II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2018 09:00 do: 21.11.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 50/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 15. prosince 2016 č. j. 12 Nc 5118/2007-165, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. února 2017 č. j. 24 Co 222/2017-190 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017 č. j. 20 Cdo 1822/2017-217, s návrhem na vyslovení neústavnosti ustanovení § 71a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném do 3. 10. 2017 ve slově „nezletilé“ a ustanovení § 71a odst. 4 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném do 3. 10. 2017 ve slově „nezletilé“,
Stručná charakteristika:  Nedoplatek na výživném a pozastavení řidičského oprávnění
Označení navrhovatelů:  J. K. a A. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 23. 10. 2007 byla na majetek povinného, otce stěžovatelů, nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 142 461 Kč, která představuje dlužné výživné pro stěžovatele za dobu od 1. 9. 2000 do 30. 9. 2007, kdy oba stěžovatelé byli nezletilí, a dále exekuce běžného výživného od 1. 10. 2007 ve výši 2 000 Kč měsíčně na tehdy nezletilého J. a ve výši 1 500 Kč měsíčně na tehdy nezletilou A. Soudní exekutor vydal dne 24. 10. 2016 exekuční příkaz, kterým rozhodl o pozastavení řidičského oprávnění povinného. Povinný svým podáním ze dne 18. 11. 2016 navrhl zrušení uvedeného exekučního příkazu. Oprávnění stěžovatelé vyjádřili s takovým postupem svůj nesouhlas. Soudní exekutor s ohledem na nesouhlas oprávněných návrhu na částečné zastavení exekuce nevyhověl, a postoupil věc k rozhodnutí exekučnímu soudu. Okresní soud exekuci pozastavením řidičského oprávnění povinného částečně zastavil. Soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zastavení exekuce v části prováděné pozastavením řidičského oprávnění povinného, neboť oba oprávnění nabyli zletilosti, a tudíž odpadla podmínka pro realizaci exekuce uvedeným způsobem. Nadto soud podotkl, že v projednávané věci je exekuce vedena již od roku 2007 a pozastavení řidičského oprávnění povinného bylo opakovaně nařizováno a rušeno, aniž by tato skutečnost motivovala povinného dluh uhradit. Tento způsob exekuce se proto nejeví jako efektivní. Soud dále uvedl, že neshledal důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 71a exekučního řádu, jak navrhovali stěžovatelé. Krajský soud v Českých Budějovicích toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl.

Stěžovatelé spatřují porušení svých práv v nesprávné interpretaci a aplikaci ustanovení § 71a odst. 1 a 4 exekučního řádu, neboť okresní a krajský soud nesprávně dovodily, že v projednávané věci nelze vést exekuci pozastavením řidičského oprávnění povinného, a dále též v postupu Nejvyššího soudu, který se podle jejich názoru vůbec nevypořádal s argumentací obsaženou v dovolání, čímž jim upřel přístup k soudu. Podle stěžovatelů je pro splnění podmínek nařízení exekuce pozastavením řidičského oprávnění rozhodné, zda vymáhaná pohledávka vznikla v době nezletilosti oprávněných, a nikoliv to, zda jsou oprávnění nezletilí v době jejího vymáhání. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížností domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich právo na řádný a zákonný proces zakotvené v článku 90 Ústavy České republiky, jejich právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 a 2 a článku 38 Listiny základních práv a svobod, v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jejich právo na přístup k soudu zakotvené v článku 36 odst. 1 a 4 Listiny a jejich právo na rodičovskou výchovu a péči zakotvené v článku 32 odst. 4 Listiny.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2018 10:00 do: 21.11.2018 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1283/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2016 č. j. 23 Cdo 4092/2015-116, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2015 č. j. 1 Cmo 295/2014-96 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2014 č. j. 52 Cm 47/2012-53
Stručná charakteristika:  K podmínkám, za nichž lze tzv. vícepráce hodnotit jako plnění, na které se vztahuje smlouva o dílo; bezdůvodné obohacení
Označení navrhovatelů:  B. B., zastoupený JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, sídlem Karlovo nám. 559/28, Praha 2 – Nové Město,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je podnikatelem v oboru stavebnictví. Má živnostenské oprávnění k provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Jako subdodavatel se podílel na modernizaci části úseku železniční tratě spojující železniční stanice Praha – Libeň a Praha – Běchovice, v jejímž rámci na určeném místě pod touto tratí vybudoval podchod pro pěší a rampy, které k němu umožňují přístup. Projekt modernizace, jehož investorem byla Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, byl proveden sdružením pod vedením společnosti Skanska DS, a.s. jako generálním dodavatelem. Jeho subdodavatelem byla obchodní společnost HOCHTIEF CZ a.s., (vedlejší účastnice), která pak některé práce realizovala prostřednictvím dalších subdodavatelů. Jedním z nich byl i stěžovatel. Mezi vedlejší účastnicí jako objednatelem a stěžovatelem jako zhotovitelem byla dne 12. 11. 2008 uzavřena smlouva o dílo, v níž se stěžovatel zavázal pouze k vybudování samostatných ramp na obou stranách kolejiště do 31. 8. 2009. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy žalobou domáhal, aby mu vedlejší účastnice vydala bezdůvodné obohacení ve výši 3 010 443,20 Kč s příslušenstvím, které jí mělo vzniknout v důsledku vybudování podchodu nad rámec smlouvy o dílo. Městský soud v Praze žalobu zamítl. Vrchní soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, které provedl městský soud, stejně jako s jeho právními závěry. Z provedeného dokazování vyplynulo, že smluvní strany spolu neuzavřely dodatek ke smlouvě o dílo. K její změně totiž nedošlo předpokládaným způsobem, tedy formou oboustranně podepsaného dodatku a písemně odsouhlaseného změnového listu. Za této situace byly použitelné právní závěry formulované v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle nichž dojde-li mezi účastníky k dohodě o kvalitativní či kvantitativní změně dohodnutého díla v jiné než písemně vymíněné formě, nemůže se zhotovitel domáhat po objednateli zaplacení ceny takto provedených tzv. víceprací ani cestou nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.

Stěžovatel má za to, že vedlejší účastnice se bez právního důvodu obohatila na jeho úkor tím, že si odměnu, která by mu jinak náležela při normálním běhu událostí, ponechala jako svůj zisk. Její jednání, jež spočívalo v neuzavření písemného dodatku ke smlouvě, mělo být v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku a § 265 obchodního zákoníku. K porušení práva na spravedlivý proces mělo dále dojít tím, že obecné soudy při rozhodování ve věci samé nevzaly v úvahu odpovědnost právnické osoby za jednání svých zaměstnanců podle § 420 občanského zákoníku. Důvod, pro který stěžovatel vybudoval nejen rampy, ale také podchod, který je propojil do jediného technologického a funkčního celku, měl spočívat v pokynu uděleném zástupcem vedlejší účastnice, stavbyvedoucím. Tyto práce technologicky navazovaly na práce, které stěžovatel prováděl na základě smlouvy o dílo, a jejich neprovedení by znemožnilo ukončení realizace díla. Uvedený zástupce vedlejší účastnice v této souvislosti parafoval dodatek č. 1 k smlouvě o dílo, datovaný dnem 15. 6. 2009, na jehož základě mělo dojít k rozšíření díla i na uvedený podchod a k navýšení ceny díla na částku 7 088 805,83 Kč bez DPH. Dodatek však nakonec nebyl ze strany osob oprávněných jednat za vedlejší účastnici podepsán. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2018 13:30 do: 21.11.2018 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1491/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2016 č. j. 30 Co 538/2016-189
Stručná charakteristika:  Cena - nájemní
Označení navrhovatelů:  Obec Hovorčovice, zast. advokátem JUDr. Petrem Malým
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Společnost MINING SERVICE LLC (vedlejší účastnice řízení) se domáhala po stěžovatelce - obci Hovorčovice - zaplacení 217 316 Kč s příslušenstvím, jež mělo spočívat v bezdůvodném obohacení ve výši obvyklého nájemného (v délce 13 měsíců) za užívání pozemků, které obec užívá jako veřejné prostranství. Při určení obvyklé ceny předmětných pozemků a z té vyplývající výše obvyklého nájemného vycházel Okresní soud Praha - východ ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Jechové, který stanovil obvyklou cenu pozemků na 75 740 Kč a výši obvyklého nájemného na částku 3 030 Kč za rok a na částku 3 275 Kč za žalované období. Podle stěžovatelky se odvolací Krajský soud v Praze dopustil chyby, když zaměnil obvyklou cenu pozemků za obvyklou výši nájmu za tyto pozemky a v důsledku toho přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku v celkové výši 44 243,33 Kč.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2018 14:00 do: 21.11.2018 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 178/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 46/2014-79 ze dne 4. listopadu 2014 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 79 A 6/2013-173 ze dne 13. února 2014
Stručná charakteristika:  Právo na samosprávu; právo na příznivé životní prostředí
Označení navrhovatelů:  Obec Nové Heřminovy, zast. advokátem JUDr. Radkem Ondrušem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se na Krajský soud v Ostravě obrátila s návrhem na zrušení Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje v části, v níž tyto zásady vymezují plochu pro opatření ke snížení povodňových rizik v povodí horního toku řeky Opavy prostřednictvím vodní nádrže Nové Heřminovy, plochy a koridory doprovodných opatření a plochu pro přeložku silnice související se stavbou vodní nádrže. V tomto návrhu namítla, že napadená část zásad územního rozvoje pro ni bude mít likvidační vliv a že v průběhu pořizování zásad nebylo zkoumáno, zda jsou zamýšlená omezení stěžovatelky legitimní a zda stejného účelu nelze dosáhnout jinak. Podle stěžovatelky je stavba vodní nádrže nepřiměřená sledovanému cíli protipovodňové ochrany a zásady územního rozvoje se žádným způsobem nevypořádaly s dotčenými veřejnými a soukromými zájmy (není třeba zřejmé, zda stejného cíle nelze dosáhnout soustavou protipovodňových opatření v jednotlivých obcích). Krajský soud návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka brojí především proti přiměřenosti přijatého řešení. V průběhu pořizování zásad územního rozvoje však byla pasivní a nedala odpůrci možnost se s těmito námitkami vypořádat. Za takového stavu soud nemůže takovou úvahu nahradit. Dále soud uvedl, že pořizovatel si byl při přípravě sporné části zásad územního rozvoje dobře vědom střetu mezi ochranou environmentálně cenného území Nízkého Jeseníku a stavbou betonové hráze vodní nádrže. Oba tyto zájmy dobře zvážil a vypořádal při přípravě variant záměru (vybudování větší a menší nádrže). Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl, dospěl totiž k závěru, že z hlediska námitek stěžovatelky obstojí nejen rozsudek krajského soudu, ale zejména napadené zásady územního rozvoje. Ty dostatečným způsobem řeší střet zájmů mezi dříve nečinnou stěžovatelkou a ostatními obcemi, které jednají v dobré víře v uskutečnění zamýšleného záměru. Zvolena byla menší ze zvažovaných nádrží a stěžovatelka nijak nedoložila, že stavbou dojde k faktickému zániku obce (na rozdíl od druhé varianty nádrže).

Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky posoudil její návrh pouze formálně a argumentaci stěžovatelky zjednodušil. Stěžovatelka v řízení dlouhodobě namítá, že stavba vodní nádrže není potřeba, nemá však dostatek prostředků, aby vůči dokumentaci zpracované státem předložila oponentní dokumentaci stejné podrobnosti. Plánovaná protipovodňová opatření jsou podle ní jen pouhou záminkou stavby vodní nádrže, přičemž proti tomuto záměru stěžovatelka brojí již od vzniku stavební uzávěry roku 1993. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 6, 7, 8 Ústavy České republiky a čl. 4 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 35 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2018 14:30 do: 21.11.2018 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 1099/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28. 11. 2016, č. j. 31 C 41/2015-74, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2017, č. j. 56 Co 84/2017-114, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 21 Cdo 4020/2017-134, a návrhu na zrušení § 6 a § 8 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
Stručná charakteristika:  Umělé oplodnění – právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Označení navrhovatelů:  Ing. H. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala po společnosti NATALART s.r.o. (vedlejší účastnice) splnění povinnosti spočívající v provedení umělého oplodnění za použití zárodečné buňky stěžovatelky a kryokonzervované spermie jejího zemřelého manžela. Stěžovatelka společně se svým manželem podstupovala léčbu neplodnosti u vedlejší účastnice. Její manžel v červnu 2014 podepsal informovaný souhlas se zamražením spermií, v prosinci pak oba společně podepsali informovaný souhlas s léčbou neplodnosti mimotělním odplodněním. V červnu roku 2015 manžel stěžovatelky zemřel. Vedlejší účastnice odmítla proces umělého oplodnění dokončit, a to z důvodu absence platného souhlasu manžela stěžovatelky. Okresní soud Plzeň – město žalobu zamítl, neboť podle něj právní předpisy umožňují oplodnění jen páru. Stěžovatelka v době žádosti v páru nežila a nemůže tak žádat ani o provedení asistované reprodukce. Navíc nelze předjímat další vůli zesnulého manžela v průběhu léčebného procesu a nahrazovat ji rozhodnutím soudu. Odvolací Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.

Stěžovatelka se domnívá, že soudy nerespektovaly vůli jejího manžela, jehož přáním bylo zplodit s ní potomky, a to prostřednictvím umělého oplodnění. Pokud soudy docházejí k závěru, že nelze předjímat další vůli manžela, stěžovatelka vyzdvihuje, že názor soudu neodpovídá faktickému stavu věci, kdy její manžel udělil informovaný souhlas na neomezenou dobu, nepodmíněně a svůj souhlas nikdy neodvolal. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do jejího práva na soukromý a rodinný život. Se svou stížností spojila také návrh na zrušení § 6 a § 8 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2018 15:00 do: 21.11.2018 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3021/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19.6.2017, č. j. 20 C 160/2016-165
Stručná charakteristika:  vymáhání pohledávky, etický kodex advokáta
Označení navrhovatelů:  JUDr. J. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel uzavřel dne 13. 2. 2013 rámcovou smlouvu o poskytování právních služeb se společností Bankerat a.s. Touto smlouvou se stěžovatel zavázal vymáhat splatné pohledávky jiných subjektů, které společnost Bankerat a.s. označí, popřípadě i pohledávek zajištěných směnkou. Úhrady za služby poskytnuté podle této smlouvy měly být zasílány společností Bankerat a.s. na účet advokáta. Společnost Bankerat a.s. se zavázala udělit stěžovateli k právnímu zastupování plnou moc nebo zajistit udělení plné moci jiným subjektem, pro který bude právní služba poskytována. Stěžovatel zastupoval vedlejšího účastníka na základě plné moci, udělené k vymáhání pohledávky. Spolu s plnou mocí podepsal vedlejší účastník prohlášení, ve kterém zakotvil svou vůli, aby veškeré informace o průběhu vymáhání jeho pohledávky mu byly poskytovány prostřednictvím společnosti Bankerat a.s. Stěžovatel učinil v předmětné kauze dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) a dále dva úkony právních služeb (přípravu a převzetí v exekuci a exekuční návrh), za které si nárokuje částku 8.929,80 Kč. Společně s plnou mocí podepsal stěžovatel prohlášení, podle něhož veškeré informace o průběhu vymáhání jeho pohledávky mu mají být poskytovány prostřednictvím společnosti Bankerat a.s. Po poskytnutí právní služby zaslal stěžovatel vedlejšímu účastníku dopis, v němž ho informoval o tom, že z důvodů dlouhodobých komunikačních problémů se společností Bankerat a.s. musel od spolupráce s touto společností odstoupit. Dále se dotázal vedlejšího účastníka na stav vymožení jeho pohledávek, a zda má zájem o pokračování právního zastoupení. Vedlejší účastník na výzvu stěžovatele nijak nereagoval a ten mu z opatrnosti vypověděl plnou moc z důvodů neposkytování potřebné součinnosti. Následně stěžovatel řádně vyúčtoval poskytnuté úkony právních služeb a požadoval jejich úhradu po vedlejším účastníkovi. Jelikož tento předepsanou částku neuhradil, domáhal se na něm stěžovatel úhrady prostřednictvím žaloby. Okresní soud v Jihlavě žalobu stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem je absolutně neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pro rozpor s § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s čl. 32 odst. 2 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů ČR. Současně měl okresní soud za to, že stěžovatel účtované úkony právní služby skutečně vykonal. Jelikož byla smlouva považována za neplatnou, dospěl okresní soud k závěru, že se vedlejší účastník na úkor stěžovatele bezdůvodně obohatil, neboť mu byly poskytnuty právní služby, za něž je jinak obvyklé hradit odměnu. Vedlejší účastník vznesl v řízení námitku promlčení takového nároku, kterou shledal okresní soud důvodnou.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že je nepřezkoumatelný, nesoucí znaky svévole a libovůle, a proto porušující jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.