obchodní korporace Stavební firma Mahovský s. r. o. (v tomto řízení vedlejší účastnice) je povinna stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení. K odvolání vedlejší účastnice byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci rozsudek krajského soudu potvrzen a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo rozhodnuto tak, že právní moc rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání. Toto usnesení Nejvyššího soudu nebylo nikterak odůvodněno a mimo výroku obsahuje jen poučení. V mezidobí mezi podáním ústavní stížnosti a rozhodnutím Ústavního soudu Nejvyšší soud rozsudek vrchního soudu i rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka svůj návrh nevzala zpět. Trvá naopak na tom, aby s ohledem na důsledky, které pro ni mohl tento postup Nejvyššího soudu mít, aby o věci bylo rozhodnuto.

Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu nebylo vůbec odůvodněno, obsahuje pouze výrok o odkladu právní moci a poučení. Nejvyšší soud v usnesení ani neodkázal na žádné zákonné ustanovení, podle kterého o odkladu právní moci rozhodl. Podle stěžovatelky v daném případě nebyly splněny zákonné kumulativní podmínky podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pro odklad právní moci. Podle stěžovatelky dochází při odkladu právní moci rozhodnutí k daleko citelnějšímu zásahu do právních vztahů účastníků řízení než při odkladu vykonatelnosti. Právní mocí rozhodnutí (vrchního soudu) došlo ke změně vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem, kdy vlastnicí se opět stala stěžovatelka. Odložením právní moci rozhodnutí by se stala vlastnicí vedlejší účastnice. V původním řízení bylo krajským soudem, resp. vrchním soudem, vydáno také předběžné opatření, kdy vedlejší účastnici bylo zakázáno zcizovat a zatěžovat předmětné nemovité věci, jejich části a součásti. Avšak toto předběžné opatření již na základě zákonných ustanovení zaniklo. Znamenalo by to tedy, že by vedlejší účastnice, jako vlastnice předmětných nemovitostí, mohla tyto předmětné nemovitosti do konečného rozhodnutí Nejvyššího soudu prodat. Tím by mohla závažně poškodit stěžovatelku a její práva (vč. práva vlastnického). Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 09:40 do: 16.07.2019 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2932/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2018 č. j. 30 Cdo 2197/2018-280, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2018 č. j. 24 Co 70/2018-272 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. února 2018 č. j. 42 P 210/95-253
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  město Smečno a J. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Kladně usnesením jmenoval pro řízení o svéprávnosti a opatrovnictví podle § 37 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (z. ř. s.), 2. stěžovateli (tj. posuzovanému) procesního opatrovníka, a to Mgr. Martinu Stínkovou, advokátku. Krajský soud v Praze k odvolání 1. stěžovatele - města Smečno (tj. hmotněprávního opatrovníka 2. stěžovatele) usnesení okresního soudu potvrdil, neboť dospěl k závěru, že v řízení o svéprávnost je vždy dána potencialita střetu zájmu hmotněprávního opatrovníka a posuzované osoby a jmenování procesního opatrovníka posuzované osobě je tak i v souladu s § 460 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. K dovolání 1. stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud usnesením tak, že jeho dovolání jako nepřípustné odmítl, když zdůraznil, že je podle něho zřejmé, že naprosto zcela neurčitě formulované zdůvodnění dovozované přípustnosti dovolání v dané věci nemůže obstát. Nejvyšší soud dále uvedl, že pokud by snad 1. stěžovatel měl na mysli případ přípustnosti dovolání vycházející z eventuální úvahy, že daná právní otázka dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, pak je třeba připomenout skutečnost, že ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek bylo pod č. 1/2016 zveřejněno rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. 8 Co 2017/2014, které bylo projednáno a k uveřejnění schváleno kolegiem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 11. 2015 s právní větou: „V řízení o svéprávnosti soud jmenuje posuzovanému opatrovníka podle ustanovení § 37 odst. 1 z. ř. s., i když má stálého („hmotněprávního“) opatrovníka.“ Od uvedené zásady se Nejvyšší soud přitom nemá důvod odchylovat. Je pak třeba dle Nejvyššího soudu zdůraznit, že pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nezakládá.

Stěžovatelé spatřují porušení svých ústavně garantovaných práv zejména v tom, že okresní soud ustanovil 2. stěžovateli procesního opatrovníka automaticky a bezdůvodně, ačkoli v daném případě nebyl dán konflikt zájmů 1. stěžovatele jako dosavadního opatrovníka se zájmy 2. stěžovatele a krajský soud toto jeho počínání posvětil. Okresní soud vůbec neodůvodnil své rozhodnutí, krajský soud své rozhodnutí sice odůvodnil, avšak dle mínění stěžovatelů nedostatečně a nesprávně, přičemž Nejvyšší soud přestože 1. stěžovatel ve svém dovolání dostatečně určitě vymezil důvody, pro které shledával své dovolání přípustným, Nejvyšší soud se tímto dovoláním odmítl zabývat. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu.


follow site IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 10:00 do: 16.07.2019 10:20

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1055/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2018 č. j. 30 Cdo 3800/2017-65 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017 č. j. 58 Co 139/2017-45
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu a přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  Mgr. H. D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 bylo zahájeno na základě oznámení Psychiatrické nemocnice Bohnice (vedlejší účastnice) o tom, že umístila stěžovatelku do své péče bez jejího písemného souhlasu. Obvodní soud tak musel rozhodnout o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče podle § 76 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelce byl ustanoven opatrovník z řad advokátů a přímo v nemocničním zařízení byl konán tzv. soudní rok, při kterém byla vyslechnuta jak stěžovatelka, tak i její ošetřující lékařka. Obvodní soud na základě tohoto dokazování usnesením rozhodl, že umístění stěžovatelky do zdravotního ústavu je v souladu se zákonnými důvody a tyto důvody nadále trvají. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Následně stěžovatelka podala odvolání proti ustanovení opatrovníka a proti usnesení obvodního soudu. Stěžovatelka byla v průběhu odvolacího řízení ze zdravotního ústavu propuštěna. Z toho důvodu Městský soud v Praze odvolací řízení zastavil. Dále rozhodl, že opatrovník nemá právo na odměnu za zastupování, neboť neučinil žádný úkon. Stěžovatelka následně prohlásila, že trvá na meritorním projednání svého odvolání. Městský soud o něm rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení obvodního soudu potvrdil. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl ústavní stížností napadeným usnesením. Dle jeho odůvodnění není podané dovolání přípustné, jelikož fakticky směřuje proti rozhodnutí obvodního soudu o ustanovení opatrovníka a obsahuje konkrétní výhrady vůči ustanovenému opatrovníkovi.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že Nejvyšší soud nesprávně posoudil otázku přípustnosti dovolání. V něm stěžovatelka vymezila čtyři otázky procesního práva, z nichž ani jedna není v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Navíc se domnívá, že se při jejich posouzení odvolací soud odchýlil od judikatury Ústavního soudu, kterou citovala. Soudům nižších stupňů stěžovatelka v první řadě vytýká postup při výběru jejího procesního opatrovníka. Za protiústavní považuje stěžovatelka rovněž skutečnost, že její výslech prováděla vyšší soudní úřednice, a nikoliv soudce. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na osobní svobodu a právo na přístup k soudu.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 14:00 do: 16.07.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3668/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2018, č. j. 27 C 249/2011-451, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2018, č. j. 27 C 249/2011-457, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2018, č. j. 51 Co 198/2018-466, a návrhu na zrušení části třetí, čl. V bod 6. a bod 13. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve zněních pozdějších předpisů a některé další zákony a položky 8a Sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika:  - Náhrada škody způsobená nesprávným úředním postupem - Soudní poplatky
Označení navrhovatelů:  MUDr. D. H., zastoupený JUDr. Tomášem Sokolem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl pravomocně zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu. Následně se domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním. Obvodní soud jeho žalobě vyhověl pouze částečně, a proto se stěžovatel odvolal. Stěžovateli byl vyměřen soudní poplatek za odvolání, a to ve výši 117.566 Kč. K tomuto usnesení se stěžovatel vyjádřil v tom smyslu, že s vyměřením soudního poplatku nesouhlasí, považoval jej za nezákonný a navrhl, aby shora uvedené usnesení bylo zrušeno. Soud mu nevyhověl a řízení o odvolání z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil. Stěžovatel následně neuspěl ani u odvolacího soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na skutečnost, že v době podání žaloby byl návrh na zahájení řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či rozhodnutím osvobozen od hrazení soudního poplatku. Dne 30. 9. 2017 nabyla účinnosti novela zákona o soudních poplatcích č. 296/2017 Sb., jíž došlo ke zrušení osvobození od soudních poplatků. Novelou nebyla řešena úprava soudního poplatku pro odvolací řízení ve shora uvedené věci a obecné soudy tak zatížily stěžovatele soudním poplatkem, jako v případě běžné civilní věci. S tímto však stěžovatel nesouhlasí a má za to, že v jeho věci došlo k porušení rovnosti stran a dobrých mravů. Zastavení soudního řízení považuje stěžovatel za nezákonné. Současně je toho názoru, že přijatá právní úprava je protiústavní, a proto se domáhá jejího zrušení.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 14:30 do: 16.07.2019 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 4168/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 405/2018-266 ze dne 23. 11. 2018
Stručná charakteristika:  - odklad provedení exekuce - náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. K. J., zastoupený doc. JUDr. Janem Kocinou, Ph.D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením zamítl návrh vedlejšího účastníka, v postavení povinného, na odklad provedení exekuce. K odvolání vedlejšího účastníka Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že provedení exekuce se odkládá do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 19. 6. 2017 a do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že stěžovatele jako oprávněného zavázal zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení „o doklad provedení exekuce před soudy obou stupňů“ ve výši 59 314 Kč do 3 dnů od právní moci daného usnesení k rukám jeho právního zástupce.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že výrok odvolacího soudu o nákladech řízení je formulačně chybný, neboť o žádném „dokladu“ o provedení exekuce nebylo rozhodováno. Především však odvolacímu soudu vytkl, že odklad výkonu rozhodnutí je předběžným rozhodnutím, na které musí navazovat další rozhodnutí, které bude potvrzovat či naopak vyvracet věcnou správnost toho, proč soud přistoupil k rozhodnutí o odkladu provedení exekuce dle § 266 odst. 2 občanského soudního řádu. Pravidlo úspěšnosti při náhradě nákladů řízení se nemůže dle názoru stěžovatele uplatnit, neboť se váže až ke konečnému rozhodnutí ve věci, které bude mít v daném případě podobu pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce nebo pravomocného rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu, stejně tak i pravomocného rozhodnutí o určení neexistence zástavního práva nebo pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žaloby na určení neexistence zástavního práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 15:00 do: 16.07.2019 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1496/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy a jeho sdělení k žádosti stěžovatelky o nahlédnutí do spisu ze dne 26. 2. 2018 č. j. KRPA-70943-2/ČJ-2018-00076
Stručná charakteristika:  právo na ochranu rodičovství a rodiny
Označení navrhovatelů:  I. N. zast. advokátkou Mgr. Terezou Kubalíkovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je matkou syna, který v roce 1998, tedy před více než dvaceti let, ve věku devíti let zmizel v pražském Podolí. V únoru 2018 stěžovatelka požádala Krajské ředitelství policie pro hl. město Prahu o nahlédnutí do všech spisů ve věci svého pohřešovaného syna. Sdělením policie jí bylo oznámeno, že ve věci pohřešovaného není vedeno správní řízení ve smyslu ustanovení § 9 správního řádu a nelze její žádosti vyhovět. Stěžovatelce bylo rovněž zamítnuto nahlížení do spisu v režimu § 65 trestního řádu, neboť nebyly zahájeny úkony trestního řízení a tak dle policie stěžovatelka není poškozenou, spis je dosud veden jako pátrací. O nahlédnutí do spisů se předtím neúspěšně pokoušela také sestra pohřešovaného, která se marně pokoušela nepříznivé stanovisko policie zvrátit u státního zastupitelství.

Znepřístupnění spisu považuje stěžovatelka za porušení svých ústavně zaručených práv na ochranu rodičovství a rodiny a před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a proto se domáhá konstatování porušení těchto svých práv. Stěžovatelka namítá, že jako matka pohřešovaného potřebuje alespoň vědět, co policie pro nalezení jejího syna dosud vykonala.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.07.2019 15:30 do: 16.07.2019 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 987/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 3. 2015, č. j. 5 C 264/2010-351, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2016, č. j. 68 Co 399/2015-418, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. 28 Cdo 5557/2017-482
Stručná charakteristika:  Právní předpisy pro uplatnění restitučního nároku
Označení navrhovatelů:  M. Č., zast. advokátem Mgr. Janem Drobníkem, N. H., zast. advokátem JUDr. Tomášem Kaiserem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelky se v řízení před obecnými soudy v procesním postavení žalobkyň domáhaly žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 proti hlavnímu městu Praze (vedlejšímu účastníku řízení) v procesním postavení žalovaného určení, že jsou výlučnými vlastnicemi blíže specifikovaného pozemku v Praze, a to každá jednou ideální polovinou. Obvodní soud nahlížel na spor mezi stěžovatelkami a vedlejším účastníkem jakožto na spor tzv. z duplicity vlastnického práva a posuzoval toliko, kdo své vlastnické právo doložil. To u stěžovatelek shledal, u vedlejšího účastníka nikoliv. Odvolací Městský soud v Praze mu však uložil, aby věc posoudil i v kontextu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon o půdě) a ustálené judikatury týkající se zákazu obcházet restituční právní předpisy žalobou na určení. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu obvodní soud doplnil dokazování, svým napadeným rozsudkem žalobu zamítl a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatelky následně neuspěly ani v odvolacím, ani v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu.

Stěžovatelky se prostřednictvím svých ústavních stížností domáhají zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu vlastnictví a právo na soudní ochranu. 


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2019 09:00 do: 17.07.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 926/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. července 2018 č. j. 2 As 425/2017-33 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2019 č. j. 3 Af 31/2015-73
Stručná charakteristika:  přípustnost kasační stížnosti
Označení navrhovatelů:  L. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Magistrát hlavního města Prahy stěžovateli – řidiči taxislužby - uložil pokutu ve výši 100 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Delikt měl spáchat stručně řečeno tím, že účtoval vyšší jízdné, než k jakému byl oprávněn podle daňových předpisů. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které Ministerstvo financí zamítlo. Stěžovatel podal správní žalobu, Městský soud v Praze jí vyhověl a vrátil věc ministerstvu k dalšímu řízení s odůvodněním, že provedl nedostatečné dokazování. Ministerstvo následně podalo proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl s tím, že dokazování bylo dostatečné. Městský soud poté žalobu stěžovatele zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uplatňuje celou řadu námitek proti věcnému posouzení, k němuž dospěly správní soudy v jeho věci. Domáhá se zrušení rozsudků Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva.


Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2019 13:30 do: 17.07.2019 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 2/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení části ustanovení § 410 odst. 2 věty první zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017, vyjádřené slovem „nezajištěného“
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  L. T. a V. T.
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Návrh na zrušení části ustanovení § 410 odst. 2 věty první zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017, vyjádřené slovem „nezajištěného“ spojili stěžovatelé se svou ústavní stížností směřující proti usnesením Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně. Ústavní stížností napadenými usneseními bylo stěžovatelům jako dlužníkům v rámci tzv. osobního bankrotu znemožněno popření pohledávky věřitele obchodního družstva RM investiční družstvo, a to z toho důvodu, že chtěli popřít pohledávku zajištěného věřitele, k čemuž však nejsou jako dlužníci ze zákona oprávněni. Podle napadeného ustanovení insolvenčního zákona totiž dlužníci mohou popřít pouze pohledávku nezajištěného věřitele. Stěžovatelé ve svém návrhu namítají, že obecně přijímaný výklad v podstatě zbavuje dlužníka možnosti obrátit se na soud v případě přemrštěných a neoprávněných požadavků zajištěného věřitele, je-li insolvenční správce z jakéhokoliv důvodu nečinný. Stěžovatelé ve svém podání uvedli, že základ celé jejich kauzy se odvíjí od uzavření spotřebitelské smlouvy o půjčce s věřitelem, na jejímž základě obdrželi 150 000 Kč, z ní pak do doby zahájení insolvence zaplatili necelých sto tisíc korun a věřitel následně přihlásil pohledávku přesahující milion korun (pohledávka byla zajištěna zástavním právem). Právě tuto pohledávku měli stěžovatelé v úmyslu popřít.

Věc rozhodující senát řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení předmětného ustanovení předložil k rozhodnutí plénu Ústavního soudu. Pozn. Napadené ustanovení bylo z insolvenčního zákona s účinností od 1. 6. 2019 vypuštěno zákonem č. 31/2019 Sb.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2019 14:00 do: 17.07.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 467/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2017 č. j. 3 Azs 319/2017-15
Stručná charakteristika:  soudní přezkum zajištění cizince
Označení navrhovatelů:  I. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraj ze dne 5. 9. 2017 byl stěžovatel zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na dobu šedesáti dnů ode dne omezení osobní svobody. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2017 byla jako nedůvodná zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí policie. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2017 bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku krajského soudu, a to s odkazem na tehdy platný § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců na základě skutečnosti, že zajištění stěžovatele bylo ke dni 18. 10. 2017, tedy před vydáním rozhodnutí soudu o kasační stížnosti, ukončeno.

Stěžovatel tvrdí, že zastavení řízení o kasační stížnosti podle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců bylo zjevně problematické s ohledem na čl. 15 odst. 2 a 3 směrnice č. 2008/115/ES, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, protože nemalým způsobem omezuje právo na soudní přezkum zajištění cizince. V tomto směru již byla Nejvyšším správním soudem podána předběžná otázka k Soudnímu dvoru Evropské unie. Přesto v současném řízení byl tento aspekt věci Nejvyšším správním soudem pominut. Skutečnost, že se Nejvyšší správní soud s potřebou, aby se k dané problematice vyslovil Soudní dvůr, nevypořádal, stěžovatel vnímá jako porušení svého práva na soudní ochranu.


Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.07.2019 14:00 do: 17.07.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 34/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh skupiny senátorů PČR na zrušení § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Stručná charakteristika:  Zřizování základních a středních škol.
Označení navrhovatelů:  Skupina senátorů Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Návrh na zrušení § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon) podala k Ústavnímu soudu skupina 18 senátorů. Podle napadeného ustanovení posuzuje Ministerstvo školství soulad žádosti o zápis školy do školského rejstříku s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky a dlouhodobým záměrem kraje. Tyto dokumenty podle navrhovatelky mají pouze politicko-úřední povahu. Krajské dlouhodobé závěry pak dle navrhovatelky obvykle předpokládají vznik nových škol pouze z kapacitních důvodů a ministerstvo odmítá povolovat nové soukromé školy s argumentem, že stávajících škol je dostatek. Takový stav považuje navrhovatelka za diskriminační a namítá, že napadená úprava zasahuje do jádra práva zakládat soukromé školy ve spojení s porušením tzv. výhrady zákona, tj. zásady, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.