II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.07.2018 10:00 do: 30.07.2018 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: I. ÚS 4120/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017 č. j. 20 Cdo 2480/2017-183 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017 č. j. 20 Cdo 2481/2017-185
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 byl pověřen vedením exekuce k uspokojení peněžité pohledávky vedlejší účastnice - Veřejné zdravotní pojišťovny České republiky - ve výši 92.831 Kč soudní exekutor. Stěžovatel jako povinný požádal o zastavení exekuce pro nemajetnost, vedlejší účastnice s tímto návrhem nevyslovila souhlas. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byl návrh povinného na zastavení exekuce zamítnut. Usnesením Městského soudu v Praze bylo napadené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání a současně požádal Obvodní soud pro Prahu 4 o ustanovení zástupce pro řízení o tomto dovolání. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením rozhodl tak, že stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce k sepsání dovolání a ochraně jeho zájmů. Toto usnesení bylo změněno usnesením Městského soudu v Praze tak, že se stěžovateli ustanovuje pro dovolací advokát. Pokud totiž stěžovatel podal dovolání a byl osvobozen od soudních poplatků, jedná se o případ povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení (již pro sepsání dovolání) ve smyslu § 241 a § 30 odst. 2 občanského soudního řádu. Usnesení o ustanovení advokáta nabylo právní moci 6. února 2017. Stěžovatel již svým přípisem ze dne 28. února 2017 informoval Městský soud v Praze, že neobdržel žádnou reakci od ustanoveného zástupce a že požaduje konzultaci se zástupcem před sepsáním dovolání. Ve spise je založeno dovolání vypracované ustanoveným advokátem ze dne 17. 3. 2017, které obsahuje jediný substantivní odstavec. Součástí soudního spisu i dovolání sepsané samotným stěžovatelem, v němž zpochybnil ustanovení advokáta, kterého mu přidělil soud. Tvrdil, že se jedná o účelové rozhodnutí a dále rozvíjel výhrady k napadenému rozhodnutí o zamítnutí exekuce i o ustanovení jiného advokáta a požádal o ustanovení advokáta v dovolacím řízení. Nyní napadeným usnesením ze dne 26. září 2017 Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť v něm stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud dalším rovněž napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele proti rozhodnutí o ustanovení zástupce.

Stěžovatel namítá, že navzdory tomu, že je v záhlaví usnesení Nejvyššího soudu uvedeno, že stěžovatel je zastoupen ustanoveným advokátem, má stěžovatel s ohledem na odůvodnění usnesení za to, že soud rozhodoval výlučně na základě podání stěžovatele, protože jen z tohoto podání citoval, a že nebyly naplněny podmínky vyžadované ustanovením § 241 občanského soudního řádu o povinném zastoupení advokátem v dovolacím řízení a povinném sepsání dovolání advokátem. Proto považuje napadené usnesení za ústavně rozporné a vykazující prvky svévole. Stěžovatel rozporuje i druhé napadené usnesení Nejvyššího soudu a považuje je také za protiústavní. Stěžovatel je přesvědčen, že dojde-li k narušení důvěry mezi účastníkem a jeho zástupcem, lze toto narušení důvěry vztáhnout i na jiná soudní řízení, a to buď řízení souběžně probíhající, nebo řízení zahájená kdykoliv v budoucnu. Pakliže tedy byla jako zástupce ustanovena stěžovateli osoba, u které byla narušena důvěra stěžovatele v tuto osobu, logicky měl stěžovatel právo, aby se proti ustanovení této osoby procesně bránil.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.07.2018 09:00 do: 31.07.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 955/18
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství Plzeň, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 27. 12. 2017, č. j. KRPP-125084-55/TČ-2017-030571, a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 5 Nt 2002/2018.
Stručná charakteristika:  Právo odepřít výpověď (čl. 37 odst. 1 Listiny)
Označení navrhovatelů:  P. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V srpnu 2017 učinila poškozená na Policii České republiky vysvětlení podle ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu, kterým oznámila znásilnění ze strany svého manžela, se kterým se rozvádí. V září 2017 se stěžovatelka po předchozím předvolání dostavila na Policii České republiky k podání vysvětlení v této věci, přičemž však využila svého práva podle ustanovení § 100 odst. 2 trestního řádu a odmítla vypovídat, neboť by svojí výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání osoby blízké. Za osobu blízkou považuje stěžovatelka jak poškozenou, tak i jejího manžela, se kterými jezdila na dovolené, s poškozenou se zná od školky a přátelský vztah navázaly již na střední škole. Jako rodiny se naposledy sešli na Silvestra 2016. Stěžovatelka odmítla ze stejného důvodu výpověď i při druhém předvolání. Policejní orgán proto stěžovatelce uložil podle ustanovení § 66 odst. 1 trestního řádu pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka přes předchozí napomenutí a řádné poučení ruší přípravné řízení, když její vysvětlení, proč odmítla v této věci vypovídat jako svědkyně, bylo shledáno nedostatečným a nedůvodným. Stěžovatelka byla totiž jednou z prvních osob, kterou poškozená kontaktovala a které pětkrát volala ještě před učiněním oznámení policii. Uložení pořádkové pokuty odůvodnil policejní orgán tak, že stěžovatelka není k zúčastněným osobám v poměru rodinném ani natolik podobném, aby jejich újmu ve smyslu trestního stíhání mohla pociťovat jako újmu sobě vlastní. Okresní soud Plzeň – město následně zamítl stížnost stěžovatelky, když uvedl, že poměr osob ke stěžovatelce i důvodnost pociťované újmu je třeba opřít o objektivní skutečnosti a daný poměr musí existovat v době výslechu, což stěžovatelka neprokázala, a to zejména ve vztahu k osobě podezřelého.

Stěžovatelka namítá, že jak poškozenou, tak podezřelého považuje za nacházející se v poměru obdobném rodinnému, neboť se jedná o dlouholeté kamarády a rodinné přátele, s nimiž její rodina trávila podstatnou část volného času, věnovali se společným aktivitám a jezdili spolu na dovolené. Na tom nic nezměnilo ani rozvodové řízení. Sdělovali si rovněž diskrétní informace, které neznali ani rodinní příslušníci. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že znakem osob blízkých musí být jejich blízký kontakt, jelikož mezi těmito osobami může být i silný citový vztah „na dálku“.  Za paradoxní považuje stěžovatelka okolnost, že jediným výsledkem prověřování je uložení pořádkové pokuty stěžovatelce, byť se dostavovala na telefonické předvolání policejního orgánu a poskytovala patřičnou součinnost. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení policejního orgánu a okresního soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobila nebezpečí trestního stíhání osobě blízké podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.08.2018 11:00 do: 01.08.2018 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1257/18
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2018, č. j. 10 As 220/2016-130
Stručná charakteristika:  Právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  STRABAG a. s., zast. advokátem JUDr. Robertem Nerudou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se před správními soudy domáhala ochrany před nezákonným zásahem orgánu veřejné moci, a to určení, že postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vůči stěžovatelce, spočívající ve vedení řízení označeného sp. zn. ÚOHS-S426/2012/KD a všech úkonech, které ÚOHS v rámci tohoto řízení prováděl, představoval nezákonný zásah do jejích práv. Krajský soud v Brně žalobu stěžovatelky zamítl. K námitce ÚOHS, že žaloba stěžovatelky je opožděná, krajský soud konstatoval, že žaloba proti zásahu, který trvá v době podání žaloby, nemůže být opožděná. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem dospěl – na rozdíl od krajského soudu – k závěru, že žaloba stěžovatelky byla podána opožděně. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu vychází v uvedeném závěru z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, podle kterého je u zásahové žaloby podle § 82 soudního řádu správního nutno za počátek subjektivní lhůty označit okamžik, kdy se do sféry žalobce dostanou takové informace, na jejichž základě mohl seznat, v čem jednání veřejné správy, jež má být nezákonným zásahem, spočívá a že je zaměřeno proti němu.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěrem Nejvyššího správního soudu o opožděnosti její žaloby a vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu je z velké části vystavěn na závěrech rozsudku rozšířeného senátu, vznáší stěžovatelka rovněž argumentaci týkající se nezákonnosti a nesprávnosti rozsudku rozšířeného senátu. Stěžovatelka rovněž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, kterým byl zrušen rozsudek rozšířeného senátu, a to z totožných důvodů, kterými stěžovatelka v jí podané ústavní stížnosti argumentuje. Závěry nálezu sp. zn. II. ÚS 635/18 proto podle stěžovatelky přímo dopadají i na její případ. A to zejména proto, že jediným odůvodněním napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu byl odkaz na rozsudek rozšířeného senátu. Pokud byl rozsudek rozšířeného senátu shledán jako protiústavní a zrušen, musí být Ústavním soudem zrušen i napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu.