Přehled jednání Ústavního soudu pro 11. kalendářní týden roku 2020

06.03.2020

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.03.2020 09:00 do: 10.03.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2118/2019
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: Náhrada nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem
Označení navrhovatelů: MARQVEL, s.r.o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala po žalované obchodní společnosti UNISOF ES, spol. s r. o. (vedlejší účastnice řízení) zaplacení 1 633 500 Kč s příslušenstvím, a stěžovatelce uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení vedlejší účastnici 275 154 Kč a České republice 1 935 Kč. Vrchní soud v Praze změnil rozsudek krajského soudu tak, že uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 633 500 Kč s příslušenstvím, na náhradě nákladů řízení České republice 1 935 Kč a dále vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před krajským soudem 377 181,20 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 120 062,25 Kč. Dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Nálezem sp. zn. III. ÚS 1544/16 ze dne 20. 11. 2018 Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek vrchního soudu pro porušení práva vedlejší účastnice (v tehdejší věci stěžovatelky) zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil. Vrchní soud poté krajského soudu potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudem odvolacím, dovolacím a Ústavním soudem ve výši 137 443 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Stěžovatelka je přesvědčena, že vrchní soud pochybil, když jí napadeným výrokem uložil zaplatit vedlejší účastnici taktéž náhradu nákladů řízení vzniklých v řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy jsou oprávněny rozhodovat toliko o nákladech řízení, které se týkají civilního řízení, nikoliv však o nákladech řízení před Ústavním soudem, pro které platí zvláštní úprava stanovená zákonem o Ústavním soudu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.03.2020 09:30 do: 10.03.2020 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 329/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 61 To 3/2020, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 43 Nt 108/2019.
Stručná charakteristika: právo na přístup k soudu, právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: V. G.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu (tzv. útěková a předstižná vazba). Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel ihned v soudní síni po vyhlášení rozhodnutí blanketní stížnost, kterou několikrát doplnil. Poprvé tak učinil ihned po převzetí právního zastoupení nynějším obhájcem. V prvním doplnění ze dne 6. 12. 2019 nově zvolený obhájce upozornil obvodní soud, že nyní stěžovatele zastupuje on, což doložil přiloženou plnou mocí. Přesto bylo usnesení o vzetí stěžovatele do vazby prostřednictvím datové schránky doručeno dne 9. 12. 2019 dřívější ex offo ustanovené obhájkyni stěžovatele. Obvodní soud tedy ex offo ustanovené obhájkyni doručoval i poté, co byla dne 6. 12. 2019 obvodnímu soudu doručena plná moc stávajícího obhájce stěžovatele. O obsahu rozhodnutí o vzetí do vazby se zplnomocněný obhájce stěžovatele dozvěděl právě od dřívější obhájkyně stěžovatele, nikoliv od obvodního soudu. Dne 7. 1. 2020 bylo stěžovateli do vazební věznice doručeno usnesení o vzetí do vazby přeložené do ruského jazyka. Poslední doplnění stížnosti proti rozhodnutí obvodního soudu datované dnem 10. 1. 2020 bylo obvodnímu soudu doručeno dne 11. 1. 2020, tedy až po doručení soudního rozhodnutí v překladu v ruském jazyce. Ještě předtím však napadeným usnesením Městský soud v Praze o stížnosti stěžovatele dne 7. 1. 2020 rozhodl tak, že se podaná stížnost zamítá.

Stěžovatel uvádí, že městský soud o jeho stížnosti rozhodl ještě před zahájením lhůty pro podání stížnosti, čímž došlo k závažnému porušení procesních práv stěžovatele. Stěžovatel namítá, že přeložené usnesení o vzetí do vazby mu bylo doručeno dne 7. 1. 2020. Toto přeložené rozhodnutí nebylo doručeno do datové schránky obhájci stěžovatele; jakmile se však obhájce dozvěděl o doručení přeloženého usnesení, spolu se stěžovatelem připravili obsáhlé doplnění stížnosti datované dnem 10. 1. 2020, které bylo obvodnímu soudu doručeno dne 11. 1. 2020. Napadené usnesení městského soudu je však datováno dnem 7. 1. 2020, tedy stejným dnem, kdy bylo přeložené rozhodnutí o vzetí do vazby stěžovateli prostřednictvím vazební věznice teprve doručeno. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na přístup k soudu a na osobní svobodu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2020 09:00 do: 11.03.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 4284/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 v řízení sp. zn. 2 T 114/2018, který spočíval v odmítnutí odporu proti trestnímu příkazu jako podanému opožděně, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, na veřejné projednání věci a na odvolání v trestních věcech
Označení navrhovatelů:  S. J. L. V. L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel (belgické národnosti) byl na základě trestního příkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 odsouzen pro přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce tří měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Obvodní soud vydal příkaz k zatčení stěžovatele, neboť stěžovateli nebylo možno doručit trestní příkaz, který byl v jeho věci vydán. Stěžovatel byl na základě uvedeného příkazu k zatčení následně zatčen a během vazebního zasedání, které bylo v návaznosti na jeho zatčení nařízeno a v jehož průběhu byl stěžovateli trestní příkaz doručen, se stěžovatel vzdal práva odporu a výslovně vyjádřil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odpor i jiné oprávněné osoby. Trestní příkaz tak nabyl ihned právní moci, neboť státní zástupce, jemuž byl tento trestní příkaz doručen již dne 26. 7. 2018, ve lhůtě odpor nepodal.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že přestože k vazebnímu zasedání, během kterého mu byl doručen trestní příkaz, byl přibrán tlumočník do jazyka francouzského a tento tlumočník měl stěžovateli tlumočit průběh vazebního zasedání, včetně obsahu trestního příkazu a jeho poučení, z obsahu tlumočení během vazebního zasedání pochopil, že pokud podepíše vzdání se práva na odpor, bude moci odejít a vrátit se do práce, v opačném případě bude nařízena vazba. Z toho důvodu se práva na odpor vzal. Neznalý institutu trestního příkazu v trestním řízení stěžovatel netušil, že svým úkonem zamezí možnosti jakéhokoliv projednání věci před soudem. Stěžovatel má za to, že postupem obvodního soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho práva podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl, aby Ústavní soud zakázal obvodnímu soudu pokračovat v zásahu do jeho ústavně zaručených práv spočívajícím v nenařízení hlavního líčení v uvedené věci.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2020 14:00 do: 11.03.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 38/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost o návrhu na zrušení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a o návrhu na zrušení § 10 odst. 3 a 14b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb.
Stručná charakteristika:  Zákon o střetu zájmu
Označení navrhovatelů: skupina 42 senátorů Senátu Parlamentu České republiky a skupina 60 senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Návrh na zrušení některých ustanovení zákona  č. 159/2006 Sb, o střetu zájmů, podala skupina 42 senátorů, za které jedná Ivo Valenta. Později byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny 60 senátorů, za které jedná Ing. Michael Canov. Ústavní soud tento později podaný návrh z části odmítl pro nepřípustnost z důvodu litispendence a z části ho spojil s dříve podaným návrhem. Oba návrhy a podpisové listiny jsou dostupné zde: https://bit.ly/2PPMfVl 

Navrhovatelky (skupiny senátorů) mj. namítají, že napadená znění ustanovení, která byla do zákona o střetu zájmů vložena zákonem č. 14/2017 Sb., zásadně rozšířila okruh osob, které musí veřejné přiznání o majetku, příjmech a závazcích učinit, zavedla automatické zveřejňování prakticky všech poskytovaných údajů, a to ve formě přístupné anonymně komukoliv veřejnou datovou sítí na portálu Ministerstva spravedlnosti a rozšířila poskytované údaje o jednoznačně citlivé osobní údaje ze soukromí, dokonce i ve vztahu k jiným osobám (manželé, partneři). V důsledku těchto změn došlo údajně k rezignaci několika stovek funkcionářů obcí, přičemž za nejvážnější důvody byly uváděny nikoliv nesouhlas s poskytováním oznámení státním orgánům, ale jejich plošné zveřejňování s anonymním přístupem každému (tzv. majetkový striptýz). Snaha zabránit střetu zájmů je sice veřejným zájmem, ale automaticky nemůže odůvodňovat rozsáhlé narušení práva na soukromí, resp. práva na informační sebeurčení podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelky rovněž zpochybňují ústavnost způsobu přijetí zákona o střetu zájmů.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2020 14:00 do: 11.03.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2140/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. května 2019 č. j. 13 Nc 6534/2019-29
Stručná charakteristika:  soud - příslušnost
Označení navrhovatelů:  J. D., zast. JUDr. Tomášem Sokolem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou domáhá proti vedlejší účastnici řízení VODOHOSPODÁŘSKÉ STAVEBNÍ SPOL. S R. O. zdržení se zasahování do vlastnického práva k pozemkům v k. ú. Most II a rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření. Okresní soud v Mostě usnesením vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci místně příslušnému Okresnímu soudu v Chomutově. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že místně příslušným je soud, v jehož obvodu má žalovaná vedlejší účastnice sídlo, tedy místní příslušnost by měla být určena podle obecné příslušnosti stanovené v § 85 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nikoliv podle výlučné příslušnosti podle polohy nemovitosti ve smyslu § 88 písm. b) o. s. ř., neboť řízení se netýká práva k nemovitosti. S tímto rozhodnutím vyslovil Okresní soud v Chomutově nesouhlas. Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení napadeném ústavní stížností rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Chomutově s postoupením věci není důvodný. Současně v poučení uvedl, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Stěžovatel proti ústavní stížností napadenému usnesení podal i dovolání, přičemž Nejvyšší soud usnesením řízení o dovolání podle § 104 odst. 1 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil z důvodu, že dovoláním nelze napadnout usnesení nadřízeného (krajského) soudu, který rozhodl o nesouhlasu okresního soudu s postoupením věci podle § 105 odst. 3 o. s. ř. a funkční příslušnost Nejvyššího soudu tak není dána (§ 104 o. s. ř.).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým podle jeho názoru došlo k odnětí jeho zákonnému soudci. Stěžovatel má za to, že Krajský soud v Ústí nad Labem sice v odůvodnění zcela správně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, nicméně z nepochopitelných důvodů názory Nejvyššího soudu vyložil zcela opačně. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 22 Cdo 1583/2018 uvedl, že uplatňované právo, tj. právo na ochranu vlastnického práva (v daném případě šlo o sousedský spor) přímo vyplývá z právního vztahu k nemovitosti a proto je výlučně místně příslušným soudem v takovém řízení ve smyslu § 88 písm. b) o. s. ř. soud, v jehož obvodu se příslušná nemovitost nachází.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.03.2020 15:00 do: 11.03.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 26/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní“
Označení navrhovatelů:  III. senát Ústavního soudu
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Stěžovatel – advokát byl usnesením Okresního soudu v Opavě jmenován opatrovníkem nezletilého pro řízení o vydání předběžného opatření podle § 469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“). Okresní soud mu přiznal odměnu za zastupování ve výši 6 492 Kč, která se skládala z odměny za 5 úkonů právní služby v celkové výši 2 000 Kč, 5x režijní paušál, náhrady za promeškaný čas a cestovné. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě ho krajský soud změnil tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 9 428 Kč (jejich součástí byla odměna ve výši 2 400 Kč za 6 úkonů právní služby po 400 Kč). Oba obecné soudy při rozhodování o odměně stěžovatele využily § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se při výkonu funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, tudíž podle § 7 bod 2. advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny 500 Kč a podle § 12a odst. 1 advokátního tarifu byla sazba mimosmluvní odměny snížena o 20 %.

Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 zrušil část § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť dovodil, že daná část citovaného ustanovení je rozporná se zásadou rovnosti ve vztahu k právu získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2TpFbkE ). Zároveň dodal, že důvody neústavnosti uvedené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 mohou dopadat i na ostatní části hypotézy § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Shledají-li proto obecné soudy v jiných, jimi vedených řízeních, že důvody neústavnosti dopadají i na jinou část § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ji v konkrétním případě aplikovat, neboť jsou vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.

Třetí senát  Ústavního soudu při předběžném posouzení ústavní stížnosti dospěl k názoru, že výše uvedenou neústavnost vykazuje i část hypotézy § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve  slovech „jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní“, která byla použita v řízení před okresním soudem, a jež vyústila až v řízení o ústavní stížnosti ustanoveného opatrovníka evidované pod sp. zn. III. ÚS 3872/19. Z těchto důvodu proto Ústavní soud usnesením ze dne 18. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3872/19 řízení podle § 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu přerušil a plénu Ústavního soudu navrhl tuto část zrušit.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2020 10:00 do: 13.03.2020 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3379/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 118/2019-169 ze dne 23. 7. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 353/2017-102 ze dne 12. 9. 2018
Stručná charakteristika:  Právo na svobodné jednání a zásada pacta sunt servanda
Označení navrhovatelů:  Ing. A. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel v pozici kupujícího uzavřel dne 8. 9. 2009 s vedlejší účastnicí jako prodávající kupní smlouvu ve formě notářského zápisu. Jejím předmětem byl převod souboru nemovitostí – zejména budov a pozemků – za kupní cenu ve výši 6 000 000 Kč. Stěžovatel a vedlejší účastnice se dohodli, že část kupní ceny bude uhrazena při podpisu smlouvy a zbytek ve třech splátkách. V čl. IV. kupní smlouvy si dále ujednali následující: „Prodávající a kupující se dále dohodli, že prodávající zajistí do 30. 11. 2009 […] zrušení chráněného ložiskového území č. 18660000 nacházejícího se na některých předmětných nemovitostech. V případě, že nebude tato podmínka smlouvy dodržena, nebude kupující povinen uhradit prodávající třetí splátku kupní ceny ve výši 2.000.000,- Kč […].“ Chráněné ložiskové území do 30. 11. 2009 zrušeno nebylo. Stěžovatel se proto sám obrátil na Ministerstvo životního prostředí, které k jeho podnětu zrušilo chráněné ložiskové území rozhodnutím ze dne 29. 3. 2010. Podle tohoto rozhodnutí totiž byly zásoby ve výhradním ložisku, k jehož ochraně sloužilo chráněné ložiskové území, odepsány již v roce 1998. Tím přestalo výhradní ložisko existovat, pominuly tedy důvody pro jeho ochranu a ve smyslu § 17 odst. 6 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů tak bylo namístě zrušit chráněné ložiskové území. Vedlejší účastnice podle stěžovatele nesplnila sjednanou podmínku, a proto jí stěžovatel neuhradil třetí, poslední splátku kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč. Vedlejší účastnice se jejího zaplacení domáhala žalobou a před obecnými soudy namítala, že sjednanou podmínku nebylo možné splnit. Okresní soud v Lounech žalobě vedlejší účastnice vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 2 000 000 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Jelikož vedlejší účastnice nemohla zajistit zrušení chráněného ložiskového území, sjednaná rozvazovací podmínka je nemožná ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“), a tudíž je podle okresního soudu „neplatná“.  To však nic nemění na platnosti zbývajících smluvních ujednání. Stěžovatel proto má povinnost zaplatit vedlejší účastnici plnou kupní cenu včetně třetí, poslední splátky. Krajský soud v Ústí nad Labem následně rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve věci samé a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele zamítl.

Podle stěžovatele bylo napadenými rozsudky Nejvyššího soudu a krajského soudu porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá, že obecné soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nerespektovaly autonomii vůle smluvních stran a princip priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy. V této souvislosti odkazuje mimo jiné na nález sp. zn. IV. ÚS 128/06 ze dne 11. 11. 2009 a nález sp. zn. I. ÚS 625/03 ze dne 14. 4. 2005. Podle stěžovatele tak obecné soudy postupovaly striktně formálně a nezohlednily ústavněprávní rozměr věci.