IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21.01.2014 15:45 - 21.01.2014 16:15
Spisová značka: II. ÚS 415/12
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Navrhovatelé: M.P., zastoupená JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem na adrese Praha 1, Panská 6
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. prosince 2011 č. j. 38 EXE 2251/2010-47 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 31. října 2011 č. j. 067 EX 217375/09-23
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 a na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelka tvrdí, že dne 8. dubna 2010 byla seznámena s přehledem evidovaných neuhrazených pohledávek oprávněného, které vznikly v souvislosti s přestupky týkajícími se neprokázání se platným jízdním dokladem. Stěžovatelka sice pohledávky neuznala, avšak z obavy před exekučním vymáháním (aniž byla obeslána a bez exekučního titulu), uhradila dne 16. dubna 2010 dlužné částky v dobré víře, že jí vyčíslené částky odpovídají celkové výši dluhu. Dne 2. listopadu 2011 jí však byl doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce pro pohledávku v řádu desítek korun s příslušenstvím ve výši 11 400 Kč, který napadá ústavní stížností. Až z usnesení Okresního soudu v Kolíně stěžovatelka následně zjistila, že celková pohledávka činila 5 123 Kč a nikoliv 5 094,50 Kč. Stěžovatelka uvedené náklady z důvodu obavy z dalšího finančního postihu zaplatila a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podala v zákonné lhůtě námitky. Okresní soud v Kolíně však námitky stěžovatelky zamítl společně s jejím návrhem na zastavení exekuce, neboť podle soudu exekuce zanikla vymožením plnění. Stěžovatelka má za to, že nevypořádal s jejími námitkami a nepřihlédl ke skutečnosti, že exekuce byla nařízena až po dobrovolném uhrazení dluhu. V napadených rozhodnutích proto stěžovatelka shledává porušení svého práva na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22.01.2014 09:30 - 22.01.2014 10:00
Spisová značka: III. ÚS 2176/13
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Označení navrhovatelů: město Cheb, se sídlem v Chebu, nám. Krále Jiřího 1/14
Řízení o ústavní stížnosti
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2013 č. j. 28 Cdo 1294/2013-71
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na ochranu vlastnictví
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel (obec) se domáhal určení, že je vlastníkem určitých pozemků s tím, že do jeho vlastnictví přešly podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Okresní soud mu však vyhověl jen částečně (u některých pozemků), neboť dospěl k názoru, že žalovaný stát sporné pozemky vydržel. Odvolací soud potom rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel není vlastníkem žádného ze specifikovaných pozemků, neboť obce byly povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podle restitučního zákona učinit návrh na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí. Tuto svoji povinnost žalobce podle Krajského soudu nesplnil a po dobu devatenácti let od účinnosti zákona byl zcela nečinný. Protože od 24. 5. 1991 pozemky užíval stát, je tedy oprávněným držitelem, neboť byl v dobré víře, že mu pozemky patří. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné proto, že shledal, že odvolací soud rozhodl věcně správně, v souladu s judikaturou dovolací instance. V postupu Nejvyššího soudu spatřuje stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22.01.2014 10:00 - 22.01.2014 10:30
Spisová značka: III. ÚS 1980/13
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Označení navrhovatelů: L.K.
Řízení o ústavní stížnosti
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. srpna 2012 č. j. 4 Tmo 19/2012-535 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2013 č. j. 3 Tdo 164/2013-36
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel byl Krajským soudem v Brně uznán vinným z přečinů nepřekažení trestného činu a přečinu podílnictví, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s odkladem. Odvolací soud však nově rozhodl tak, že všichni čtyři obžalovaní spáchali zločin loupeže, přičemž stěžovatel byl shledán vinným zločinem loupeže a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, přičemž Nejvyšší soud potvrdil právní závěry, k nimž dospěl odvolací soud. Stěžovatel namítá, že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a porušují jeho právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22.01.2014 10:30 - 22.01.2014 11:00
Spisová značka: III. ÚS 2253/13
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Označení navrhovatelů: JUDr. M.R.
Řízení o ústavní stížnosti
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013 č. j. 25 Cdo 1111/2013-208, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 44 Co 78/2012-176, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. října 2011 č. j. 108 C 103/2009-131
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na zdraví
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatelka se podrobila oční operaci šedého zákalu, která byla úspěšná, avšak stěžovatelce se zhoršila refrakční vada. Stěžovatelka tvrdí, že je to důsledkem skutečnosti, že jí byla voperována nesprávná nitrooční čočka. Městský soud v Brně však dospěl k závěru, že stěžovatelka před operací trpěla vysokou krátkozrakostí, a tímto onemocněním trpí i po operaci. Její zdravotní stav se proto nezhoršil, přičemž u škody na zdraví je nutno spatřovat škodu právě ve zhoršeném zdravotním stavu poškozeného. Názor Městského soudu potvrdil i soud odvolací a Nejvyšší soud následné dovolání odmítl jako nepřípustné. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné i přesto, že krajský soud poučil stěžovatelku, že dovolání je přípustné, nižší soudy pak podle stěžovatelky neprováděly navržené důkazy. Stěžovatelka navíc poukazuje na to, že týž nárok právně kvalifikovala rovněž jako nárok na ochranu osobnosti a v tomto směru podala i žalobu, která však byla zamítnuta právě s poukazem na probíhající řízení o náhradu škody na zdraví. Stěžovatelka před Ústavním soudem namítá porušení svého práva na spravedlivý proces a práva na zdraví.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24.01.2014 09:00 - 24.01.2014 09:30
Spisová značka: I. ÚS 3326/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD.
Označení navrhovatelů: M.R.
Řízení o ústavní stížnosti
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 309/2013-105 ze dne 11. 7. 2013 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 40 Nt 919/2013-22 ze dne 3. 6. 2013
Stručná charakteristika: vazba
Policie ČR zahájila trestní stíhání stěžovatele a dalších osob pro zločin zkrácení daně, poplatku a další povinné platby dle trestního zákoníku. Dne 28. 6. 2012 Okresní soud v Ústí nad Labem vzal stěžovatele do vazby z více vazebních důvodů uvedených v trestním řádu. Usnesením Krajského soudu ze dne 7. 11. 2012 došlo k omezení vazebních důvodů. Následně Okresní soud v Ústí nad Labem vazbu opět prodloužil, neboť dospěl k závěru, že rozšířené důvody vazby ze dne 28. 6. 2012 trvají. Rozhodl bez konání vazebního zasedání s odkazem na povodňovou situaci (omezená činnost soudu a jeho uzavření pro veřejnost). Krajský soud v Ústí nad Labem ve vazebním zasedání zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu s tím, že postup okresního soudu zcela odpovídá nestandardní situaci způsobené živelnou pohromou, kterou soud nemohl ani ovlivnit, ani předvídat. Krajský soud sice sdílí názor obviněného, že se tak neměl možnost k věci vyjádřit, ale současně konstatoval, že o podané stížnosti rozhodoval ve vazebním zasedání, nikoliv v obvyklém neveřejném zasedání a tudíž se obviněnému dostalo práva se k věci vyjádřit, čímž byla vada prvostupňového řízení zhojena. Stěžovatel však trvá na tom, že v řízení před obecnými soudy byla porušena jeho ústavou zaručené práva na spravedlivý proces a osobní svobodu.