Přehled jednání Ústavního soudu pro 44. kalendářní týden roku 2019

25.10.2019

 

 III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2019 13:00 do: 31.10.2019 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 905/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2017 sp. zn. 7 To 117/2016 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2016 sp. zn. 42 T 8/2013
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu - podmínky obnovy trestního řízení
Označení navrhovatelů:  JUDr. R. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V původním trestním řízení Městský soud v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze uznal stěžovatele vinným pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání sedmi let. Skutku se měl, stručně řečeno, dopustit tím, že 23. března 2012 po 10. hodině dopoledne ve svém vozidle zezadu narazil do jiného auta a z místa nehody ujel. Na nedaleké křižovatce zastavil na červenou, řidička nabouraného vozidla ho mezitím doběhla, postavila se před jeho vůz a chtěla mu zabránit, aby ujel. Stěžovatel do ženy nejdříve dvakrát najel a poté ji srazil, nechal ji na silnici a z místa ujel. Dechová zkouška u stěžovatele potvrdila přítomnost alkoholu. V řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí napadených touto ústavní stížností, se stěžovatel domáhal obnovy trestního řízení. Návrh stěžovatele na obnovu řízení Městský soud v Praze zamítl, neboť důvody podle § 278 trestního řádu nebyly shledány. Vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti usnesení městského soudu rovněž zamítl.

see K porušení práv stěžovatele mělo podle jeho tvrzení dojít pochybením obou soudů při hodnocení jím uváděných důvodů pro obnovu řízení, když jejich závěry jsou rozporné s právní úpravou, předpojaté a nepřezkoumatelné. Stěžovatel se domnívá, že postupem obou soudů bylo zasaženo do jeho práv na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.


watch III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2019 14:00 do: 31.10.2019 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 702/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. Nt 115/2016
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu - veřejné zasedání o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory podle § 85b trestního řádu
Označení navrhovatelů:  JUDr. M. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

get link Předmětné řízení Krajského soudu v Praze je vedeno o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce v prostorách advokátní kanceláře a bytu stěžovatele, která proběhla v listopadu roku 2016.  Stěžovatel napadá zásah orgánu veřejné moci spočívající v pochybeních soudu při vedení řízení a ve způsobu, jakým soud nakládá s listinami zajištěnými stěžovateli při domovní prohlídce v prostorách jeho advokátní kanceláře a bytu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména brojí proti postupu soudu při vedení řízení, když soudkyně vedoucí řízení při skončení veřejného zasedání, ve kterém se rozhodovalo o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce, posuzované materiály nezapečetila, a naopak veřejné zasedání odročila za účelem seznámení se s jejich obsahem mimo konání veřejného zasedání. Dle stěžovatele takový postup není přípustný a absentuje v něm kontrola účastníky daného řízení, včetně státního zástupce, proto je nezbytné, aby Ústavní soud uložil krajskému soudu povinnost seznamovat se se zajištěnými listinami výhradně při veřejném zasedání. Postupuje-li soudce tak, že se s listinami seznamuje mimo veřejné zasedání, je to pro něj jistě pohodlnější, avšak v rozporu s trestním řádem. Stěžovatel namítá, že postupem krajského soudu došlo k zásahu do jeho základních práv na soudní ochranu, spravedlivý proces, na svobodný výkon povolání (advokacie) a do práva jeho klientů na právní pomoc.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2019 15:00 do: 31.10.2019 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1593/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2019 č. j. 26 Cdo 3027/2018-189, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2018 č. j. 71 Co 90/2018-155 a rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. listopadu 2017 č. j. 114 C 717/2015-120
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu a princip smluvní volnosti - prodlužování nájemního vztahu k bytu
Označení navrhovatelů:  Ing. A. W.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obchodní společnost RESIDOMO, s. r. o. se žalobou u Okresního soudu v Karviné – pobočce v Havířově domáhala, aby soud uložil stěžovateli jako žalovanému povinnost vyklidit blíže specifikovaný byt. Okresní soud rozhodl, že stěžovatel je povinen vyklidit byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud shodně s okresním soudem dovodil, že nájemní poměr byl platně sjednán na dobu určitou a skončil ke dni 30. 6. 2006, protože sjednaná prolongační doložka je podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, neplatná a další (zákonné) „automatické“ prodlužování nájmu bylo vyloučeno po účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ustanovením § 686a odst. 6 občanského zákoníku. Proto stěžovatel od 1. 7. 2006 byt užívá bez právního důvodu. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítá, že Nejvyšší soud i soudy nižších stupňů důsledně rozlišují smlouvy uzavřené před 31. 3. 2006 a po tomto datu, tedy před či po účinnosti novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 107/2006 Sb., avšak stěžovatel pro toto dělení nevidí žádný relevantní právní důvod.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2019 15:30 do: 31.10.2019 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2194/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2018 č. j. 11 Tdo 174/2018-34, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2017 sp. zn. 1 To 47/2017 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2017 sp. zn. 50 T 3/2017
Stručná charakteristika:  právo na obhajobu - čtení protokolu z přípravného řízení
Označení navrhovatelů:  V. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl obžalován pro přečin ublížení na zdraví a pro přečin nebezpečného vyhrožování, přičemž obžaloba byla podána k Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Okresní soud vedl v hlavním líčení dokazování, přičemž dospěl k závěru, že předmětný skutek je třeba hodnotit přísněji, a předložil věc k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud rozhodl, že soudem příslušným k projednání předmětné věci je krajský soud. Krajský soud v Ostravě uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a byl uložen trest odnětí svobody ve výši pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovateli byla též uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 6 125 Kč. Stěžovatel rozsudek krajského soudu napadl odvoláním, o němž vrchní soud rozhodl tak, že je jako nedůvodné zamítl. Stěžovatel proti usnesení vrchního soudu podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který ho jako zjevně neopodstatněné odmítl. 

V ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítá, že v jeho věci byl v přípravném řízení orgány činnými v trestním řízení chybně právně kvalifikován skutek, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu, neboť stěžovatel měl mít obhájce již v přípravném řízení v rámci nutné obhajoby, nicméně kvůli mírnější právní kvalifikaci skutku ho ustanoveného neměl.