III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.02.2018 09:00 do: 20.02.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3369/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2017 č. j. 30 Cdo 2190/2017-191, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016 č. j. 22 Co 386/2016-176 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. dubna 2016 č. j. 18 C 260/2014-149
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Označení navrhovatelů: V.V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou vůči České republice – Ministerstvu spravedlnosti (vedlejší účastnice řízení) domáhal zaplacení částky 251 018 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze, v němž vystupoval jako poškozený. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po zhodnocení věci dospěl k závěru, že celkovou délku řízení lze sice hodnotit jako nepřiměřenou, avšak vzhledem k okolnostem případu, zejména vzhledem k postupu orgánů veřejné moci, dále i ke skutkové a procesní mimořádné složitosti věci a specifickému postavení stěžovatele jako poškozeného v trestním řízení, nepřekračuje celková délka řízení hranici přiměřenosti natolik zásadně, aby bylo nutno stěžovateli kompenzovat vzniklou újmu poskytnutím peněžitého zadostiučinění. K odvolání stěžovatele městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud ve svém potvrzujícím rozsudku mimo jiné zdůraznil, že vedlejší účastnice stěžovateli již v rámci mimosoudního projednání nároku uhradila částku 2 314 Kč, kdy městský soud takovouto výši zadostiučinění považoval vzhledem ke konceptu tzv. sdílení újmy plynoucího z judikatury Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva za dostatečnou. Následné dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).
Stěžovatel především namítá, že pouhé konstatování porušení práva hrubě neodpovídá jeho utrpěné újmě a je v rozporu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu a nenaplňuje účel odčinění újmy podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud přitom zamítavý rozsudek prvostupňového soudu potvrdil i přesto, že si byl výslovně vědom odlišné rozhodovací praxe v obdobných řízeních, kdy se náhrady domáhají ostatní poškození v případu H-system (stěžovatel v této souvislosti odkazuje například na rozsudek městského soudu ze dne 23. 6. 2016 č. j. 25 Co 135/2016-130, kterým bylo poškozeným poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 119 311 Kč).
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.02.2018 09:00 do: 22.02.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: I. ÚS 1981/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Nejvyššího soudu vyjádřeného sdělením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2017 sp. zn. 4 Tdo 176/2017,
Stručná charakteristika: Právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů: R. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl na základě odvolání okresního státního zástupce rozsudkem Krajského soudu v Plzni uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry; odvolání stěžovatele bylo tímto rozsudkem zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dne 22. 12. 2016 dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Chebu, a to emailovou zprávou odeslanou z emailové adresy AK Zikmund a opatřené uznávaným elektronickým podpisem Mgr. Kelymana. Okresní soud předložil toto podání Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Sdělením ze dne 24. 4. 2017 Nejvyšší soud advokáta Mgr. Zikmunda informoval, že stěžovatelovo podání nelze považovat za dovolání, jelikož uvedený elektronický dokument v podobě datové zprávy nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem stěžovatelova obhájce. Takové podání Nejvyšší soud nepovažoval za dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce ve smyslu § 265d odst. 2 trestního řádu, a proto o něm nerozhodl, a to ani odmítnutím z formálních důvodů podle § 265i odst. 1 písm. d) trestního řádu.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel k argumentu Nejvyššího soudu, že podání nebylo opatřeno elektronickým podpisem jeho obhájce Mgr. Zikmunda, namítá, že šlo o uznávaný elektronický podpis advokáta Mgr. Zikmunda, který byl Mgr. Kelymanovi pouze „propůjčen“. Toto vyplývá z vlastností elektronického podpisu a certifikátu, na němž je elektronický podpis založen, přičemž slovy stěžovatele je veden jako „vlastník“ podpisu Mgr. Zikmund a bez použití jeho emailového účtu (ze kterého bylo podání Nejvyššímu soudu odesláno) jej nelze samostatně využít. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá vyslovení, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a právo na přístup k soudu.