IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.01.2019 09:00 do: 22.01.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1639/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. února 2018 č. j. 218 C 37/2017-38
Stručná charakteristika: občanskoprávní spor o zaplacení poplatku za ubytování nezletilého dítěte v domově mládeže; řádné odůvodnění rozsudku, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů: Střední škola polytechnická, se sídlem Rooseveltova 79, Olomouc, zastoupena JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že žalovaná (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) s vědomím a se souhlasem své matky projevila vůli být ubytována v domově mládeže provozovaném stěžovatelkou a byla přinejmenším srozuměna s tím, že za ubytování byla povinna platit stanovenou částku 1 000 Kč měsíčně. Protože vedlejší účastnice nezaplatila za ubytování za měsíc prosinec 2016 a měsíce leden až březen 2017, stěžovatelka ji dne 17. května 2017 písemně vyzvala k úhradě dlužné částky 4 000 Kč s příslušenstvím, což však vedlejší účastnice neučinila. Stěžovatelka proto dne 8. září 2017 podala návrh na vydání platebního rozkazu, který Okresní soud v Šumperku zamítl, neboť dospěl k závěru, že tehdy nezletilá vedlejší účastnice nebyla natolik svéprávná, aby o volbě svého ubytování mohla bez své matky svobodně rozhodnout. Poukázal rovněž na rozhodovací praxi Ústavního soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/15 ze dne 8. 8. 2017), týkající se odpovědnosti nezletilých za dluhy vzniklé v souvislosti s místními poplatky a jízdami „načerno“, načež shrnul, že uzavření smlouvy o ubytování s dítětem místo jeho rodiče neodpovídá dobrým mravům, neboť nutí dítě zbytečně odpovídat za jednání jeho rodičů.
Stěžovatelka je přesvědčena, že student střední školy je způsobilý uzavřít smlouvu o ubytování, byť by se tak stalo jen konkludentně. Dále připomíná, že v rozhodné době byla vedlejší účastnice téměř zletilá (pozn. bylo jí tehdy 17 a půl roku), a proto neobstojí úvaha okresního soudu o tom, že v tomto věku by nezletilý neměl být způsobilý k uzavření smlouvy o ubytování ve školském ubytovacím zařízení. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces, a v konečném důsledku i do práva na ochranu vlastnictví.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.01.2019 09:30 do: 22.01.2019 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2634/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. června 2018 č. j. 3 As 121/2017-51 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2017 č. j. 6 A 82/2016-104
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: K. K., T. P., K. B. J., M. .
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 19. 2. 2016 bylo na Hradčanské náměstí v Praze ohlášeno příslušnému správnímu úřadu shromáždění na dobu od 28. 3. 2016 do 30. 3. 2016. Samotné shromáždění pak bylo svoláno na den 29. 3. 2016 v 17.00 hodin, avšak neuskutečnilo se, poněvadž nahlášené místo shromáždění bylo uzavřeno dopravními značkami a Policie České republiky na něj účastníkům neumožnila vstup. Důvodem k uzavírce bylo, že dne 17. 3. 2016 podala policie u Úřadu městské části Prahy 1 žádost o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích ve dnech 28. 3. 2016 až 30. 3. 2016 u příležitosti státní návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky. Součástí požadavku v žádosti bylo uzavření celého prostoru Hradčanského náměstí. Následně Magistrát hlavního města Prahy vydal rozhodnutí, jímž podle § 24 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, povolil úplnou uzavírku specifikovaných komunikací včetně celého prostoru Hradčanského náměstí. Magistrát dále vydal dvě opatření obecné povahy, jimiž stanovil přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích spočívající v umístění dopravního značení a zařízení. Stěžovatelé se proti rozhodnutí a opatření obecné povahy bránil žalobami ve správním soudnictví. Městský soud v Praze žaloby zamítl, svůj rozsudek odůvodnil tím, že výkon shromažďovacího práva byl z hlediska místa konání shromáždění omezen podle zákona o pozemních komunikacích z důvodu bezpečnosti státu a ochrany života a zdraví osob a šlo o přípustné omezení. Na základě kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu částečně zrušil a sám odmítl žalobu proti rozhodnutí o uzavírce a zásahové žaloby směřující proti opatřením obecné povahy. Kasační stížnost zamítl proti výroku, jímž byla zamítnuta zásahová žaloba proti faktickému postupu policie při zamezení konání shromáždění. Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že ze žaloby byl naprosto zřejmý úmysl stěžovatelů podat proti rozhodnutí o uzavírce žalobu dle § 65 soudního řádu správního, tj. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Městský soud tak nebyl oprávněn podanou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu překvalifikovat na zásahovou žalobu. Nejvyšší správní soud shledal, že proti rozhodnutí o uzavírce stěžovatelé nepodali odvolání, proto jejich žalobu proti rozhodnutí správního orgánu odmítl pro nevyčerpání řádných opravných prostředků. K zásahovým žalobám uvedl, že opatření obecné povahy nelze zásahovou žalobou napadat. Určujícím kritériem pro podání žaloby je povaha napadeného úkonu. Opatření obecné povahy byli stěžovatelé oprávněni napadnout návrhem na jeho zrušení dle § 101a s. ř. s. a násl. Ve své žalobě však výslovně uvedli, že opatření obecné povahy chápou jako zásah podle § 82 s. ř. s., nebyl proto ani prostor pro odstraňování vad podání. Zásahovou žalobu proti faktickému postupu policie dle Nejvyššího správního soudu městský soud správně zamítl. Ode dne účinnosti předmětných opatření obecné povahy a rozhodnutí o uzavírce jimi byla police vázána, tyto akty přitom zůstaly nedotčeny. Jen tím, že stěžovatele policie nevpustila do uzavřeného prostoru Hradčanského náměstí, tak nemohlo dojít k zásahu do jejich práv.
Stěžovatelé uvádí, že podali zásahové žaloby proti rozhodnutí o uzavírce a dvěma opatřením obecné povahy. Městský soud je jako zásahové žaloby také věcně projednal. Nejvyšší správní soud však jednu ze zásahových žalob překvalifikoval na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu a odmítl ji pro nevyčerpání opravných prostředků. Dle stěžovatelů tam, kde bylo odmítnutí žaloby podmíněno jejím překvalifikováním, Nejvyšší správní soud překvalifikování provedl. V ostatních případech, kde by překvalifikování žaloby na návrh na zrušení opatření obecné povahy vedlo k nutnosti věcného přezkumu, překvalifikování dle Nejvyššího správního soudu možné nebylo. Stěžovatelé se domnívají, že bylo porušeno jejich právo shromažďovat se. Dle jejich názoru účelem uzavírek dle zákona o pozemních komunikacích nemůže být ochrana zahraničních delegací. Nešlo ani o nezbytné opatření a nebyl naplněn žádný z důvodů dle čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, pro které je možno omezit výkon shromažďovacího práva. Stěžovatelé dále namítají porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.01.2019 09:30 do: 24.01.2019 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2344/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 č. j. 16 Co 13/2018-597
Stručná charakteristika: Nejlepší zájem dítěte a pěstounská péče na přechodnou dobu
Označení navrhovatelů: Mgr. P.S. a J.S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé jsou rodiče nezletilé vedlejší účastnice, narozené v lednu 2016. Dva týdny po svém narození byla nezletilá odebrána z péče stěžovatelů a předběžným opatřením svěřena do pěstounské péče na přechodnou dobu, neboť stěžovatelé byli přistiženi pod vlivem alkoholu a neschopni se o nezletilou postarat. Rozhodnutím ze září 2016 byla nezletilá vrácena do péče stěžovatelů, poté co stěžovatelé prokázali úpravu poměrů, spolupráci s odborníky a silný a vážně míněný zájem o dceru a péči o ni. V dubnu 2017 byla nezletilá na základě předběžného opatření podruhé odebrána z péče stěžovatelů a předána do pěstounské péče na přechodnou dobu V. K. (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem); toto řešení péče o nezletilou bylo následně potvrzeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov z června 2017 ve věci samé. Posledně uvedené rozhodnutí bylo změněno rozsudkem okresního soudu z října 2017, jímž byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do společné pěstounské péče manželů L. Š. a T. Š.; dosavadní pěstounská péče na přechodnou dobu u pěstounky byla zrušena; návrh stěžovatelů jako rodičů na svěření nezletilé vedlejší účastnice do jejich péče byl zamítnut; a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů byl tento rozsudek okresního soudu, v rozsahu napadených výroků, potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně z dubna 2018, který je napaden ústavní stížností stěžovatelů.
Stěžovatelé nesouhlasí se svěřením své nezletilé dcery do společné pěstounské péče manželů Š. (vedlejších účastníků řízení před Ústavním soudem) a postup obecných soudů i orgánu sociálně-právní ochrany dětí považují za rozporný s nejlepším zájmem nezletilé i s právem nezletilé a jich samotných na rodinný život. Stěžovatelé namítají, že všichni odborníci zainteresovaní na případu se shodují na nutnosti stability pro nezletilou; přesto však napadeným rozhodnutím krajského soudu byla nezletilá vytržena z rodiny, na kterou si navykla, k níž si vytvořila vazbu a která také podporovala její kontakty se stěžovateli jako rodiči a vytváření podmínek pro její budoucí návrat do biologické rodiny. S ústavní stížností stěžovatelé spojili návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, kterému Ústavní soud vyhověl.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.01.2019 10:30 do: 24.01.2019 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3181/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 A 126/2018-54 ze dne 6. 9. 2018
Stručná charakteristika: Název volební strany a právo na svobodné volby
Označení navrhovatelů: Volební strany TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla – „Spojené síly pro Prahu“,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Pro volby do zastupitelstva hlavního města Prahy konané ve dnech 5. a 6. října 2018 podaly politická strana TOP 09 a politické hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ jako koalice kandidátní listinu, a to jako volební strana s názvem TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla – „Spojené síly pro Prahu“. Pro tyto volby podalo rovněž politické hnutí Pro Prahu spolu s nezávislými kandidáty kandidátní listinu, a to jako volební strana s názvem STAROSTOVÉ PRO PRAHU (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem). Magistrát hlavního města Prahy tuto kandidátní listinu podle § 23 odst. 3 písm. a) zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zaregistroval. Stěžovatelka se poté marně domáhala soudní ochrany proti tomuto rozhodnutí u Městského soudu v Praze. Navrhla, aby tento soud svým rozhodnutím zrušil registraci kandidátní listiny vedlejší účastnice, eventuálně aby v názvu této volební strany zrušil slovo „starostové“. Podle stěžovatelky si totiž vedlejší účastnice účelově a manipulativně zvolila název, který je zaměnitelný, a to s cílem zmást voliče a parazitovat na názvu a pověsti politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ. Městský soud v Praze svým ústavní stížností napadeným usnesením návrh stěžovatelky zamítl. Podle městského soudu zákon o volbách do zastupitelstev obcí nesvěřuje registračnímu úřadu kompetenci přezkoumávat názvy volebních stran. Nad rámec těchto důvodů městský soud uvedl, že i kdyby přezkoumal zaměnitelnost názvu volební strany, nemohl by v projednávané věci k závěru o zaměnitelnosti dospět.
Podle stěžovatelky došlo napadeným rozhodnutím k narušení férové, svobodné a volné soutěže politických stran a sil podle čl. 5 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, porušení principů právního státu podle čl. 1 Ústavy a zákazu nepřímé diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny.