IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2020 09:00 do: 07.01.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3003/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci č. j. 68 To 172/2019-118 ze dne 11. června 2019
Stručná charakteristika: Lhůta k podání stížnosti; spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: M. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Přerově stěžovateli přeměnil usnesením zbytek trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 284 dnů do věznice s ostrahou. Následnou stížnost stěžovatele Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením zamítl jako opožděnou.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že uvedeným postupem byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a v čl. 2 odst. 2, 36 odst. 1 a 4, 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle krajského soudu začala lhůta k podání stížnosti běžet vyhlášením usnesení ve veřejném zasedání dne 11. dubna 2019 a marně uplynula dne 15. dubna 2019; stížnost podaná až 20. května 2019 je proto údajně opožděná. Stěžovatel je však přesvědčen, že počátek běhu běh lhůty není možné odvozovat od vyhlášení usnesení okresního soudu, ale až od doručení jeho písemného vyhotovení. K tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, například na nález sp. zn. IV. ÚS 3780/18 ze dne 5. 2. 2019, podle kterého nemůže v případech, je-li nezbytné usnesení písemně vyhotovit, lhůta k podání stížnosti začít běžet před doručením opisu usnesení (obdobně též nálezy sp. zn. I. ÚS 3842/17 ze dne 31. 5. 2018, a další).
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2020 14:00 do: 07.01.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 31/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 18 odst. 1 a 2 a § 18 odst. 3 ve slovech „ve zvýšené míře“ zákona č. 117/1995 Sb. ze dne 26. května 1995, o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, in eventum na zrušení celého ustanovení § 18 tohoto zákona
Stručná charakteristika: tvrzený rozpor s principem rovnosti
Označení navrhovatelů: skupina 20 senátorů
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina dvaceti senátorů (dále jen navrhovatelka) podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 18 odst. 1 a 2 a § 18 odst. 3 ve slovech „ve zvýšené míře“ zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (pozn. správně "ve zvýšené výměře"). Navrhovatelkou napadená ustanovení zákona o státní sociální podpoře upravují výši přídavku na dítě, a to v základní a zvýšené výměře. Přídavek ve zvýšené výměře a podmínky pro jeho přiznání byly do zákona vloženy novelou s účinností od 1. ledna 2018, do té doby zákon znal pouze jednu (základní) sazbu.
Nárok na přídavek na dítě v základní výši má podle § 17 zákona o státní sociální podpoře každé nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřesahuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) až g) zákona pak představuje vyčerpávající výčet kategorií příjmů společně posuzovaných osob, jejich pobírání alespoň jednou z těchto osob v kalendářním měsíci zakládá nárok nezaopatřeného dítěte na přídavek na dítě ve zvýšené výměře. Ze specifikace jednotlivých příjmů je zřejmé, že se jedná o příjmy získané prací nebo o příjmy, které jsou alespoň předchozí prací podmíněny (např. dávky nemocenského či důchodového pojištění nebo podpora v nezaměstnanosti).
Navrhovatelka ve svém návrhu zejména namítá, že napadená ustanovení porušují zásadu rovnosti, neboť v rámci jedné skupiny osob majících nárok na dávku je nově stanoveno další kritérium, jehož splnění či nesplnění vede k tomu, že je přiznána dávka vyšší či nižší. Dítě je pak jako příjemce přídavku podle nových pravidel nepřípustně vystaveno odlišnému právnímu a ekonomickému zacházení pouze na základě příslušnosti k rodině, která se hodnotí podle druhu příjmu jejích členů.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2020 14:30 do: 07.01.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 921/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2019 č. j. 14 Co 142/2018-474
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A. B., zast. Mgr. Eliškou Noveskou, advokátkou se sídlem v Brně
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V projednávané věci byli oba nezletilí v pořadí prvním rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi svěřeni do péče matky. Jeho následné zrušení Krajský soud v Brně odůvodnil jednak nedostatečným dokazováním k péči o děti a jednak změnou poměrů, která po jeho vyhlášení nastala. Změnu poměrů založilo předběžné opatření krajského soudu vydané v odvolacím řízení, na jehož základě byli nezletilí z péče matky odebráni a styk s nimi nebyl upraven; soud neshledal bezprostřední naléhavost takové prozatímní úpravy. V pořadí druhým rozsudkem okresního soudu byli oba nezletilí svěřeni do péče matky, otci stanovil povinnost přispívat na jejich výživu a upravil jeho styk s nezletilými. K odvolání otce krajský soud doplnil dokazování a poté ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že oba nezletilé svěřil na dobu před a po rozvodu manželství rodičů do péče otce, matku zavázal povinností přispívat na jejich výživu a upravil její styk s nezletilými. Krajský soud odůvodnil rozhodnutí o změně výchovného prostředí zájmem nezletilých dětí, které v péči otce, kam přešly po nařízení předběžného opatření, po všech stránkách prospívají. Krajský soud zdůraznil stabilitu výchovného prostředí, opakovaně vyjádřené přání staršího syna zůstat v prostředí u otce, podstatnou změnu poměrů na straně otce, který přestal vykonávat práci v zahraničí a připravuje se na budoucí podnikání v místě bydliště, a zmínil i to, že otec již styku dětí s matkou nebrání a nesnaží se ho minimalizovat.
Napadený rozsudek krajského soudu vykazuje podle stěžovatelky znaky tzv. překvapivého rozhodnutí s prvky svévole, neboť nezohledňuje obsáhlé dokazování okresního soudu a ignoruje zjevnou podjatost znalce. Stěžovatelka se domnívá, že při hodnocení zájmu nezletilých krajský soud nevzal v úvahu všechny aspekty a specifika věci, zcela formálně přihlédl pouze k současnému postoji jednoho z nezletilých, navíc ovlivněného otcem, nevzal v potaz přání druhého nezletilého a náležitě nezhodnotil předchozí již pevný a citový vztah obou nezletilých k matce.