I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2013 08:30 do: 20.05.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
sp. zn: I. ÚS 634/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Holländer
navrhovatelé: GRATO, spol. s r. o. IČ 41033281
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 116 EC 574/2009-53.
stručná charakteristika: náklady řízení
Stěžovatelka napadá označené rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě a udáví, že jím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecnému soudu vytkla, že při svém meritorním rozhodování dne 19. listopadu 2012 nezohlednil obsah jejího podání, jemu doručeného dne 14. listopadu 2012. V důsledku tohoto zkrácení na svých právech se stěžovatelka domáhá zrušení tohoto rozsudku.
Stěžovatelka zaslala podání datované dnem 8. listopadu 2012, které bylo do datové schránky soudu doručeno dne 14. listopadu 2012. V tomto podání doplnila stěžovatelka svá skutková tvrzení a omluvila se z nařízeného jednání soudu. Po tomto jednání, konaném dne 19. listopadu 2012, vydal Okresní soud v Ostravě ústavní stížností napadený rozsudek, jímž žalobu stěžovatelky zamítl a rozhodl o nákladech řízení. V následném písemném odůvodnění rozsudku soud uvedl, že doplňující podání stěžovatelky za dne 8. listopadu 2012, doručené soudu 14. listopadu 2012, nebylo k jednání dne 19. listopadu 2012 obsaženo ve spisu, pročež k němu nemohlo být přihlíženo.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2013 13:30 do: 20.05.2013 14:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 2315/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
navrhovatelé: město Klatovy
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost jinému zásahu Ministerstva financí
stručná charakteristika: komunální ústavní stížnost - výherní hrací přístroje v Klatovech
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá ochrany proti zásahu Ministerstva financí do jemu ústavně garantovaného práva na samosprávu. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že zastupitelstvo města Klatov dne 7. 2. 2012 na svém zasedání č. 10 schválilo obecně závaznou vyhlášku města Klatovy č. 1/2012, kterou na celém území města zakázalo provozování vybraných loterii a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů, sázkových her provozovaných prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízeni centrálního loterního systému (tj. hazardních her provozovaných za pomoci koncových interaktivních videoloterijních terminálů) a dalších loterií a jiných podobných her povolovaných Ministerstvem financí na základě § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „loterijní zákon“).
Dne 5. 3. 2012 zaslal stěžovatel Ministerstvu financí podnět k zahájení přezkumných řízení podle § 43 odst. 1 loterijního zákona ve vztahu k těm povolením, jež se týkala sázkových her provozovaných prostřednictvím centrálního loterního systému tvořeného centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými interaktivními videoloterijními terminály, a jejichž provozování bylo povoleno na území města Klatov Ministerstvem financí. Na stěžovatelův podnět však Ministerstvo financí reagovalo přípisem, podle něhož byla ustanovením čl. II bodu 4. zákona č. 300/2011 Sb. celá věc vyřešena tak, že „na povolení, která byla vydána podle § 2 písm. i), j) a podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném před 1. lednem 2012, se zmocnění obce vydávat obecně závaznou vyhlášku nevztahuje do 31. prosince 2014.“ O tom, zda přezkumná řízení zahájí, však Ministerstvo financí stěžovatele neinformovalo. Zásah do práv stěžovatele spočívá podle něj v tom, že Ministerstvo financí odmítá přezkoumat a zrušit jím vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, ačkoliv podle judikatury Ústavního soudu jde o otázku, jejíž regulace spadá do pravomoci obcí.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2013 14:00 do: 20.05.2013 14:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 3377/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
navrhovatelé: Bohumil Šibrava
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2012 č. j. 51 Co 43/2012-94
stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobené omyly soudu a exekutora v exekučním řízení
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí soudu vydané v řízení o zaplacení částky 44 392,76 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), sestávající z částky uhrazené soudnímu exekutorovi v celkové výši 22 264,76 Kč, nákladů na poradenství, zajištění dokumentace a ověřování ve výši 16 560 Kč a nákladů na právní pomoc advokáta ve výši 5 568 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 9 jako „exekuční soud“ vydal platební rozkaz, kterým bylo žalovanému (nyní stěžovatel) uloženo uhradit oprávněné akciové společnosti částku 3 636,26 Kč s příslušenstvím a na nákladech předchozího řízení 6 133,50 Kč. V rozhodnutí označený žalovaný se jménem a příjmením shodoval se stěžovatelem, který však bydlel na jiné adrese, jako osoba nikoliv samostatně výdělečně činná nepodnikal a tudíž mu nebylo přiděleno žádné IČ.
Následně exekuční soud usnesením nařídil exekuci [postupem podle § 44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. před účinnosti novely zákonem č. 120/2001 Sb. (dále jen „exekuční řád“)] výše uvedeného pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu, přičemž v usnesení osobu povinného identifikoval správně dle jména a bydliště, nesprávně však připojil datum narození, které bylo datem narození stěžovatele. Soudní exekutor vydal exekuční příkazy na exekuci přikázáním pohledávek z účtů stěžovatele u dvou peněžních ústavů, kde osobu povinnou identifikoval správně jako, nesprávně však uvedl bydliště a rodné číslo. Následně byla stěžovateli na základě příkazu soudního exekutora zablokována debetní karta. Stěžovatel uvádí, že soudního exekutora bezodkladně kontaktoval a namítal, že v jeho případě došlo k omylu, a že není tou správnou osobou povinného; přesto mu bylo soudním exekutorem předloženo vyúčtování všech nákladů s tím, že pokud chce neprodleně odblokovat účty, musí vše hned zaplatit. Stěžovatel u soudního exekutora uhradil v hotovosti celou požadovanou částku, převzal usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkazy, které téhož dne soudní exekutor zrušil.
Následně se stěžovatel jako žalobce domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR (přiznání náhrady škody ve shora uvedené výši, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 a v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 5. Nalézací soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě žalovanou částku (výrok I.) a povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobce na náhradě nákladů řízení částku 18 751 Kč (výrok II.). V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 5 a § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, přičemž v důsledku tohoto postupu a v příčinné souvislosti s ním vznikla žalobci škoda. Odvolací soud rozsudek nalézacího soud změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě bylo porušeno i základní právo zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2013 14:30 do: 20.05.2013 15:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 20/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
navrhovatelé: Petr Kudlička
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudkům Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2011 č. j. 231 C 164/2010-46 a Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2012 č. j. 44 Co 376/2011-76 spojená s návrhem na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
stručná charakteristika: mechanismus ochrany založené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudků obecných soudů, protože se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená článkem 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a článkem 1 Dodatkového protokolu č. 1 Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Domáhá se u Ústavního soudu zrušení rozhodnutí v části týkající se odškodnění majetkové újmy odpovídající nákladům spojeným s podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve výši 14 600 Kč, nákladům vynaloženým v řízení o předběžném projednání nároku před Ministerstvem spravedlnosti ve výši 29 200 Kč a náhradě nákladů soudního řízení o odškodnění. Stěžovatel žádá také zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 5. 2011 č. j. 231 C 164/2010-46 uložil České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplatit stěžovateli částku ve výši 90 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení (výrok I.) a zamítl stěžovatelův návrh co do částky 1 320 000 Kč s úrokem z prodlení sestávající se ze zbylé části nároku na náhradu nemajetkové újmy, náhrady nákladů v souvislosti s podáním stížnosti k Evropskému soudu z důvodu průtahů v řízení a náhrady nákladů řízení o předběžném uplatnění nároku před Ministerstvem spravedlnosti (výrok II.). Vyložil, že právní zastoupení před Evropským soudem není povinné, přičemž o nákladech zastoupení rozhoduje tento soud; proto je nelze podřadit pod ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Soud žalované také uložil zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 20 817 Kč (výrok III.) dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., protože stěžovatel byl úspěšný co do základu nároku na náhradu nemajetkové újmy, který činil 67,26 % v poměru k ostatním dvěma neúspěšně uplatněným nárokům. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 11. 2012 č. j. 44 Co 376/2011-76 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Náklady vynaložené v souvislosti s podáním stížnosti k Evropskému soudu nepovažoval za účelně vynaložené k odstranění průtahů v řízení, protože podání stížnosti na průběhu posuzovaného řízení nic nezměnilo. Stěžovatel soudům vytýká, že při rozhodování o náhradě nákladů spojených s podáním stížnosti k Evropskému soudu v roce 2004, která byla v té době jediným uznávaným efektivním prostředkem nápravy proti průtahům v řízení, a o které dosud nebylo rozhodnuto, nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1277/2009, dle kterého v době před nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb. je možné náklady řízení spojené se stížností podanou k Evropskému soudu považovat za škodu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2013 15:00 do: 20.05.2013 15:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 4787/12
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
navrhovatelé: Robert Panec
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 11. 2011 č. j. 11 C 114/2011-32, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 6. 2012 č. j. 11 C 114/2011-72 a postupu Obvodního soudu pro Prahu 8
stručná charakteristika: porušení práva na spravedlivý proces spočívající v nenařízení jednání po podání odporu proti platebnímu rozkazu
Ústavní stížností napadá stěžovatel označená soudní rozhodnutí, stejně jako postup Obvodního soudu pro Prahu 8. V napadených rozhodnutích spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení práva na přístup k soudu spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že obvodní soud svévolně a nesprávně nepřihlédl k odporu podanému stěžovatelem, vyznačil na platebním rozkazu doložku právní moci, a zbavil tak stěžovatele práva „řádně se hájit“ v soudním řízení před soudem prvního stupně.
Dne 7. 3. 2012 byl stěžovateli doručen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 11 C 114/2011 - 32 ze dne 11. 11. 2011, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobci částku 63.514,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 24.980,- Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal stěžovatel dne 20. 3. 2012 odpor. Tento odpor byl obvodnímu soudu zaslán faxem a e-mailem, který byl podepsán elektronickým certifikovaným podpisem. Dne 20. 3. 2012 bylo stěžovateli doručeno potvrzení o doručení podání a dále potvrzeni o doručení a ověření podání z podatelny Obvodního soudu zaslal stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 8 vyjádření k žalobě, a to rovněž faxem a e-mailem, který byl podepsán elektronickým certifikovaným podpisem. I v tomto případě bylo stěžovateli doručeno potvrzení o doručení podání a dále potvrzení o doručení a ověření podání z podatelny Obvodního soudu pro Prahu 8. Dne 12. 6. 2012 vydal Obvodní soudu pro Prahu 8 usnesení č. j. 11 C 114/2011-72, jímž konstatoval, že k podanému platebnímu rozkazu nepřihlíží. Tento svůj závěr odůvodnil obvodní soud tím, že samotný odpor (příloha e-mailu) nebyl elektronickým certifikovaným podpisem opatřen, přičemž podpis průvodního dopisu nelze považovat za dostatečný z hlediska kritérií vyžadovaných ustanovením § 42 odst. 3 o.s.ř. Podle právního názoru stěžovatele bylo třeba k jím podanému odporu proti platebnímu rozkazu přihlédnout, neboť byl podán elektronicky s ověřeným podpisem, přičemž není rozhodné, že takto podepsán byl toliko průvodní e-mail a nikoliv již jeho příloha, jež obsahovala samotný text odporu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2013 15:30 do: 20.05.2013 16:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 2049/11
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
navrhovatelé: Dagmar Lukajová
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011 č. j. 25 Cdo 4470/2008-168 a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008 č. j. 55 Co 126/2008-150 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2007 č. j. 21 C 323/2005-130
stručná charakteristika: náklady řízení přiznané státu při zvolení advokáta
Stěžovatelka napadá označená soudní rozhodnutí, neboť v nich spatřuje porušení svých ústavně garantovaných práv, a to práva vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody, která jí vznikla v důsledku nesprávně vyznačené doložky právní moci na rozhodnutí stavebního odboru Obvodního úřadu pro Prahu 3, jímž jí bylo vydáno stavební povolení k půdní vestavbě dvou bytových jednotek. Protože stavební povolení bylo k odvolání opomenutých účastníků následně s odstupem více než jednoho roku zrušeno, vznikla stěžovatelce podle její interpretace, která mezitím provedla stavební práce a uzavřela nájemní smlouvy, mimo jiné škoda v rozsahu ušlého zisku za plánovaný pronájem jednotek ve výši 1.435.588,- Kč. Stěžovatelka především nesouhlasí s právním názorem obecných soudů, podle něhož se nemohla domáhat náhrady ušlého zisku s ohledem na skutečnost, že uzavřené nájemní smlouvy byly neplatné. Podle stěžovatelky jí škoda v tomto rozsahu skutečně vznikla, přičemž k jejímu vzniku došlo v příčinné souvislosti s nesprávným vyznačením doložky právní moci na stavebním povolení.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.05.2013 10:00 do: 23.05.2013 10:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 2402/10
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
navrhovatelé: JUDr. Michal Kačmařík, správce konkurzní podstaty úpadce Prefabrikace Ostrava a.s. „v likvidaci“ se sídlem v Ostravě, Jezdiště, IČO: 45192782, zastoupený JUDr. Pavlem Kortou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 2
stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku Právo na soudní a jinou právní ochranu
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí. Dle jeho názoru mělo být zasaženo do základního práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 4 odst. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že mu obecné soudy zamítnutím žaloby neposkytly ochranu vlastnického práva v důsledku nedostatečných závěrů z provedeného dokazování a navíc jej zavázaly uhradit náhradu nákladů řízení, jakkoli jim byl tento postup na základě existující judikatury Ústavního soudu zapovězen. Stěžovatel se žalobou domáhal vůči Pozemním stavbám Ostrava, státnímu podniku „v likvidaci“, později rozšířenou na Fond národního majetku České republiky zaplacení částky ve výši 2 345 914 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla představovat nezaplacenou kupní cenou za zboží (stavební prvky a materiál) vyúčtované několika fakturami.