IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.01.2018 09:30 do: 30.01.2018 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2326/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 4. 2014 č. j. 15 C 114/2007-290, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015 č. j. 54 Co 415/2014-323 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 č. j. 26 Cdo 3940/2015-366
Stručná charakteristika: právo stěžovatele na ochranu vlastnického práva, regulace nájemného po rozhodnutí ESLP
Označení navrhovatelů: Ing. V. S., CSc., zastoupený Mgr. Michalem Kojanem, advokátem sídlem Praha 3
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal jako vlastník domu v Praze zaplacení částky 116 270 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za nucené omezení vlastnického práva k domu v období od 1. 6. 2005 do 31. 3. 2006, způsobené regulací nájemného z bytu o velikosti 3+1 a výměře 90,5 m2. Žalovaná částka odpovídala podle stěžovatele rozdílu mezi obvyklým nájemným a regulovaným nájemným v předmětném bytě za výše uvedené období. Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve přiznal stěžovateli náhradu za omezení vlastnického práva ve výši 107 269 Kč s příslušenstvím, přičemž co do částky 9 001 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Městský soud v Praze jako soud odvolací na základě odvolání vedlejší účastnice - České republiky - Ministerstva financí - vyhovující výrok usnesením zrušil, přičemž odkázal na v mezidobí přijatý právní názor Nejvyššího soudu obsažený v rozsudku ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. 22 Cdo 367/2012. Soud prvého stupně rozhodl po vrácení věci odvolacím soudem znovu, a to ústavní stížností napadeným rozsudkem, kterým žalobu stěžovatele i ve zbytku zamítl. V odůvodnění rozhodnutí soud prvého stupně v souladu s výkladem Nejvyššího soudu dovodil, že výše finanční kompenzace by měla být přiznána pouze jako rozdíl mezi regulovaným nájemným pobíraným za užívání bytu v rozhodném období a regulovaným nájemným zvýšeným k 1. 1. 2007 podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tento rozdíl činil podle soudu 779 Kč měsíčně, za žalované období deseti měsíců tedy 7 790 Kč. Soud uzavřel, že „částku ve výši 779 Kč měsíčně, kterou žalobce z nájmu předmětného bytu nedosahoval, nelze pokládat za tak citelný a intenzivní zásah do majetkové sféry žalobce a tedy omezení jeho vlastnického práva“, čímž ani nemůže být dán nárok na kompenzaci za omezení vlastnického práva dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud odvolání stěžovatel zamítl a Nejvyšší soud následně jeho dovolání odmítl.
Stěžovatel tvrdí, že zamítnutím jeho žaloby soudy zatížily svá rozhodnutí protiústavní vadou a porušily základní práva stěžovatele. Konkrétně podle něj došlo k porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení čl. 4 odst. 3 Listiny (zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky) a čl. 4 odst. 4 Listiny (při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu; taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena).
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.01.2018 09:30 do: 31.01.2018 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2073/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2017 č. j. 70 Co 138/2017-268 do výroku III.
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu Hmotné zabezpečení dětí
Označení navrhovatelů: V. M., zastoupená JUDr. Jiřím Novákem, advokátem Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák s.r.o., se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 – Nové Město
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Přerově rozhodl ve věci změny péče o nezletilého Daniela (nar. 2001), svěření do péče otce, babičky, úpravy výživného a úpravu výživného u nezletilého Davida (nar. 2005). K odvolání stěžovatelky proti výrokům o výživném Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci změnil rozhodnutí soudu I. stupně. Stěžovatelce uložil povinnost platit výživné na nezletilého syna Daniela ve výši 500 Kč měsíčně a výši nedoplatku výživného za období od 1. 5. 2014 do 31. 5. 2017 stanovil v částce 14 500 Kč, jakož i výživné, které dospěje od 1. 6. 2017 do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen, a to ve stanovené lhůtě třiceti dnů k rukám otce. Byla potvrzena výše výživného otce pro nezletilého syna Davida s účinností od 1. 5. 2014 na částku 2 300 Kč měsíčně a dále byl změněn nedoplatek výživného vyplývající ze zvýšení výživného za období od 1. 5. 2014 do 31. 5. 2017 v částce 16 000 Kč, jakož i výživné, které dospěje od 1. 6. 2017 do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen, a to ve stanovené lhůtě třiceti dnů k rukám matky.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces, neboť vydal rozhodnutí, jež nebylo možno na základě skutkového stavu zjištěného v průběhu řízení před obecnými soudy předvídat. Odepřel tak stěžovatelce možnost právně a skutkově argumentovat ve vztahu k otázce, jež se, s ohledem na právní názor odvolacího soudu, jevila jako významná pro jeho rozhodnutí, čímž jí znemožnil reálně a efektivně hájit před soudem svá práva. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu označila stěžovatelka za nepřezkoumatelné pro absenci řádného odůvodnění. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku krajského soudu, kterým byla snížena dlužná částka otce na výživném, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.01.2018 10:00 do: 31.01.2018 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3050/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. července 2017 č. j. 27 Co 235/2017-92
Stručná charakteristika: Náležité odůvodnění soudního rozhodnutí
Označení navrhovatelů: ABC Data s.r.o., sídlem Pekařská 695/10a, Praha 5 - Jinonice, zastoupené Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem, sídlem Spálená 95/25, Praha 1 – Nové Město
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Kutné Hoře dne 10. 4. 2017 se stěžovatelka domáhala po dvou žalovaných zaplacení částky 3 320 733 Kč s příslušenstvím. V žalobě výslovně uvedla, že soudní poplatek zaplatí až k výzvě soudu. Usnesením okresního soudu ze dne 12. 4. 2017 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 166 037 Kč do 3 dnů od doručení tohoto usnesení. Tentýž den nařídil uvedený soud ve věci jednání na 12. 6. 2017 a zaslal žalobu oběma žalovaným, aby se k ní mohli vyjádřit. Dne 17. 2. 2017 byly v insolvenčním řízení zveřejněny vyhlášky, jimiž Krajský soud v Praze oznámil zahájení insolvenčních řízení ve věci každého ze žalovaných. Usneseními tohoto soudu ze dne 11. 4. 2017 byl zjištěn úpadek obou žalovaných a na jejich majetek byl prohlášen konkurs. V průběhu řízení se všichni účastníci vyslovili pro zastavení řízení. Žalovaní v podání ze dne 26. 4. 2017 poukázali na to, že v důsledku prohlášení konkursu existuje neodstranitelná překážka řízení, pro kterou nezbývá než řízení zastavit. Současně navrhli, aby jim byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení. Stěžovatelka v podání ze dne 27. 4. 2017 uvedla, že vzhledem k úpadku a konkursu na majetek žalovaných nebude hradit soudní poplatek a řízení by proto mělo být zastaveno z důvodu jeho nezaplacení s tím, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu řízení. V dalším podání ze stejného dne stěžovatelka zdůraznila, že okresní soud, s ohledem na prohlášení konkursu a nezaplacení soudního poplatku, neměl žalobu žalovaným vůbec zasílat. Místo toho měl řízení zastavit. Usnesením okresního soudu ze dne 28. 4. 2017 bylo rozhodnuto o zastavení řízení, přičemž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladu řízení. K odvolání žalovaných byl však výrok o nákladech řízení změněn usnesením krajského soudu ze dne 18. 7. 2017 tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit každému z nich na nákladech řízení před okresním soudem částku 42 582,32 Kč a na nákladech řízení před krajským soudem částku 10 827,08 Kč. Krajský soud vyhověl odvolání žalovaných na základě právního názoru, že v dané věci měla zavinit zastavení řízení stěžovatelka, která podala žalobu v okamžiku, kdy již vůči nim bylo zahájeno insolvenční řízení.
Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí, kterým jí byla jako žalobkyni v řízení před obecnými soudy uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným. Toto rozhodnutí se v odůvodnění nemělo nijak vypořádat s jí uplatněnými námitkami, kterými rozporovala účelnost těchto nákladů. Podle jejího názoru nemůže jít k její tíži pochybení soudu prvního stupně, který ve věci nařídil jednání a vyzval žalované k vyjádření se k žalobě, aniž by vyčkal na zaplacení soudního poplatku a ověřil, zda na majetek žalovaných nebyl prohlášen konkurs. Kromě toho zpochybnila vznik těchto nákladů z důvodu, že žalovaní po prohlášení konkursu na jejich majetek nemohli bez souhlasu insolvenčního správce nikoho platně zmocnit k jejich zastupování v dané věci.