Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 43. kalendářní týden roku 2020

Po dobu nouzového stavu budou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu bude v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách www.usoud.cz.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.10.2020 09:00 do: 19.10.2020 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2736/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2019 č. j. 20 Cdo 1037/2019-296 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018 č. j. 35 Co 249/2018-128
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, kontradiktornost řízení
Označení navrhovatelů:  L. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka (v postavení povinné) se v řízení před obecnými soudy domáhala zastavení exekuce vedené soudním exekutorem, pro částku 98 950 Kč s příslušenstvím na základě pravomocného rozhodčího nálezu ze dne 7. 6. 2013, vydaného rozhodcem Mgr. J. F. Důvody pro zastavení předmětné exekuce stěžovatelka spatřovala v neplatnosti samotné úvěrové smlouvy, způsobující též neplatnost rozhodčí doložky a rozhodčí smlouvy. Obdobně podle stěžovatelky nemohla být rozhodčí smlouva platná kvůli tomu, že osoby v ní uvedené jakožto možní rozhodci byly na vedlejším účastníkovi ekonomicky závislé. V tomto směru stěžovatelka zdůrazňovala, že dle jejích poznatků rozhodci pro vedlejšího účastníka rozhodují tisíce sporů - konkrétně rozhodce Mgr. J. F. rozhodl k 14. 8. 2017 minimálně 13 390 sporů. Obvodní soud pro Prahu 7 exekuci na návrh stěžovatelky zastavil (výrok I.), společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. (oprávněný, v tomto řízení vedlejší účastník) uložil povinnost nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 10 272,90 Kč (výrok II.) a soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7 865 Kč (výrok III.). Realizovaný kontraktační proces soud prvního stupně ve svém usnesení zhodnotil jako učiněný v rozporu s dobrými mravy, resp. se zákonnými principy na ochranu spotřebitele (§ 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Současně však soud prvního stupně k námitce stěžovatelky ohledně ekonomické závislosti rozhodce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, podle kterého bez dalších konkrétních tvrzení nelze dovozovat předpoklad vyloučení rozhodce pouze proto, že opakovaně rozhoduje spory pro vedlejšího účastníka. Návrhy na rozsáhlé provedení dokazování týkající se prokázání tvrzení o ekonomické závislosti rozhodců uvedených v Rozhodčí smlouvě proto soud prvního stupně zamítl jako nadbytečné. 

Městský soud v Praze změnil k odvolání vedlejšího účastníka usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce nezastavuje. Po zhodnocení konkrétních okolností daného případu, a to jak při sjednávání úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky, tak i výše úroků a dalších smluvních ujednání, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ani kontraktační proces nejsou ve svém souhrnu v rozporu s dobrými mravy. Zdůraznil, že se neztotožňuje s pochybnostmi (námitkami) o ekonomické nezávislosti rozhodce ve vztahu ke stěžovatelce a dodal, že tuto námitku neshledal důvodnou mj. i proto, že v posuzovaném případě byla uplatněna opožděně (rozhodce stěžovatelku výslovně upozornil ve výzvě k vyjádření ze dne 18. 4. 2013, že rozhoduje spory vedlejšího účastníka opakovaně a poučil ji i o možnosti ve lhůtě 30 dnů vznést námitku podjatosti vůči osobě rozhodce). Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Konstatoval, že napadené usnesení není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž zároveň neshledal důvod se odchylovat.

Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti posouzení věci obecnými soudy a nesouhlasí s názorem, že by sjednané úroky neměly být v rozporu s dobrými mravy. Poukazuje na to, že městský soud neprovedl ze stěžovatelkou navrhovaných důkazů zejména výslech rozhodce Mgr. J. F. Nadále setrvává na názoru, že rozhodce byl ekonomicky závislý na vedlejším účastníkovi a dodává, že tento rozhodce (označený v rozhodčí smlouvě) v dané věci vůbec nerozhodoval, neboť věc byla fakticky posuzována soukromým rozhodčím soudem (Rozhodčí společnost Pardubice, s. r. o.).

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.10.2020 13:00 do: 19.10.2020 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1412/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti jinému zásahu Krajského soudu v Brně spočívajícímu ve vydání rozsudku ze dne 12. 3. 2020, č. j. 52 T 2/2020-484.
Stručná charakteristika:  právo na účinné vyšetřování
Označení navrhovatelů:  R. B. A.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně vystupoval stěžovatel jako poškozený. Obžalovanému (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník) v něm bylo kladeno za vinu, že zaútočil na stěžovatele a tento útok byl způsobilý i ohrozit jeho život. Proto byl uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a přečinu výtržnictví, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku. Vinu ve smyslu § 145 odst. 2 písm., písm. f) trestního zákoníku (tedy že by vedlejší účastník čin spáchal  na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání) však krajský soud nekonstatoval.
Krajský soud vzal za prokázanou existenci několika stěžovatelem tvrzených předsudečných indikátorů. Zejména konstatoval, že byla prokázána inklinace vedlejšího účastníka k neonacistickému hnutí a neonacistickým názorům. Prokázána byla rovněž jeho násilná minulost. Okolnost, že stěžovatel by mohl potenciálně být cílem útoku pro svou etnicitu, tak nebyla sporná. Navzdory uvedenému však krajský soud uzavřel, že nenávistnou, resp. předsudečnou pohnutku ve smyslu § 145 odst. 2 písm. f) trestního zákoníku se mimo rozumnou pochybnost prokázat nepodařilo. Tento svůj závěr neopřel jen o skutečnost, že tvrzení o rasistických urážkách vyplývalo pouze z výpovědi stěžovatele. Konstatoval, že celá řada tvrzení poškozeného o průběhu útoku nebyla podporována jinými důkazy, či byla naopak dalšími provedenými důkazy (nejen výpovědi svědků, ale i kamerové záznamy) významně zpochybňována. 

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá konstatování, že rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jeho právo na účinné vyšetřování. Krajskému soudu vytýká, že výslovně neuvedl, že předmětný zločin byl spáchán pro jeho rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost či vyznání, byť podle stěžovatele byla najisto postavena existence indikátorů „nenávistného útoku“, uznávaných i relevantní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na judikaturu ESLP, podle níž státy mají prostřednictvím svých orgánů povinnost v trestním řízení objasnit tzv. předsudečnou (či nenávistnou) pohnutku, a to i tehdy, jedná-li se o pohnutku smíšenou.


 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.10.2020 14:00 do: 19.10.2020 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 208/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 6 Cmo 261/2019-542, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, č. j. 71 Cm 97/2009-529.
Stručná charakteristika:  projednání věci v přiměřené lhůtě
Označení navrhovatelů:  M. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Společnost Central Europe Engineering & Investment, s. r. o. (žalobkyně) se v řízení před obecnými soudy domáhá po stěžovateli (a dalším žalovaném) zaplacení částky ve výši 90 803 523,77 Kč. V rámci tohoto řízení bylo v roce 2009 vydáno předběžné opatření, které stěžovateli ukládá povinnost zdržet se do právní moci rozsudku ve věci samé nakládání s nemovitými věcmi specifikovanými v rozhodnutí (byt, garáž, garážové stání, rekreační chalupa). Stěžovatel se domáhá zrušení tohoto předběžného opatření jednak s poukazem na to, že žalobkyně je tzv. „mrtvá schránka“, jejíž existence je toliko formální, a dále namítá, že se řízení neúměrně protahuje. Trvá již 10 let, přičemž po dobu takřka 8 let bylo bez zavinění stěžovatele přerušeno (důvodem bylo vyčkání výsledku souvisejících řízení). Městský soud v Praze návrhu na zrušení předběžného opatření nevyhověl, neboť podle něj nepominuly důvody, pro které předběžné opatření nařídil. Tuto skutečnost přitom podle soudu nemůže ovlivnit ani fakt, že stěžovatel byl mezitím zproštěn obžaloby pro trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku. Odvolací Vrchní soud v Praze rozhodnutí městského soudu potvrdil. 

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí městského a vrchního soudu porušují jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu.


 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.10.2020 10:00 do: 21.10.2020 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 570/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1097/2019-448 ze dne 4. 12. 2019, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 388/2018-350 ze dne 28. 11. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 25 C 10/2013-314 ze dne 23. 7. 2018
Stručná charakteristika:  Právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem
Označení navrhovatelů:  M. Š., T. H. 
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ve věci žádostí stěžovatelů o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, bylo nejprve vedeno správní řízení, na něž navázala řízení před správními soudy. Žádosti prvního stěžovatele o informaci ze září 2010 bylo vyhověno až v listopadu 2014, žádosti druhého stěžovatele o totožnou informaci z prosince 2010 pak bylo vyhověno v září 2014. Stěžovatelé proto požadovali náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Obecné soudy ovšem dospěly k závěru, že předmětem správního řízení nebylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto ustanovení se tak podle obecných soudů nevztahuje na správní řízení ani na navazující soudní řízení, a proto na tato řízení nelze nahlížet jako na jeden celek. Zatímco v případě soudního řízení se lze domáhat náhrady nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, v případě správního řízení to možné není. Stěžovatelé by se mohli domáhat toliko náhrady nemajetkové újmy za jednotlivé průtahy ve správním řízení, pokud by tvrdili a prokázali, že správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě a že jim v příčinné souvislosti s tím vznikla nemajetkové újma. Stěžovatelé však v tomto směru své žaloby ani přes výzvu nedoplnili, a proto byly žaloby v části týkající se náhrady újmy za správní řízení odmítnuty podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu pro neodstranění vad.

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů v rozsahu, v němž se týkají částečného odmítnutí jejich žalob o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Napadenými rozhodnutími byla podle stěžovatelů porušena jejich základní práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají, že jejich žaloby byly způsobilé k věcnému projednání, a obecné soudy jim tak odmítnutím žalob odepřely přístup k soudu a ke spravedlnosti. Podle svého mínění stěžovatelé dostatečně vylíčili skutek (jako několik let trvající nezákonné odepírání poskytnutí informací, s podrobným popisem průběhu správního, respektive celého řízení, včetně průtahů, ke kterým v něm docházelo, a jeho celkové extrémní délky), dále popsali nemajetkovou újmu, a v čem spočívá (jako frustraci z několikaletého odepírání informací, které měli právo obdržet do 15 dnů), a uvedli, čeho se žalobou domáhají z toho kterého nároku (vůči tomu kterému ze žalovaných). Nebyl zde tudíž dán důvod pro odmítnutí žalob pro neodstranění vad, které by bránily pokračování v řízení.  K právní otázce určitosti žaloby a odmítnutí žaloby pro neodstranění nedostatků stěžovatelé odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2338/18 ze dne 28. 5. 2019, který se podle nich týkal skutkově a právně obdobné věci.