UPOZORNĚNÍ: v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu v České republice a ve spojitosti s prevencí šíření onemocnění COVID-19 je od pátku 13. března 2020 od 8:00 hod. Ústavní soud uzavřen pro veřejnost. Nálezy Ústavního soudu budou vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu bude v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.03.2020 09:00 do: 23.03.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 392/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 33 Cdo 3313/2018-150, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 15 Co 38/2018-122, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 11. 2017, č. j. 34 C 223/2017-83.
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Ing. M. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl stěžovatelovu žalobu, aby žalovaný zaplatil stěžovateli částku 1 800 000 Kč s úrokem z prodlení a stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. S hodnocením provedeným prvostupňovým soudem se městský soud zcela ztotožnil. Vyšel z toho, že žalovanému byla poskytnuta půjčka v celkové výši 1 800 000 Kč a že na ni nebylo žalovaným nic zaplaceno. Žalovaný nic z toho podle městského soudu nepopíral, avšak během řízení se dovolal námitky promlčení. Soud prvního stupně přitom podle městského soudu správně hodnotil význam institutu promlčení a správně také odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se k situaci, kdy námitku promlčení je nutno hodnotit jako rozpornou s dobrými mravy jen v mimořádně závažných situacích. Následné dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že dodatečně uzavřené písemné znění smluv o půjčkách, stejně jako dohodu o odpuštění úroků, nutno zároveň vyložit jako uznání dluhu ze strany žalovaného. Dále stěžovatel upozorňuje na uznání dluhu manželkou žalovaného, jakož i na to, že uznání dluhu nebrání, je-li dluh již promlčen. Všechna tato uznání dluhu prý přitom mění promlčecí lhůtu na desetiletou. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a dále jimi byl porušen též princip právní jistoty a smluvní volnosti.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.03.2020 10:00 do: 24.03.2020 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2300/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D
.Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018 č. j. 30 Cdo 3689/2017-356 Co 127/2019-72, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017 č. j. 3 Co 186/2015-311 a III. výroku, IV. výroku písm. a) a výrokům V., VII., VIII. a IX. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2015 č. j. 66 C 173/2013-261 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2018 č. j. 66 C 173/2013-279
Stručná charakteristika: právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jména, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: T. O.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel (žalobce) se v řízení před soudy domáhal žalobou proti obchodní společnosti CZECH NEWS CENTER a. s. (vedlejší účastnici řízení před Ústavním soudem) ochrany osobnosti, do níž mělo být zasaženo jednáním právní předchůdkyně vedlejší účastnice (obchodní společnosti Ringier Axel Springer CZ a. s.) spočívajícím v uveřejnění celkem třinácti článků v časovém rozmezí od listopadu 2012 do podání žaloby dne 20. 11. 2013. V nich je – stručně shrnuto – stěžovatel opakovaně nazýván „Pitomio“ a na fotografiích je nalíčen a vyobrazen jako klaun, dále byla k jednomu z nich připojena fotografie přítelkyně stěžovatele stažená bez jeho souhlasu z jeho facebookového profilu a uveřejněna s přidaným komentářem, stěžovatel byl označen za poradce ministra pro místní rozvoj Ing. Jiřího Paroubka a byla uveřejněna informace, že stěžovateli „zkrachovala“ společnost zabývající se organizací zájezdů pro plyšové hračky (Toy travelling s. r. o.). Stěžovatel proto požadoval po právní předchůdkyni vedlejší účastnice uhradit mu 300 000 Kč za nemajetkovou újmu, uveřejnění omluvy v časopisu Reflex a na internetových stránkách www.reflex.cz, dále uložení povinnosti právní předchůdkyni vedlejší účastnice zdržet se publikování a uveřejňování fotografie upravené tak, že je mu přidáno klaunské líčení a klaunský nos, a zdržet se ve všech jejích tištěných médiích i na on-line serverech komolení jeho jména označováním ho jako „Pitomio“. Městský soud v Praze vyhověl žalobě částečně, když uložil vedlejší účastnici povinnost uveřejnit na internetových stránkách www.reflex.cz omluvu stěžovateli v souvislosti s užitím označení „Pitomio“ v článku „Pitomio: Všichni se perou, já se směju“ ze dne 28. 8. 2013 a v on-line komentáři redaktorů Reflexu s názvem „Sledujte s námi první povolební debatu“ ze dne 26. 10. 2013, uveřejněných na uvedeném webu (výrok I.). Výrokem II. městský soud uložil vedlejší účastnici povinnost zdržet se ve všech jejích tištěných médiích i na on-line serverech komolení jména stěžovatele jeho označováním jako „Pitomio“, ledaže takové označení bude projevem oprávněné kritiky. Ve zbytku městský soud žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu potvrdil jako věcně správný. Proti rozsudku vrchního soudu stěžovatel brojil podáním dovolání, které Nejvyšší soud z části zamítl a ve zbytku odmítl.
Porušení namítaných základních práv stěžovatel odůvodňuje pochybením obecných soudů ohledně přípustnosti užití zkomoleniny jména stěžovatele a hanlivého výrazu (pitomec). Stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že jednání vedlejší účastnice vybočilo z přípustných hranic svobody projevu, přičemž soudy při poměřování práva stěžovatele zaručeného v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva vedlejší účastnice plynoucího z čl. 17 Listiny, nepostupovaly správně, opomenuly příčinnou souvislost poměřovaných práv a nevzaly dostatečný zřetel na ústavněprávní povahu projednávané věci. Právu stěžovatele zaručenému v čl. 10 odst. 1 Listiny tak nebyla poskytnuta žádoucí ochrana, přičemž upřednostněním svobody projevu za daných okolností měly soudy porušit i čl. 4 odst. 4 Listiny.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.03.2020 10:15 do: 24.03.2020 10:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3302/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5.8.2019 č.j. 15 EXE 1018/2019-7.
Stručná charakteristika: exekuce
Označení navrhovatelů: V.CH.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelce bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce a výzva ke splnění vymáhané povinnosti. V této výzvě byla stěžovatelka poučena, že při splnění vymáhané povinnosti ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy náleží soudnímu exekutorovi odměna snížená o 50 % a paušální částka náhrady hotových výdajů snížená o 50 %. Stěžovatelce byla konkrétně uložena povinnost uhradit částku v celkové výši 69 410,78 Kč, jež sestává z vymáhané pohledávky ve výši 55 132,78 Kč, nákladů oprávněného v exekučním řízení ve výši 7 151,10 Kč a nákladů soudního exekutora pro případ úhrady ve lhůtě 30 dnů podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen „exekuční tarif“) ve snížené výši 7 126,90 Kč. Stěžovatelka uhradila oprávněné částku 46 606 Kč. Dále uhradila na účet soudního exekutora částku 8 526,78 Kč a částku 8 526,78 Kč. K návrhu stěžovatelky na zastavení a odklad exekuce rozhodl Obvodní soudu pro Prahu 8 o částečném zastavení exekuce pro částku 46 606 Kč. Ohledně částky 8 526,78 Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce zůstala exekuce v platnosti. Následně vydal soudní exekutor Příkaz k úhradě nákladů exekuce celkem pro částku 23 788,60 Kč (náklady exekutora a oprávněného). Náklady exekuce v celkové částce 14 253,80 Kč sestávaly z odměny exekutora ve výši 8 280 Kč, paušálních a hotových výdajů 3 500 Kč a daně z přidané hodnoty 2 473,80 Kč. Za základ pro určení odměny exekutora byla podle § 5 odst. 1 exekučního tarifu vzata jistina ve výši 55 200 Kč. Náklady oprávněného byly určeny podle § 11 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, z tarifní hodnoty 55 132,78 Kč a činily 9 534,80 Kč. Stěžovatelka podala proti Příkazu k úhradě nákladů exekuce dne 26. 7. 2019 námitky, ve kterých uvedla, že podstatnou část vymáhané povinnosti (částku 46 606 Kč) zaplatila dobrovolně ještě před doručením vyrozumění o zahájení exekuce a doručením výzvy ke splnění povinnosti. Dále uvedla, že uhradila na účet soudního exekutora částku 8 526,78 Kč a následně i částku 8 526,78 Kč, tedy že plnila před uplynutím 30 denní lhůty stanovené ve výzvě ke splnění povinnosti. K námitkám stěžovatelky Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením pouze změnil výrok o výši nákladů oprávněného na částku 9 438 Kč s tím, že došlo k chybě při jejich výpočtu.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudní exekutor při vyčíslení nákladů exekuce nerespektoval nálezy Ústavního soudu, které se problematikou odměn soudních exekutorů v případě dobrovolného plnění zabývají. Právní zástupkyni stěžovatelky ani nedoručil vyjádření k námitkám povinné, ačkoli je měl doručit podle § 88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Obvodnímu soudu pro Prahu 8 vytýká, že se nijak nevypořádal s jejími konkrétními výhradami, uvedenými v námitkách proti Exekučnímu příkazu k úhradě nákladů exekuce, které měly zásadní vliv na správnost výpočtu výše odměny exekutora.