I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.09.2014 08:30 do: 10.09.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 143/11
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.11.2010 sp.zn. 28 Cdo 3621/2010, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2.12.2009, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23.9.2009, sp.zn. 13 C 85/2001
Stručná charakteristika:  nájemné nebytových prostor
Označení navrhovatelů:  J. K. zast. advokátem JUDr. Františkem Schulmannem, Valentinská 92/3, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

První stěžovatel uvádí, že žalobci se vůči němu a vůči druhému stěžovateli žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání souboru místností, které stěžovatelé užívali jako ateliér, a to na základě hospodářské smlouvy uzavřené s původním vlastníkem nemovitosti a právním předchůdcem žalobců. Vyklizení ateliéru bylo předmětem soudního sporu, stěžovateli byla pravomocně uložena povinnost ateliér vyklidit a stěžovatel tuto povinnost splnil. Obvodní soud nároku žalobců z větší části vyhověl, vyšel ze zjištění, že hospodářské smlouva je absolutně neplatná a výši bezdůvodného obohacení určil podle znaleckého posudku, při jehož zpracování vycházel znalce z toho, že jde o byt. Stěžovatel podal proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání, v němž namítal, že to byli žalobci a jejich právní předchůdci, kteří pochybili, když založili protiprávní vztah a udržovali jej a nyní se snaží získat prospěch ze svého protiprávního jednání. Městský soud v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu, dovolání proti němu Nejvyšší soud odmítl. Podle stěžovatele bylo jednou z klíčových věcí pro správné rozhodnutí určení charakteru předmětných prostor, přičemž soudy vycházely z toho, že jde o byt; tuto skutečnost potvrzuje i kolaudační rozhodnutí z roku 1923. Přitom však předmětné prostory mu byly přiděleny rozhodnutím správního orgánu k užívání jako nebytové prostory a na základě tohoto rozhodnutí s ním byla uzavřena hospodářská smlouva (s právním předchůdcem vedlejších účastníků), stěžovatel neměl jakoukoliv možnost ovlivnit obsah této smlouvy. Užívané nebytové prostory byly stále považovány za nebytové, což mělo i podstatný dopad na práva a povinnosti stěžovatele v průběhu transformace družstev podle zák. č. 42/1992 Sb. V navazujících soudních řízeních dosáhli vedlejší účastníci toho, že byla hospodářská smlouva prohlášena za neplatnou, čímž získali prospěch na protiprávním stavu, který nastal v důsledku jednání jejich právního předchůdce. Při určení výše bezdůvodného obohacení pak soudy vycházely z toho, že předmětné prostory jsou bytem a podle znaleckého posudku byla výše bezdůvodného obohacení určení jako výše nájemného bytu v místě a čase obvyklého, které je vyšší než nájemné za nebytový prostor. Z těchto důvodů se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Druhý stěžovatel napadl samostatnou ústavní stížností rozsudek městského soudu a obvodního soudu s návrhem na jejich zrušení, neboť se domnívá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, a zejjména tvrdí, že došlo k porušení principu rovnosti účastníků. V podání představil svůj pohled na nárok uplatněný vedlejšími účastníky, podle něhož ho vedlejší účastníci zcela zlovolně a alibisticky označili za žalovaného, a to pouze za účelem „vytvoření“ dalšího solidárního dlužnického subjektu. Řízení o obou ústavních stížnostech byla spojena do jednoho řízení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.09.2014 10:00 do: 10.09.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4793/12
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2012, sp.zn. 28 Cdo 531/2012, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.8.2011 sp.zn.18 Co 244/2011, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31.8.2011, sp.zn. 23 C 44/2009
Stručná charakteristika:  přípustnost dovolání
Označení navrhovatelů:  MUDr Y. E. U., zast. advokátem Janem Kalvodou, Bělohorská 35, Praha 6
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel uvedl, že se v řízení před obecnými soudy domáhal náhrady škody, a to jako ušlého zisku z obchodu mezi společností Cromway Holding Ltd. (dále jen „Cromway“) a společnostmi Libinvest LLC se sídlem v Uzbekistánu a Hika Ltd. se sídlem v Ázerbajdžánu o dodávce náhradních dílů k lokomotivám, kde mu podle smlouvy o výhradním zastoupení společnosti Cromway pro jednání se společností Škoda Plzeň, a.s., měla náležet provize ve výši 2,5 % z prodejní ceny realizovaných obchodů, konkrétně (po valorizaci) 178.125.000,- Kč. Společnost Cromway měla dne 16. 9. 1994 uzavřít se společností Škoda Plzeň, a.s., smlouvu, jejímž předmětem měly mimo jiné být předmětné náhradní díly. Dne 14. 9. 1994 však byl stěžovatel zatčen a vzat do vazby. Podle stěžovatele tedy nemohl být uvedený obchod realizován, a to v příčinné souvislosti se zahájením jeho nezákonného trestního stíhání. Obvodní soud pro Prahu 2 svým rozsudkem ze dne 10. 2. 2011 žalobu stěžovatele zamítl, Městský soud v Praze uvedené rozhodnutí rozsudkem ze dne 31. 8. 2011 potvrdil a Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 25. 9. 2012 odmítl i stěžovatelovo dovolání v dané věci.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasil se závěry civilních soudů, podle nichž v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím o jeho vzetí do vazby a tvrzenou škodou. V řízení prý také nebyly provedeny některé stěžovatelem navrhované důkazy výslechem svědků a soud nevzal ani v úvahu, že stěžovatel podáním ze dne 5. 1. 2011 napadl protokolaci výslechu svědků v řízení před nalézacím soudem. Nejvyššímu soudu pak stěžovatel vytýká, že věc posuzoval mechanicky a ač konstatoval nepřípustnost dovolání, zkoumal i skutkovou stránku věci a zabýval se rozborem objektivní odpovědnosti státu za škodu. Stěžovatel rovněž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozsudkem č. j. 28 Cdo 4887/2010-99, týkajícím se obdobné věci stěžovatele, rozhodl tak, že věc má po právní stránce zásadní právní význam. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.09.2014 09:00 do: 12.09.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1324/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014, č. j. 9 C 92/2012 - 39
Stručná charakteristika:  odůvodnění usnesení okresního soudu
Označení navrhovatelů:  P. L. a V. L., oba zast. advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem ml.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé (žalobci) se v řízení zahájeném dne 19. 9. 2012 domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2012, kterou uzavřela Obec Loučná nad Desnou jako prodávající se společností KSS SEIDL, spol. s r. o., jako kupující a jejímž předmětem byl ve smlouvě specifikovaný pozemek. Stěžovatelé dosud užívali část předmětného pozemku z titulu nájemní smlouvy uzavřené s obcí a o koupi této části měli zájem. Obec při prodeji tohoto pozemku postupovala v rozporu se zákonem o obcích, a to konkrétně pokud jde o zveřejnění záměru, jakož i o provedení výběrového řízení, čímž byli stěžovatelé jako uchazeči o koupi nabízeného pozemku zkráceni na svých právech.  V uvedené věci dosud neproběhlo žádné jednání, resp. jednání, které bylo nařízeno na 15. 5. 2014 bylo z důvodu podání ústavní stížnosti odročeno na neurčito. Dne 17. 3. 2014 byl doručen Okresnímu soudu v Šumperku návrh stěžovatelů (žalobců) na změnu žaloby, když navrhují, aby bylo určeno, že vlastníkem předmětného pozemku je Obec Loučná nad Desnou.  Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 3. 2014bylo rozhodnuto tak, že změna žaloby dle podání žalobců ze 14. 3. 2014 se nepřipouští dle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu.

Stěžovatelé poukazují zejména na to, že napadené usnesení neobsahuje žádné odůvodnění, což činí toto rozhodnutí nepřezkoumatelným. V ústavní stížnosti dále namítají, že napadené usnesení nebylo doručeno protistraně k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Okresního soudu v Šumperku, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.