Přehled jednání Ústavního soudu pro 31. kalendářní týden roku 2019

26.07.2019

 II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.07.2019 10:00 do: 29.07.2019 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1839/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2019, č. j. 11 A 67/2019-30
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Bohemia crest s.r.o., se sídlem Čiklova 636/11, Praha 4, IČ: 27942996, zastoupené JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem, sídlem Opatovická 4, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Úřad městské části Praha 18, odbor výstavby a územního rozhodování, vydal dne 1. 6. 2018 rozhodnutí o umístění stavby a povolení ke stavbě obytného domu. Toto rozhodnutí napadla první vedlejší účastnice (společně s několika dalšími osobami) odvoláním, které bylo dne 8. 2. 2019 zamítnuto rozhodnutím druhého vedlejšího účastníka, Magistrátu hlavního města Prahy. Stěžovatelka – obchodní společnost Bohemia crest s.r.o - byla v předmětném řízení v postavení stavebníka. Proti tomuto rozhodnutí podala první vedlejší účastnice u Městského soudu v Praze správní žalobu, kterou se domáhala zrušení a přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. Městský soud v Praze přiznal ústavní stížností napadeným usnesením žalobě odkladný účinek s odůvodněním, že byly naplněny tři zákonné předpoklady: výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobkyni újmu, tato újma byla pro žalobkyni nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám, a přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Vyrozumění o vedení řízení bylo stěžovatelce zasláno až v den vydání napadeného usnesení, tedy 21. 5. 2019, a doručeno následující den, tedy 22. 5. 2019. Soud ve vyrozumění stěžovatelku vyzval, aby oznámila soudu, zda bude v řízení uplatňovat svá práva osoby zúčastněné na řízení.

Podle stěžovatelky se Městský soud v Praze při vydání napadeného rozhodnutí neřídil ústavně konformním výkladem § 34 a § 73 soudního řádu správního, vycházejícím z nálezů Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 4468/12 ze dne 23. 9. 2013 a sp. zn. II. ÚS 310/04 ze dne 26. 4. 2005). Městský soud v Praze totiž vydal napadené usnesení, aniž by předtím stěžovatelku jakkoli vyrozuměl o probíhajícím řízení nebo jí dal možnost se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřit. Stěžovatelka přitom byla v žalobě jako osoba zúčastněná na řízení výslovně označena, což bylo soudu známo.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.07.2019 14:00 do: 30.07.2019 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2408/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018 č. j. 22 Cdo 581/2018-639, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2017 č. j. 31 Co 170/2014-601 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. října 2013 č. j. 10 C 54/2008-391
Stručná charakteristika:  Nepovolení nezbytné cesty podle § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku při zohlednění skutečností, jež nastaly před nabytím účinnosti občanského zákoníku
Označení navrhovatelů: obchodní společnost ERZURUM s.r.o., zastoupená JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10 – Záběhlice,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Právní předchůdkyně stěžovatelky, obchodní společnost REALIS-INVEST, s.r.o., nabyla v dražbě konané v březnu roku 2007 několik budov nacházejících se v katastrálním území Kouřim. Tyto budovy jsou součástí areálu, ve kterém veškeré pozemky, včetně těch, přes které je možný přístup k budovám, vlastní vedlejší účastnice, obchodní společnost PP - reality s.r.o. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně se právní předchůdkyně stěžovatelky domáhala vydání rozhodnutí, kterým by jí bylo podle § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy všemi motorovými vozidly přes pozemky vedlejší účastnice k budovám v jejím vlastnictví. V průběhu soudního řízení se na základě kupní smlouvy z ledna 2013 stala vlastníkem předmětných budov stěžovatelka, která posléze vstoupila do řízení na místo žalobkyně.

Okresní soud v Kolíně žalobu zamítl. Ve svém rozhodování vzal v úvahu, že ze dvou alternativ možného zajištění přístupu, jež vyplynuly ze znaleckého posudku, jedna nejenže značně omezuje vlastnické právo vedlejší účastnice k předmětným pozemkům, ale do budoucna nebrání konfliktům mezi účastníky. Druhou variantu zase nehodlala akceptovat stěžovatelka, které okresní soud navíc vytkl, že si budovy pořídila bez toho, aby si k nim zajistila přístup. Před podáním žaloby se nesnažila s vedlejší účastnicí seriózně jednat o vzniklé situaci a nabídnout jí adekvátní řešení vyhovující oběma stranám, ani jí neučinila seriózní nabídku na finanční protiplnění. O stěžovatelkou podaném odvolání proti rozsudku okresního soudu již Krajský soud v Praze rozhodoval za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. tak bylo nově předmětem řízení povolení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. tohoto zákona. Odvolání vyhověl a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání vedlejší účastnice však bylo usnesení krajského soudu zrušeno usnesením Nejvyššího soudu. Dovolací soud se v něm podrobně zabýval otázkou použití § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v případě, kdy někdo nabyde nemovitou věc (budovu) v uzavřeném cizím areálu s vědomím, že k ní není zajištěn přístup. Zaujal k ní přitom odlišný právní názor než krajský soud. Za překážku povolení nezbytné cesty podle tohoto ustanovení považoval takové závadné jednání (aktivní konání či nečinnost), z něhož lze usuzovat na zavinění žadatele ve formě úmyslu (přímého či nepřímého) či hrubé nedbalosti. Ve věci tak znovu rozhodoval krajský soud, který ve věci samé potvrdil rozsudek okresního soudu. Ve shodě s okresním soudem měl za prokázané, že právní předchůdkyně stěžovatelky musela ještě před nabytím budov vědět, že jsou na cizím pozemku a není k nim zajištěn přístup, což bylo výslovně uvedeno v dražební vyhlášce i znaleckém posudku, na jehož základě byla určena cena budov. Dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatelka namítá, že účelem § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není vytvoření kategorie nemovitostí bez přístupu, k nimž již v budoucnu nebude možné povolit nezbytnou cestu, ale sankcionování lehkovážného jednání nabyvatelů. Stěžovatelka i její právní předchůdkyně ovšem v době nabytí vlastnického práva k budovám vycházely z právní úpravy a judikatury platné před přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tedy v přesvědčení, že jim svědčí legitimní nárok na přístup k budovám. Skutečnost, že dřívější zákonná úprava nezahrnovala obdobu uvedeného ustanovení, potvrdil ve svém kasačním rozhodnutí i dovolací soud. Ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. by se s ohledem na svou tvrdost mělo použít jen tehdy, pokud vlastník postupoval nedbale po nabytí jeho účinnosti. Odepřením práva cesty měl být stěžovatelce v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod znemožněn výkon jejího vlastnického práva.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.07.2019 15:00 do: 30.07.2019 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1091/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2019 č. j. 33 Cdo 1872/2018-386, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 32 Co 48/2016-347 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2017 č. j. 33 Cdo 5258/2016-319
Stručná charakteristika:  Stavení promlčecí doby v případě zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí doložky; zákaz zneužití práva
Označení navrhovatelů:  R. P., zastoupený Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Mendíků 1396/9, Praha 4 – Michle
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel čerpal na základě smlouvy uzavřené v roce 2009 od obchodní společnosti Home Credit, a. s. úvěr do výše 16 529,80 Kč. Následně však nebyl schopen řádně splácet. Společnost proto od smlouvy odstoupila a domáhala se zaplacení dlužné částky včetně příslušenství v rozhodčím řízení. Na základě rozhodčího nálezu pak byla na majetek stěžovatele nařízena exekuce, kterou Okresní soud v Prostějově zastavil, protože byl spor rozhodován na základě neplatné rozhodčí doložky (rozhodce nebyl určen transparentním způsobem). Následně v červnu roku 2015 podala úvěrová společnost proti stěžovateli žalobu na zaplacení dlužné částky. Stěžovatel v řízení namítal promlčení nároku, tomu však Okresní soud v Mladé Boleslavi nepřisvědčil, neboť byl toho názoru, že zahájením rozhodčího řízení došlo ke stavění čtyřleté promlčecí doby. Odvolací Krajský soud v Praze byl opačného názoru a žalobu z důvodu promlčení zamítl. Nejvyšší soud poté vyhověl dovolání společnosti a rozsudek krajského soudu zrušil. V odůvodnění odkázal na svůj rozsudek ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, v němž uvedl, že k stavení běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Vázán právním názorem dovolacího soudu krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu. Následné dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro nepřípustnost.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména polemizuje s právním posouzením jím uplatněné námitky promlčení, které provedl Nejvyšší soud. Domnívá se totiž, že se § 403 odst. 1 obchodního zákoníku, který upravuje stavení promlčecí doby v důsledku zahájení rozhodčího řízení, neuplatní v případech, kdy k zahájení rozhodčího řízení došlo na základě neplatné rozhodčí doložky. Stěžovatel v průběhu řízení rovněž poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18, který byl vydán ve skutkově i právně obdobné věci. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu majetku a právo na soudní ochranu.