II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 12. 2010 9:30 - 20. 12. 2010 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 2369/08
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: R.G.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Policie České republiky, Obvodní
ředitelství Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování, 5.
oddělení obecné kriminality sp. zn. ČTS: ORIII-2748/SKPV-2005 ze dne 27.
března 2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. Nt 2058/2008
ze dne 4. července 2008
(spravedlivý proces, § 114 trestního řádu, právo nepřispět k vlastnímu usvědčení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Konkrétně stěžovatel poukazuje na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovateli byla usnesením policejního orgánu uložena pořádková pokuta ve výši 15.000,- Kč, neboť ačkoli byl řádně vyzván k odběru pachové srovnávací stopy a poučen dle § 114 a § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odmítl se tomuto úkonu podrobit. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatel namítá, že odmítnutím odběru pachové srovnávací stopy pouze využil svého práva na obhajobu. Podle stěžovatelova názoru není jeho povinností umožnit policejnímu orgánu sejmutí kontrolní pachové stopy a nemůže k tomu být nucen, a to ani pořádkovou pokutou. Její uložení proto považuje za nezákonné, neboť je v rozporu s Ústavou České republiky nutit osobu vyrábět důkazy proti sobě. Opakované žádosti o odebrání pachových srovnávacích stop po více jak dvou letech v téže věci považuje dále za nátlak na svou osobu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 12. 2010 11:00 - 20. 12. 2010 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 2278/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: JUDr. F. M., zast.Mgr. Dagmar Vrbovou, advokátkou se sídlem Lazarská 6/11, 120 00 Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 21. 5. 2010 č. j. 23 Co 186/2010 222 a proti usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 2. 2010 č. j. 8 C 231/2005-213
(náhrada nákladů řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo na legitimní očekávání ochrany majetku garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel byl soudem ustanoven zástupcem žalované jako advokát z důvodu její nemajetnosti. Městský soud následně snížil jeho odměnu na polovinu a odůvodňoval snížení odměny stěžovateli tím, že se výše jeho odměny odvíjí od předmětu řízení a dále tím, že stěžovatel zastupoval žalovanou již v předchozím řízení a bylo jeho povinností uvědomit žalovanou ohledně postupu v tomto řízení, resp. o následcích jeho možného výsledku. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že argumentace především Městského soudu v Praze je zcela nepřesvědčivá a vykazuje znaky libovůle, a je přesvědčen, že bylo porušeno základní právo stěžovatele na legitimní očekávání.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 12. 2010 11:00 - 20. 12. 2010 11:30
Sp. zn.: II. ÚS 1215/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: J. T.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. března 2010, čj. 6 C 177/2009-36
(spravedlivý proces, náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, a to pro porušení čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obvodní soud pro Prahu 5 výrokem I. napadeného rozsudku zamítl z důvodu promlčení žalobu stěžovatele proti České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí, kterou se stěžovatel dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal zaplacení částky 6.000,- Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nesprávní úřední postup spočívající v průtazích (nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě 30 dní) v řízení o příplatek k důchodu. Současně výrokem II. napadeného rozsudku soud stěžovateli uložil povinnost nahradit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 11.880,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 12. 2010 8:30 - 22. 12. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 2881/09
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Ing. J.P., A. P., obě zast. advokátkou JUDr. Naděždou Paškovou, Riegrova 110, Roudnice nad Labem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Okresního soudu v Litoměřicích sp.zn. 7 C 210/2009 ze dne 15.10.2009
(K otázce lhůty k popření otcovství po nálezu Pl ÚS 15/09)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelky navrhují zrušení usnesení Okresního soudu v Litoměřicích s tím, že napadené usnesení, resp. postup soudu jemu předcházející zasahuje do jejich základních práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka 1) je matkou nezletilé stěžovatelky 2). Řízení před Okresním soudem v Litoměřicích bylo zahájeno žalobcem na základě návrhu na popření otcovství podle § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů v době, kdy bylo nezletilé stěžovatelce 2) - dceři žalobce - již 17 let. Uvedený soud ustanovil znalce z oboru genetiky – určování otcovství pomocí DNA testů - a uložil mu podání znaleckého posudku za účelem zjištění pravděpodobnosti biologického otcovství. Soud uložil všem účastníkům, aby respektovali pokyny znalce a podrobili se odběru biologického materiálu. Stěžovatelky namítají, že soud ignoroval ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině ve světle faktu, že nezletilé stěžovatelce bylo v době rozhodování již 17 let, takže je podle stěžovatelek nesporné, že zákonná šestiměsíční lhůty již dávno marně uplynula a napadeným usnesením tak soud zasáhl do jejich základních práv.