Přehled jednání Ústavního soudu pro 38. kalendářní týden roku 2019

13.09.2019

 II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2019 09:00 do: 16.09.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1608/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 31 A 103/2016-154, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 9 As 418/2018-48.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Vinařství U Kapličky s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, kterými byla zamítnuta jeho žaloba proti pokutě ve výši 2 100 000 Kč. Tuto pokutu mu uložila Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), neboť uváděl do oběhu vína z Moldavska nesplňující právním řádem vymezené postupy pro jeho výrobu. Kromě řady námitek týkajících se skutkového stavu stěžovatel ve správní žalobě tvrdil, že kvalita dovezeného vína byla osvědčena dokladem V I 1 v souladu s nařízením Komise (ES) č. 555/2008 ze dne 27. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína (Úř. věst. L 170, 30. 6. 2008, s. 1). Tento doklad vydávají autorizované orgány státu vývozu a potvrzují jím, že příslušná zásilka vína naplňuje parametry plynoucí z unijní legislativy. Stěžovatel neměl důvod tomuto osvědčení nevěřit a nemohl tak být odpovědný za předmětný delikt. Ačkoliv Krajský soud v Brně nejprve žalobě stěžovatele vyhověl, Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti SZPI jeho rozhodnutí zrušil. Doklad V I 1 označil za pouhé administrativní povolení ke vstupu předmětného vína na území EU, jde jen o nezbytnou podmínku legálního dovozu. Není je ale možné považovat za závazné posouzení kvality vína, na které se mohl stěžovatel spolehnout, a ten se tak nemůže zprostit odpovědnosti za naplnění podmínek pro uvedení vína na trh. Krajský soud v Brně poté, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, v pokračujícím řízení žalobu stěžovatele zamítl; stejný osud sdílela i následná kasační stížnost stěžovatele, kterou zamítl nyní napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud.

Jádro stížnostní argumentace se váže k povaze dokladu V I 1, neboť šlo o stěžejní otázku v posuzované věci. Odmítá výklad Nejvyššího správního soudu, označující (dle stěžovatele) tento dokument za „nicneříkající papír“, sloužící pouze jako administrativní povinnost k legálnímu dovozu vína do EU. Spor o povahu osvědčení je přitom zároveň záležitostí výkladu unijního práva. Pokud je tento nejasný, což lze s ohledem na odlišné názory zapojených obecných soudů předpokládat, měl některý ze soudů podle stěžovatel položit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru. Obecné soudy svým postupem dle stěžovatele porušily jeho právo na spravedlivý proces, právo na zákonného soudce, právo vlastnit majetek a právo podnikat.


see url I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.09.2019 10:00 do: 19.09.2019 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1688/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti zásahu spočívajícímu v nakládání s trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 3. 2019 č. j. 19 T 47/2019-37 jako s pravomocným a vykonatelným a proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 3. 2019 č. j. 19 T 47/2019-37.
Stručná charakteristika:  Právo na obhajobu
Označení navrhovatelů:  D. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel uvedl, že proti němu bylo vedeno zkrácené přípravné řízení pro podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. V rámci vazebního zasedání mu byl předán návrh na potrestání a na konci i napadený trestní příkaz, jímž byl uznán vinným z uvedeného přečinu a byl odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 18 měsíců. Následně se stěžovatel vzdal práva odporu, a to i za osoby oprávněné podat odpor v jeho prospěch. Při vazebním zasedání nebyl stěžovatel zastoupen obhájcem, přítomen byl tlumočník, přičemž stěžovatel souhlasil s tlumočením do svého mateřského jazyka, tj. do rumunštiny. Stěžovatel namítá, že trestnímu stíhání neporozuměl a potřeboval si rozhodnutí v klidu přečíst a mít lhůtu k podání opravného prostředku a ke konzultaci s obhájcem. Porušení svých ústavně zaručených práv dovozuje mj. s odkazem na nálezy sp. zn. III. ÚS 3816/16 a sp. zn. II. ÚS 3464/17.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.09.2019 10:30 do: 19.09.2019 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1995/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3029/2017-149 ze dne 28. března 2018, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 252/2016-102 ze dne 19. ledna 2017 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 5 C 19/2014-76 ze dne 5. února 2016
Stručná charakteristika:  Právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů:  P. J., L. J., J. J., zast. JUDr. Rostislavem Puklem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se v řízení před Okresním soudem v Hodoníně domáhali proti vedlejším účastníkům určení vlastnického práva k blíže vymezeným pozemkům. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že stěžovatelé b) a c) převedli na vedlejší účastníky dům a pozemek o výměře 647 m2, nikoliv pouze část pozemku o výměře 395 m2. Menší výměra byla sice vyznačena v geometrickém plánu, plán se však nikdy nestal součástí smlouvy o budoucí kupní smlouvě či přímo kupní smlouvy. Krajský soud v Brně toto rozhodnutí potvrdil s tím, že předmět smluv – tedy i celý pozemek o výměře 647 m2 – byl jednoznačně vymezen a smlouvy byly takto uzavřeny. Jakkoliv z provedených důkazů plyne, že před uzavřením smluv došlo k jednání o zmenšení (rozdělení) pozemku a s tím související zvětšení pozemku vedlejšího, nikdy se tyto změny nepromítly do uzavřených smluv. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu s tím, že stěžovatelé předložili především polemiku se skutkovými závěry. Rozhodnutí krajského soudu odpovídá dosavadní rozhodovací činnosti dovolacího soudu. Ve věci stěžovatelů je pak zásadní, že mohli v kupní smlouvy určitým a srozumitelným způsobem vymezit, že dochází k převodu pouze části pozemku o výměře 395 m2, a to i odkazem na zpracovaný geometrický plán. K tomu nedošlo, naopak kupní smlouva obsahuje označení pozemku jako celku parcelním číslem, výměrou, a to způsobem odpovídajícím celému pozemku podle údajů v katastru nemovitých věcí. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že projev vůle vyjádřený v kupní smlouvě neodpovídá jejich skutečnému chování.

Proti rozhodnutí Nejvyššího, krajského i okresního soudu stěžovatelé brojí ústavní stížností, neboť se domnívají, že jimi došlo k porušení jejich práva na soudní ochranu, na ochranu majetku a zákonného soudce. Porušení těchto práv stěžovatelé spatřují v tom, že se soudy formalisticky upnuly k výměře pozemku uvedené v kupní smlouvě, aniž by vzaly v potaz okolnosti, které předcházely a následovaly uzavření smlouvy. Skutková zjištění jsou tak v extrémním rozporu s provedenými důkazy.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.09.2019 11:00 do: 19.09.2019 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 613/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. 24 Co 333/2017-169, usnesení téhož soudu ze dne 30. 8. 201, č. j. 24 Co 209/2016-81, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 4. 2017, č. j. 56 EXE 438/2015-133
Stručná charakteristika:  právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces a přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  J. Ch. zastoupený Mgr. Tomášem Výborčíkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v exekučním řízení domáhal na svém otci úhrady výživného v celkové výši 42.000 Kč, a to za období od 1. 8. 2013 do 30. 9. 2014. Na základě návrhu stěžovatele pověřil Okresní soud v Kladně exekutora vedením exekuce. Povinný, otec stěžovatele, reagoval na zahájení exekuce návrhem na její zastavení s tím, že dlužné výživné oprávněnému zaplatil, neboť dne 10. 9. 2013 poukázal na bankovní účet matky stěžovatele částku ve výši 1.725.000 Kč, přičemž dílčí částka 100.000 Kč měla být dle tvrzení vedlejšího účastníka určena na výživu stěžovatele. Částka 625.000 Kč měla být darem bývalé manželce, matce stěžovatele. Matka stěžovatele oproti tomu tvrdila, že částka 1.725.000 Kč byla vypořádáním kupní ceny za prodej nemovitých věcí, které měli matka stěžovatele a vedlejší účastník ve společném jmění manželů a vypořádání finančních prostředků manželů uložených na účtu ve vlastnictví manžela. Okresní soud v Kladně exekuci zastavil. Stěžovateli uložil zaplatit náklady exekuce ve výši 7.865 a současně mu uložil zaplatit povinnému náklady řízení ve výši 8.450 Kč. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že stěžovatel v řízení neprokázal, že by účelově neidentifikovaná částka 208.800 Kč, poukázaná na účet jeho matky, nebyla určena na jeho výživné. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil a stěžovateli uložil povinnost zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3.680 Kč.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v řízení o návrhu na zastavení exekuce nevystupoval jako navrhovatel, ale toliko hájil svá práva vůči vedlejšímu účastníkovi, jako povinnému. Podle jeho mínění je tak nepřípustné, aby odvolací soud v rozporu se zákonem a aplikací ustálené judikatury přesouval břemeno tvrzení a břemeno důkazní na stěžovatele. Povinným poukázaná částka na účet matky stěžovatele byla zaslána v době, kdy probíhalo majetkové vypořádání mezi rodiči stěžovatele a nebylo tak zřejmé, z jakého titulu byly shora uvedené částky na účet matky připsány. K výroku o nákladech řízení stěžovatel uvedl, že obecné soudy nezohlednily tu skutečnost, že v předmětném případě se jednalo o spor mezi otcem a synem, jenž byl v době rozhodování obecných soudů nezletilý. Přesto, že v době zahájení řízení bylo stěžovateli jen 15 let, byla mu uložena povinnost uhradit náklady soudního řízení. Stěžovatel je toho názoru, že v tomto případě měl krajský soud možnost aplikovat ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.09.2019 11:30 do: 19.09.2019 12:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 2691/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 156/2018-31 ze dne 1. 6. 2018
Stručná charakteristika:  předběžné opatření a dobrovolná dražba
Označení navrhovatelů:  L. I.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se návrhem podaným Okresnímu soudu Praha-východ domáhal vydání předběžného opatření, jímž by soudní exekutorce bylo uloženo, aby neprováděla dražební jednání konané dne 20. 3. 2018 od 10:00 do 11:00 hod., týkající se blíže určených nemovitostí v katastrálním území Velké Popovice, a dále aby se zdržela jakýchkoliv dalších dražebních jednání a dispozic s těmito nemovitostmi. Současně se stěžovatel domáhal, aby žalovanému, Bytovému družstvu KREDIT, bylo týmž předběžným opatřením uloženo, aby se zdržel jakéhokoliv nakládání, převodu vlastnického práva a zatěžování týchž nemovitých věcí, a to až do právní moci rozhodnutí soudu o žalobě o určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem za současného uložení stěžovateli povinnosti podat tuto žalobu u jmenovaného okresního soudu do 60 dnů. Okresní soud Praha-východ usnesením odmítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření ve vztahu k soudní exekutorce, ve vztahu k žalovanému mu vyhověl a posledně uvedenému zakázal jakékoli nakládání s uvedenými nemovitostmi. Zároveň stěžovateli uložil, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení usnesení podal u téhož soudu žalobu na určení vlastnického práva k daným nemovitostem. K odvolání žalovaného podanému výlučně proti vyhovujícímu výroku Krajský soud v Praze usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že argumentace odvolacího soudu neobstojí, neboť zcela přehlédl, že v dané věci se nejednalo o exekuční řízení vůči žalovanému, a tudíž ani o dražbu konanou v jeho rámci, nýbrž o prodej nemovitostí v tzv. dobrovolné dražbě na základě smlouvy o provedení dobrovolné veřejné dražby uzavřené dne 25. 8. 2017 mezi žalovaným a příslušným exekutorským úřadem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu, což doložil příslušným usnesením soudního exekutora o dobrovolné dražbě. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu vlastnictvím a právo na spravedlivý proces.