Přehled jednání Ústavního soudu pro 10. kalendářní týden roku 2020

28.02.2020

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 13:30 do: 03.03.2020 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2316/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2018 č. j. 51 Co 135/2018-200, a s ní spojeném návrhu na zrušení čl. V bodu 6 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  N. K., M. P., J. R., T. S., J. Š., J. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelů jako žalobců a), d), e) f), g) a h) proti rozsudku obvodního soudu; žalobkyni c) pak soud přiznal úplné osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Obvodní soud to odůvodnil tak, že stěžovatelé a žalobkyně c) podali odvolání proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Policie České republiky. Obvodní soud vyzval usnesením ze dne 24. 1. 2018 každého z těchto žalobců k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč podle položky 22 odst. 2 a položky 3 sazebníku poplatků, když novela zákona České národní rady č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů se vztahuje i na odvolání podaná od 30. 9. 2017. Stěžovatelé soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatili, proto obvodní soud řízení o odvolání stěžovatelů zastavil a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalobkyně c) prokázala, že její majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelů usnesení obvodního soudu potvrdil. Poukaz stěžovatelů na nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 4026/17 neshledal městský soud případným, neboť se týká jiných skutkových okolností, kdy nebylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, ale soudní poplatek byl odvolateli doměřen až v rozhodnutí o věci samé. V uvedeném případě se tak nemohl odvolatel sám rozhodnout, zda za situace, kdy má zaplatit vysoký poplatek za odvolání, bude v odvolacím řízení pokračovat, nebo nikoliv. Městský soud uvedl, že v projednávané věci však bylo (mělo být) stěžovatelům zřejmé, že za podané odvolání budou muset hradit soudní poplatek, neboť novela zákona o soudních poplatcích nabyla účinnosti ještě předtím, než své odvolání podali.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že soudy nesprávně posoudily otázku osvobození odvolacího řízení od soudního poplatku. Navíc se domnívají, že novela, jíž bylo zrušeno osvobození těchto řízení od soudního poplatku, není ústavně souladná. Proto stěžovatelé se svou ústavní stížností spojili návrh na zrušení čl. V bod 6. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 14:00 do: 03.03.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1466/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2019 sp. zn. 9 To 132/2019 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. března 2019 sp. zn. 70 Nt 4204/2019
Stručná charakteristika:  Vazba; Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  M. D., zastoupený JUDr. Petrem Matějkou, advokátem, sídlem Lidická 1005/23, Brno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 23. 1. 2019 podal státní zástupce návrh na vzetí stěžovatele do vazby. O tom rozhodl ve vazebním zasedání Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2019 tak, že stěžovatele vzal do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto usnesení podal stížnost stěžovatel i státní zástupkyně městského státního zastupitelství. O stížnostech bylo rozhodnuto ve vazebním zasedání usnesením krajského soudu ze dne 7. 2. 2019 tak, že napadené usnesení bylo zrušeno a stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Následně stěžovatel podal žádost o propuštění z vazby, o níž bylo rozhodnuto napadeným usnesením soudce městského soudu dne 13. 3. 2019 tak, že žádost o propuštění byla zamítnuta. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, jež byla v neveřejném zasedání zamítnuta napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019. Krajský soud dospěl k závěru, že z napadeného usnesení je zřejmé, že je dáno důvodné podezření, že se stěžovatel dopustil stíhané trestné činnosti, s čímž se stížnostní soud ztotožnil.

V ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítá, že ve své stížnosti proti usnesení městského soudu výslovně požádal o rozhodnutí ve vazebním zasedání dle § 73d odst. 3 trestního řádu. Trestní řád přitom nestanoví žádnou lhůtu pro podání žádosti o konání vazebního zasedání, stejně tak nestanoví ani formu tohoto podání. Stěžovatel je přesvědčen, že žádost podal řádně a včas. Ačkoli tedy nebyly splněny podmínky pro nekonání vazebního zasedání, rozhodl krajský soud v neveřejném zasedání.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 14:00 do: 03.03.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2748/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2018 č. j. 32 Cdo 2566/2017-579 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2016 č. j. 8 Cmo 37/2016-544
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu - právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům
Označení navrhovatelů:  JUDr. J. O.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel (žalobce) se v řízení před soudy domáhal proti žalované obchodní společnosti DIAG HUMAN SE zaplacení částky 44 832 083 Kč s příslušenstvím z důvodu svých nároků plynoucích se smlouvy o právní službě, resp. z důvodu svých nároků vyplývajících ze smluv o postoupení pohledávek. Městský soud v Praze žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Jeho rozhodnutí vycházelo ze závěrů, že z tří smluv o postoupení pohledávky, kterými stěžovatel svůj nárok odůvodňoval, první a druhou smlouvu v pořadí zrušila třetí smlouva, která však byla platná toliko v části, ve které rušila předchozí smlouvy a ve zbývající části byla neplatná pro svou neurčitost. Oprávněnost uplatňovaného nároku stěžovatele městský soud neshledal ani na podkladu smlouvy o právní službě ze dne 1. 2. 1998, která podle jeho závěrů nebyla řádně uzavřena. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozsudek městského soudu potvrdil a stěžovatele zavázal k náhradě nákladů řízení. Vrchní soud se ztotožnil toliko s výrokovou částí rozhodnutí městského soudu ve věci samé, přičemž stran jeho právního posouzení dospěl k odlišným závěrům. Na rozdíl od městského soudu třetí smlouvu o postoupení pohledávky neshledal ani částečně neplatnou, ale uzavřel, že tato listina je platnou bezúplatnou smlouvou o postoupení.

Porušení svých základních práv stěžovatel spojuje s postupem vrchního soudu v řízení, když ten před opakováním dokazování čtením některých listin nesdělil účastníkům řízení, k jakým jejich tvrzením opakované dokazování provádí a nesdělil jim svůj právní názor k posouzení těchto důkazů. Stěžovatel tudíž nevěděl a ani nemohl vědět to, že vrchní soud míní odlišně posoudit platnost rozhodných smluv a povahu těchto právních úkonů, a proto nemohl uplatnit adekvátní argumentaci k tomuto novému právnímu posouzení věci.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 14:30 do: 03.03.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2672/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2019 č. j. 19 Co 85/2019-52 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. ledna 2019 č. j. 28 C 128/2018-32
Stručná charakteristika:  Přípustnost dovolání ve věcech, v nichž jde o vztahy ze spotřebitelských smluv podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
Označení navrhovatelů:  I. T. a PharmDr. J. K., zastoupeni Mgr. Petrem Novákem, advokátem, sídlem Vídeňská 546/55, Brno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé měli zarezervovaný let z Říma do Prahy, jehož provozujícím leteckým dopravcem byla vedlejší účastnice, obchodní společnost VUELING AIRLINES S. A. Tento let byl zrušen, přičemž stěžovatelé byli až následující den dopraveni vedlejší účastnicí do Vídně, z níž dále po vlastní ose pokračovali do Ostravy. Žalobou proti vedlejší účastnici se každý z nich domáhá zaplacení částky 250 EUR jako náhrady stanovené podle čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a částky 50,10 EUR za náhradní spojení podle čl. 19 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, vyhlášené pod č. 123/2003 Sb. m. s. Celkem se tedy domáhají zaplacení částky 600,20 EUR. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byla žaloba stěžovatelů zamítnuta. Městský soud v Praze toto rozhodnutí následně potvrdil. Závěrem rozsudku byli účastníci poučeni o nepřípustnosti dovolání.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu a zákonného soudce. Stěžovatelé v ústavní stížnosti mj. tvrdí, že ji sice považují za přípustnou, současně však upozorňují na rozdílnou rozhodovací praxi jednotlivých senátů Ústavního soudu v této otázce. Ústavní soud shledal přípustnou ústavní stížnost proti rozsudku odvolacího soudu, jež se týkala nároku podle čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 nepřesahujícího částku 50 000 Kč, v usnesení ze dne 19. 3. 2019 sp. zn. II. ÚS 379/19 nebo usnesení ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 918/17. V jiných případech dospěl naopak k závěru, že jde o nárok ze spotřebitelské smlouvy, a tudíž mělo být vyčerpáno dovolání. Tento přístup měl převážit v nálezu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2265/16 (N 196/87 SbNU 219) nebo usnesení ze dne 12. 6. 2019 sp. zn. I. ÚS 1505/19. Předmětná rozhodnutí jsou v tak výrazném rozporu, že stěžovatelům neumožňují spolehnout se na princip právní jistoty a princip předvídatelnosti práva, které jsou nezbytným předpokladem obecné důvěry občanů v právo. Pokud by Ústavní soud shledal v dané věci spor ze spotřebitelských smluv, měl by se vypořádat i s rozhodovací praxí dovolacího soudu, vyjádřenou např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2376/2014 (Rc 12/2015) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 25 Cdo 3180/2014, která jsou analogicky použitelná i ve věci stěžovatelů.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 14:30 do: 03.03.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4212/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. září 2018 č. j. 95 Co 167/2018-325
Stručná charakteristika:  náklady řízení
Označení navrhovatelů:  A. P., zast. JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Ústní nad Labem změnil rozsudek okresního soudu tak, že částka dlužného výživného činí 166 000 Kč, neboť dne 30. 6. 2018 stěžovatelka ukončila vysokoškolské studium a krajský soud z rozhodnutí vynechal období, ve kterém vedlejší účastník řízení (otec stěžovatelky) již hradil výživné dle rozsudku okresního soudu. Dále krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (okresní soud stěžovatelce přiznal náhradu těchto nákladů ve výši 83 393,20 Kč), jelikož stěžovatelka nevyzvala stěžovatele k dobrovolnému plnění. Ve zbytku krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s tím, že na straně stěžovatelky došlo ke zvýšení potřeb a finanční situace vedlejšího účastníka řízení zvýšení výživného odůvodňuje.

Stěžovatelka má za to, že krajský soud při rozhodování o nákladech řízení, když k nepřiznání nákladů řízení před okresním soudem použil ust. § 142a občanského soudního řádu, zasáhl extrémně do jejího práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka dále porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že odvolací soud, který hodlal krátit stěžovatelku na jejím právu na náhradu nákladů řízení,neumožnil účastníkům řízení, zejména stěžovatelce, vyjádřit svá stanoviska k použití tohoto ustanovení a stěžovatelce tak nebyl dán prostor k argumentaci.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 15:00 do: 03.03.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2002/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2019 č. j. 29 Co 110/2019-936
Stručná charakteristika:  Právo na odměnu za práci
Označení navrhovatelů:  J. J., zast. JUDr. Antonínem Tichým
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl pověřenou soudní komisařkou tak, že určil odměnu stěžovatele jako správce dědictví ve výši 732 030 Kč a dále mu přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 11 943 Kč. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že byl důvod pro aplikaci § 23a vyhlášky č. 196/2001 Sb. o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, tj. pro navýšení odměny o 100 %, neboť výkon funkce správce dědictví byl poměrně komplikovaný s ohledem na přístup dědiců a jejich nesoulad, a dále byl správce dědictví nucen řešit naléhavé záležitosti, jak po stránce technické, tak i právní. Proti tomuto rozhodnutí podaly dědičky odvolání s tím, že nebyly spokojeny s činností správce, dále že správa nebyla prováděna o majetku ve výše uvedené hodnotě a není tedy důvod pro navýšení odměny. Odvolací soud se s jejich námitkami ztotožnil s odůvodněním, že důvodem pro navýšení odměny správce nemohou být neshody mezi dědici navzájem, ani sama obtížná komunikace dědiců se správcem. Usnesením rozhodl Městský soud v Praze tak, že změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a určil odměnu správce ve výši 363 480 Kč.

Podle stěžovatele rozhodl městský soud nesprávně. Stěžovatel konstatoval, že zejména nebyl soudem seznámen s podaným odvoláním a nebyla mu dána možnost se k němu vyjádřit. Také poukázal na to, že v existujícím nesouladu mezi dědici v názorech na skutkové otázky neshledal odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, důvod pro zvýšení odměny správce dědictví; městský soud mu však v roce 2017 navýšení odměny správce z důvodu komplikovaných vztahů mezi dědici přiznal, takže nyní legitimně očekával, že takto bude stejný soud obdobnou věc řešit stejně.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 15:00 do: 03.03.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 926/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. prosince 2017 č. j. 22 Co 1192/2017-440
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  E.ON Distribuce, a.s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby byla stěžovatelce jako žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím, jako bezdůvodné obohacení, kterého se mělo dostat stěžovatelce užíváním (po dobu dvou let před podáním žaloby) vysokotlakého plynovodu, který je veden mimo jiné na pozemku žalobce a dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 32 316 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že všechny objektivní prekluzivní lhůty uplynuly před 12. 9. 2012, resp. 23. 12. 2013, žalobce včasnost uplatnění nároku neprokázal, a proto soud žalobu zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím, náklady řízení ve výši 40 650 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 11 000 Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalobci náleží jednorázová náhrada za zásah do jeho vlastnického práva a že tuto náhradu má žalobci vyplatit stěžovatelka. Stěžovatelka je názoru, že krajský soud přiznal žalobci plnění z titulu právního nároku – jednorázové náhrady za zásah do vlastnického práva, který žalobce žalobou vůbec neuplatňoval. Krajský soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil a navíc činil skutkové závěry, které nemají žádnou oporu v tvrzení žalobce a ani v dokazování.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2020 15:30 do: 03.03.2020 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3132/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. února 2009 č. j. 28 EC 7/2009-13
Stručná charakteristika:  Právo na ochranu vlastnictví, právo na zvláštní ochranu, právo na přístup k soudu a právo být přítomen projednání své věci
Označení navrhovatelů:  A. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka v době, kdy jí bylo devět let, konkrétně dne 3. 1. 2008, se při jízdě v prostředku městské hromadné dopravy v Plzni na výzvu přepravní kontroly neprokázala platným jízdním dokladem. Dle přepravního řádu jí tak vznikla povinnost zaplatit cenu jízdného a přirážku. Obchodní společnost Plzeňské městské dopravní podniky, a. s., postoupila pohledávky za stěžovatelkou na obchodní společnost DRY CLEANER LINE s. r. o., která se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala jejího zaplacení.  Napadeným platebním rozkazem ze dne 4. 2. 2009 Okresní soud Plzeň-město uložil stěžovatelce jako žalované, aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatila žalobkyni pohledávku ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8 154 Kč nebo aby podala proti platebnímu rozkazu do patnácti dnů od jeho doručení odpor; platební rozkaz byl doručen matce nezletilé dne 27. 3. 2009, odpor nebyl podán a platební rozkaz nabyl právní moci dne 15. 4. 2009.

Stěžovatelka namítá, že v řízení před okresním soudem nebyla řádně zastoupena. S ohledem na svůj věk neměla plnou procesní způsobilost, ovšem řádný výkon jejích práv nemohla zajistit a nezajistila ani její matka. Stěžovatelka sama nebyla o řízení nijak informována a nebyl zjišťován její názor na věc. Matka stěžovatelku zastupovala pouze formálně, fakticky se soudem nijak nekomunikovala ani si řádně nepřebírala zaslané písemnosti, v důsledku čehož jednala v rozporu se zájmy stěžovatelky, což ovšem stěžovatelka nemohla nijak ovlivnit nebo se proti tomu bránit. Navíc mezi stěžovatelkou a její matkou podle ní existoval střet zájmů, neboť matka stěžovatelce neposkytovala finanční prostředky na jízdné, a tak nepředcházela vzniku dluhů stěžovatelky. Šlo tak v podstatě o srovnatelnou situaci, jako kdyby stěžovatelka nebyla vůbec zastoupena. V daném případě tak podle stěžovatelky byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 1, popř. odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2020 14:00 do: 04.03.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3767/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2019 č. j. 20 Cdo 2852/2019-822, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. května 2019 č. j. 8 Co 697/2019-770 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2019 č. j. 0 E 1169/94-700
Stručná charakteristika:  Nedostatek podmínky sepsání dovolání advokátem podle § 241 odst. 4 občanského soudního řádu
Označení navrhovatelů:  Ing. Z. V., zastoupený Mgr. Petrou Wölflovou, advokátkou, sídlem Otakarova 1159/57, České Budějovice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel podal dne 23. 7. 2019 prostřednictvím své advokátky dovolání. V průběhu dovolacího řízení stěžovatel nebyl vyzván k odstranění nedostatku některé z podmínek řízení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019 bylo řízení o jeho dovolání zastaveno. Stěžovatel byl sice v dovolacím řízení zastoupen advokátkou, své podání si ale sepsal sám, aniž by jeho advokátka toto podání nahradila, respektive doplnila. Ustanovení § 241 odst. 4 občanského soudního řádu zakládá zvláštní podmínku dovolacího řízení, že dovolání musí být sepsáno zástupcem dovolatele. Sepsáním se přitom rozumí též situace, kdy tento zástupce již učiněné podání dovolatele nahradí nebo doplní vlastním podáním, popřípadě sdělí soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nedostatek této podmínky lze odstranit, bez jejího splnění však nelze ve věci rozhodnout. Protože v posuzovaném případě nedošlo ke zhojení nedostatku povinného zastoupení před uplynutím lhůty k dovolání, dovolací soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil.

Stěžovatel má za to, že pokud Nejvyšší soud měl pochybnost ohledně toho, kdo sepsal dovolání, pak měl vyzvat právní zástupkyni stěžovatele, aby se vyjádřila, zda se ztotožňuje s obsahem dovolání. Tato právní zástupkyně byla při sepisování dovolání přítomna (sepisovali ho společně) a plně se ztotožnila s jeho obsahem. Její souhlas je podle stěžovatele zřejmý i z toho, že k podání dovolání došlo prostřednictvím její datové schránky. Zastavením dovolacího řízení tak měla být stěžovateli odňata možnost, aby došlo k napravení nedostatků usnesení soudu nižších stupňů v rámci rozhodování obecných soudů.