I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.12.2017 10:00 do: 04.12.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1844/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2017 č. j. 19 C 70/2015-84
Stručná charakteristika:  Náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  K. S., H. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Společnost API Atelier, s.r.o. (v tomto řízení vedlejší účastnice) vystavila v září 2012 fakturu na částku 29 732 Kč za stavební opravy provedené v bytě stěžovatelů a adresovala ji stěžovatelům se žádostí o její uhrazení a s předžalobní výzvou. Stěžovatelé fakturu vedlejší účastnici vrátili s tvrzením, že smlouvu neuzavřeli s ní jako s právnickou osobou, nýbrž s jejím zaměstnancem, který jim přislíbil realizaci prací a jemuž také již uhradili částku 20 000 Kč v hotovosti. Toto stěžovatelé uváděli jak ve své reakci na předžalobní výzvu, tak v reakci na žalobu vedlejší účastnice ze dne 22. 5. 2015. V reakci na žalobu stěžovatelé zároveň přiložili jako důkaz platební doklady podepsané zaměstnancem vedlejší účastnice. Dle stěžovatelů nebyla vedlejší účastnice vůbec aktivně legitimována k podání žaloby. V závěrečném návrhu ze dne 17. 3. 2017 vedlejší účastnice vzala žalobu částečně zpět a nadále po stěžovatelích požadovala pouze částku 9 732 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným rozsudkem rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni vedlejší účastnici zaplatit částku 9 732 Kč (výrok I) a nahradit náklady řízení ve výši 36 093 Kč (výrok II). Rozhodnutí soudu o nákladech řízení obvodní soud odůvodnil tím, že stěžovatelé před zahájením soudního řízení nevyvinuli dostatečnou součinnost k objasnění fakturace daných částek a že důsledkem této nesoučinnosti stěžovatelů došlo k tomu, že vedlejší účastnice neměla řádně evidovány platební doklady. Dle soudu byla tudíž žaloba původně podána důvodně v plné výši a následné částečné zpětvzetí žaloby bylo zaviněno stěžovateli. Z důvodu bagatelnosti sporu nebylo proti rozsudku obvodního soudu odvolání přípustné.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvádí, že k tomu, aby byli povinni hradit náklady řízení, musí být splněny zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Žaloba však byla podle názoru stěžovatelů důvodná pouze do výše 9 732 Kč a k jejímu částečnému zpětvzetí nedošlo z důvodu chování stěžovatelů, nýbrž vedlejší účastnice. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení nákladového výroku rozsudku obvodního soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.12.2017 09:00 do: 05.12.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 184/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výrokům I. a II. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 35/2016-1144 ze dne 15. září 2016 a výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci č. j. 81 T 1/2015-1025 ze dne 30. března 2016.
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proce
Označení navrhovatelů:  Mgr. M. M., zastoupená Mgr. Blankou Mácovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci byl obžalovaný uznán vinným trestným činem podvodu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo uloženo ochranné opatření – zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to nemovitostí, jejichž majitelkou je stěžovatelka. Současně byla vyslovena povinnost obžalovaného k náhradě škody. Výrok o uložení ochranného opatření byl odůvodněn tím, že jde o byt a k němu přináležející prostory a pozemek, které do vlastnictví nabyla dcera obžalovaného (stěžovatelka), přičemž bylo bezpečně prokázáno, že jde o věc, která byla z velké části získána trestným činem, tedy z finančních prostředků podvodně vylákaných na poškozeném. Odvolací soud následně označil uložení uvedeného ochranného opatření za věcně správné, neboť bylo prokázáno, že jde o věc, která byla z velké části získána trestným činem, tedy z finančních prostředků podvodně vylákaných obžalovaným. Shledal však, že nalézací soud přehlédl ustanovení § 3 odst. 2 trestního zákoníku, podle kterého se o ochranném opatření rozhoduje vždy podle zákona účinného v době, kdy se o něm rozhoduje.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením, že jejich vydáním bylo porušeno její ústavní právo na spravedlivý proces a v důsledku toho byla zbavena svého vlastnického práva k bytové jednotce. Uvádí, že uvedené rozsudky jí nebyly nikdy doručeny a o rozhodnutí soudů se dozvěděla až v souvislosti s doručením rozsudku odvolacího soudu obžalovanému, který je jejím otcem. Byla jí tak odepřena možnost účastnit se řízení, ve kterém se rozhodovalo i o jejím vlastnickém právu. Uvedený postup měl za následek, že stěžovatelka neměla možnost v rámci řízení uvádět tvrzení a navrhovat důkazy k prokázání původu prostředků, za které bytovou jednotku pořídila (např. úvěrové smlouvy ze stavebního spoření, vztahující se k bytové jednotce).

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.12.2017 11:00 do: 06.12.2017 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2084/16
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. Nt 46/2016-532, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 10 To 188/2016-536
Stručná charakteristika:  Právo poškozeného na navrácení lhůty v řízení o stížnosti podle trestního řádu
Označení navrhovatelů:  PaedDr. I. K., Mgr. P. L. K., V. L., M. L., J. L., všichni zast. advokátem JUDr. Janem Kučerou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé vystupovali v řízení před obecnými soudy jako poškození v trestním řízení, kteří se připojili se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy do tzv. adhezního řízení. Trestní stíhání bylo vedeno pro podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti proti řidiči motorového vozidla, který při dopravní nehodě dne 18. 12. 2014 usmrtil blízkou příbuznou poškozených. Toto trestní stíhání skončilo pravomocným odsouzením řidiče pro tento trestný čin. V průběhu tohoto trestního řízení podali poškození návrh na přiznání náhrady nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy, a to stěžovateli 1) ve výši 214.348,12 Kč, stěžovatelce 2) ve výši 210.398,68 Kč, stěžovateli 3) ve výši 91.915,48 Kč, stěžovatelce 4) ve výši 59.003,48 Kč a stěžovateli 5) ve výši 91.915,48 Kč. Celkem žádal právní zástupce stěžovatelů náhradu nákladů za šestnáct úkonů právní služby, mezi nimiž byly mimo jiné i návrh na zajištění důkazu, účast při výslechu obviněného v přípravném řízení či účast při ohledání vozidel. Okresní soud v Kladně rozhodl svým usnesením č. j. 6 T 22/2015-507 ze dne 16. 3. 2016 tak, že stěžovateli 1) přiznal částku ve výši 141.702 Kč, stěžovatelce 2) ve výši 152.737,- Kč, stěžovateli 3) ve výši 48.192,- Kč, stěžovateli 5) ve výši 48.192,- Kč a stěžovatelce 4) nepřiznal na náhradě nákladů ničeho. Stěžovatelé chtěli proti tomuto usnesení podat stížnost, nicméně jejich zmocněnec ze zdravotních důvodů zmeškal třídenní lhůtu k jejímu podání, přičemž hned den po jejím uplynutí zaslal soudu jménem stěžovatelů stížnost proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Kladně, lékařskou zprávu a rovněž žádost o navrácení lhůty dle ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu. Krajský soud o žádosti o navrácení lhůty stěžovatelů rozhodl tak, že navrácení lhůty nepovolil. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelé nejsou ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu oprávněnými subjekty k podání žádosti o navrácení lhůty, neboť toto ustanovení přiznává právo žádat o navrácení lhůty toliko obviněnému a jeho obhájci. Následně stížnost zamítl jako opožděnou.

Stěžovatelé porušení svých ústavně zaručených základních práv spatřují zejména ve skutečnosti, že právní řád jim neposkytuje možnost žádat o navrácení lhůty dle ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu, neboť toto právo přiznává toliko obviněnému a jeho obhájci. Stěžovatelé to považují za projev ústavně reprobované nerovnosti a zdůrazňují, že byť je v tzv. adhezním řízení postupováno podle předpisů trestního práva procesního, nelze v něm odhlédnout od soukromoprávní povahy sporu mezi poškozeným a obviněným o nárok, vyplývající ze soukromého práva. Podle stěžovatelů je právě s touto povahou neslučitelné, pokud je právo žádat o navrácení lhůty přiznáno pouze jedné ze stran takto nazíraného sporu.

Stěžovatelé spojili se svou ústavní stížností návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 1 věta první trestního řádu a ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu v rozsahu slova „tří“. Senát Ústavního soudu postoupil návrh stěžovatelů na zrušení napadených ustanovení plénu a současně přerušil řízení do doby, než plénum Ústavního soudu o tomto návrhu rozhodne. O tomto návrhu rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ze dne 8. 8. 2017 tak, že jej zamítl.