Ústavní soud, Brno, TZ 110/2016
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) zamítl ústavní stížnost stěžovatele, neboť neshledal, že by napadený soudní příkaz vedl k porušení jeho základních práv.
Stěžovatel dne 8. 2. 2016 ignoroval příkaz policejní hlídky k zastavení vozidla a pokusil se policistům ujet. Následně nezvládl řízení, prorazil pneumatiku a snažil se po opuštění vozidla uprchnout, vozidlo však stačil uzamknout. Policisté ho dopadli a zjistili, že ve voze leží injekční stříkačka naplněná neznámou látkou, stěžovatel však prohlídku vozu policii neumožnil a odmítla ji i jeho matka, které vůz patří. Proto policisté předmětné auto odňali a soudce Okresního soudu Brno-venkov vydal příkaz k prohlídce jiných prostor, na základě kterého mělo dojít k prohlídce vozidla. Stěžovatel byl podezřelý ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Soudce v odůvodnění příkazu uvedl tři základní argumenty pro jeho vydání – že se stěžovatel oddává drogám (o dva dny později znovu ujížděl policistům, vypadl z auta, které nechal nabourat do semaforu a nepodrobil se zkoušce na alkohol a drogy), dále se požívání drog oddával i v minulosti, což dokládají jeho minulá odsouzení za drogové delikty, a třetím argumentem bylo to, že se ve vozidle nacházela věc důležitá pro trestní řízení – injekční stříkačka naplněná neznámou látkou. Dále soudce odůvodnil, proč považuje prohlídku za neodkladný úkon. Prohlídka byla následně provedena za přítomnosti matky stěžovatele. Stěžovatel napadl příkaz ústavní stížností, ve které uvedl, že jeho vydáním bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí a také právo na spravedlivý proces, protože se dle jeho názoru příkaz zjevně zakládá na nepravdivých skutečnostech.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud předesílá, že k odůvodnění příkazu k prohlídce lze mít výhrady. Popis druhé „automobilové honičky“, která ani nebyla předmětem toho konkrétního řízení, byl nepřesný (např. dle videozáznamu lze stěžovateli přisvědčit, že z auta nevypadl). I když byl stěžovateli v minulosti uložen trest i za drogové delikty, tak se v jednom případě osvědčil ve zkušební době a v druhém případě na něj dopadla prezidentská amnestie, takže je třeba na něj z pohledu trestního práva pohlížet, jako by nebyl odsouzen. Ve třetím případě zkušební doba stěžovateli uplynula v květnu 2015. Soudce tedy mohl volit k odůvodnění příkazu vhodnější cestu, čímž by prokázal větší respekt k právu na respektování soukromí stěžovatele. Přes tyto výhrady však musí Ústavní soud konstatovat, že napadený příkaz nepředstavuje nepřijatelný zásah do základních práv stěžovatele. V návaznosti na kritéria, plynoucí jak z judikatury Ústavního soudu, tak i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, je třeba zdůraznit, že v příkazu bylo přesně vymezeno to, co je hledáno (injekční stříkačka). Závažnost deliktu, pro který je řízení vedeno – tedy přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu – podle Ústavního soudu v tomto konkrétním případě převážila nad zájmem na ochraně soukromí stěžovatele. Stěžovatel ostatně ještě bude mít možnost v průběhu trestního řízení zpochybnit důkazy získané na základě provedené prohlídky, orgány činné v trestním řízení přitom budou muset dbát o to, aby řízení proti stěžovateli bylo jako celek souladné s požadavky práva na spravedlivý proces.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1221/16 je dostupný 
zde (301 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu