Přehled jednání Ústavního soudu pro 4. kalendářní týden roku 2020

17.01.2020

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.01.2020 14:00 do: 21.01.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 22/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh II. senátu Ústavního soudu na zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení".
Stručná charakteristika:  odměna advokátovi ustanoveného jako opatrovníka (advokátní tarif)Označení navrhovatelů:  II. senát Ústavního soudu
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Okresní soud v Hodoníně přiznal usnesením stěžovateli – advokátovi - jako opatrovníkovi žalovaného odměnu a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.805 Kč [stěžovatel ustanoven opatrovníkem podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť tento není schopen zúčastnit se zdravotních důvodů nikoliv jen po přechodnou dobu soudního řízení]. To i přesto, že žalobce byl v této věci jiným rozhodnutím soudu zavázán zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25.920 Kč. Z toho dle názoru stěžovatele vyplývá, že právě tato vyšší částka odpovídá odměně a náhradě nákladů advokáta zastupujícího účastníka řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Přesto stěžovatel od České republiky obdržel částku 3.805 Kč a nikoliv částku 25.920 Kč. Přitom práva a povinnosti opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, jsou zásadně shodné s právy a povinnostmi zástupce účastníka ustanoveného soudem podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu a není proto stěžovateli zřejmé, z jakého důvodu je činěn v tomto ohledu rozdíl. Krajský soud v Brně následně rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

II. senát Ústavního soudu dospěl při předběžném projednání ústavní stížnosti k názoru, že část hypotézy § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“, která byla aplikována ve shora popsaném řízení před Okresním soudem v Hodoníně a jež vyústila v řízení o ústavní stížnosti, vykazuje protiústavnost (s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, kterým byla zrušena část advokátního tarifu – podrobnosti naleznete zde: https://bit.ly/2QWpRdK ). Proto usnesením řízení přerušil a plénu Ústavního soudu navrhl tuto část zrušit.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.01.2020 15:30 do: 21.01.2020 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2383/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. července 2019 č. j. 7 Afs 74/2019-22
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu před nezákonnými zásahy orgánu veřejné správy
Označení navrhovatelů:  ZCZ, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka podala u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu podle § 82 a násl. soudního řádu správního. Za nezákonný zásah označila postup Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (v tomto řízení vedlejší účastník) při daňové kontrole, spočívající v tom, že jí před projednáním zprávy o daňové kontrole odmítl poskytnout „doplněné kontrolní zjištění“. Nemohla se tak seznámit s tím, jak se vedlejší účastník vypořádal s jejím vyjádřením ke kontrolnímu zjištění. Krajský soud žalobu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, žalobu odmítl jako opožděnou a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka měla zásahovou žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o zásahu dozvěděla, tj. ode dne, kdy se dozvěděla, že jí vedlejší účastník odmítl poskytnout svoji reakci na její vyjádření k výsledku kontrolního zjištění.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu a namítá, že k doručení stěžejní písemnosti určující počátek lhůty pro podání žaloby došlo dne 29. 4. 2018, nikoli dne 19. 4. 2018, jak uvedl Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání žaloby měla tedy skončit teprve dnem 29. 6. 2018, nikoli 19. 6. 2018, jak nesprávně uvádí Nejvyšší správní soud. Závěr o opožděnosti podané žaloby tak podle ní nemůže obstát.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.01.2020 10:00 do: 22.01.2020 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1825/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2019 č. j. 30 Co 56/2019-88
Stručná charakteristika:  Právo na odměnu za práci; Právo vlastnit majetek, nabývání majetku; Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  Mgr. Bc. R. H., advokát
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v řízení vedeném Okresním soudem v Nymburce ustanoven opatrovníkem žalované jako osoby neznámého pobytu. Stěžovateli byla usnesením podle § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznána za zastupování žalované odměna ve výši 4 382,52 Kč, přestože stěžovatel si účtoval částku 14 759,48 Kč. Okresní soud stěžovateli přiznal odměnu za čtyři úkony právní služby, přičemž výši mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby stanovil podle § 7 bod 2 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu a tu dále snížil o 20 % podle § 12a odst. 1 advokátního tarifu na 400 Kč. K odvolání stěžovatele rozhodl napadeným usnesením krajský soud tak, že usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud poukázal na ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, podle kterého se při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, považuje za tarifní hodnotu částka 1000 Kč, tudíž dále za použití § 7 bod 2 a § 12a odst. 1 advokátního tarifu je nutno výši mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby stanovit na 400 Kč. Pro určení odměny soudem ustanoveného opatrovníka je třeba vycházet z § 9 odst. 5 advokátního tarifu, který je ve vztahu speciality k jemu předcházejícím ustanovením advokátního tarifu.

V ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítá, že napadené usnesení krajského soudu je v rozporu se zásadou spravedlivé odměny za práci a představuje zásah do jeho práva vlastnit majetek. Stěžovatel fakticky vykonával zastoupení v řízení o žalobě na zaplacení 51 294 Kč a byl v zastupování převážně úspěšný.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.01.2020 14:00 do: 24.01.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 141/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5957/2017-327 ze dne 23. 10. 2018, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 313/2015-293 ze dne 19. 11. 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 9 C 394/2008-259 ze dne 11. 5 2015
Stručná charakteristika:  Právo na náhradu škody vůči státu
Označení navrhovatelů:  Ing. K. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhal po České republice – Českém úřadu zeměměřickém a katastrálním (vedlejší účastník řízení) zaplacení částky ve výši 1 092 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, z titulu náhrady škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle stěžovatele nebylo řádně rozhodnuto o návrhu na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vkladové řízení trvalo od ledna 1999 do září 2006, tedy téměř osm let. Po celou tuto dobu stěžovatel nemohl vykonávat své vlastnické právo, které bylo konstituováno až rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu ze dne 4. 9. 2006 s právními účinky k 25. 1. 1999. Nemohl tedy ani pronajímat byt v 1. nadzemním podlaží domu, který koupil, a proto se domáhal náhrady škody odpovídající ušlému nájemnému 12 000 Kč měsíčně. O žalobě stěžovatele bylo rozhodováno opakovaně. Obvodní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Obvodní soud – vázán předchozími zrušujícími rozhodnutími – konstatoval, že ve vkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť vlastnické právo stěžovatele nebylo v zákonné lhůtě vloženo do katastru nemovitostí. Probíhající soudní spor o platnost odstoupení od kupní smlouvy totiž nebyl zákonným důvodem pro přerušení vkladového řízení – katastrální úřad měl rozhodnout o vkladu na základě kupní smlouvy a zapsat poznámku o probíhajícím soudním sporu. Podle obvodního soudu ovšem stěžovatel neprokázal, že mu tímto nesprávným úředním postupem byla způsobena škoda. Městský soud v Praze posléze ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Podle Nejvyššího soudu se tak stěžovateli nepodařilo zpochybnit primární důvod, pro který nebylo jeho žalobě vyhověno – tedy, že nemůže tvrdit, že mu ušel zisk z nájemného, když podle jeho slov nabyl jen „holé vlastnictví“, a dům nemohl nijak užívat.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení základního práva na náhradu škody za nesprávný úřední postup garantovaného čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, k porušení čl. 4 a čl. 90 Ústavy České Republiky, k porušení principu právního státu a požadavku na právní jistotu a důvěru jednotlivce v právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, k porušení základního práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.