Přehled jednání Ústavního soudu pro 48. kalendářní týden roku 2019

22.11.2019

follow url  

follow site II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.11.2019 09:00 do: 25.11.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3134/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 2. 2009, č. j. 36 C 305/2008-65.
Stručná charakteristika:  opatrovnictví nezletilého
Označení navrhovatelů:  A. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka v listopadu roku 2007 (tedy ve věku 9 let) jela městskou hromadnou dopravou v Plzni a při revizi jízdenek vyšlo najevo, že cestuje bez platného jízdního dokladu. V té době byla stěžovatelka v péči své matky, které však byla následně kvůli její drogové závislosti z péče odebrána a umístěna do ústavní výchovy. O existenci dluhu vůči dopravnímu podniku, resp. vůči jeho právnímu nástupci – společnosti Český inkasní kapitál (v tomto řízení vedlejší účastnice) – se stěžovatelka dozvěděla až poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce, tedy v létě roku 2019. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město jí bylo uloženo zaplatit 1 006 Kč s příslušenstvím (tzn. jízdné ve výši 6 Kč, 1 000 Kč přirážku k jízdnému a úroky z prodlení od listopadu 2007 do zaplacení). V rámci exekuce poté byly vymáhány rovněž náklady soudního řízení ve výši téměř 9 000 Kč, náklady oprávněného a náklady exekuce v dosud neurčené výši. Okresní soud nejednal přímo se stěžovatelkou, a to i přesto, že mu bylo známo, že je stěžovatelka umístěna v diagnostickém ústavu, a čistě formálně jí určil opatrovníka, justičního čekatele; stěžovatelka tak neměla možnost se k věci jakkoliv vyjádřit.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, včetně práva účastníka řízení být přítomen projednání své věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny, právo na zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny a podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.11.2019 09:30 do: 25.11.2019 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1270/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2017, č. j. 62 A 82/2017-169, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. 3 As 184/2017-73.
Stručná charakteristika:  stanovení poplatku zákonem
Označení navrhovatelů:  Transparency International – Česká republika, o.p.s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka - Transparency International – Česká republika, o. p. s., podala Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen ÚOHS) v lednu 2017 podnět k zahájení správního řízení z moci úřední o přezkoumání úkonů zadavatele při výběru koncesionáře a současně požádala o sdělení, jak bylo s jejím podnětem naloženo. ÚOHS až po urgenci odpověděl, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve lhůtě nezaplatila poplatek za podání podnětu ve výši 10.000 Kč, podnět nemohl být vyřízen. Stěžovatelka následně podala ke Krajskému soudu v Brně tzv. zásahovou žalobu, ve které argumentovala tím, že podle obecných principů a předpisů správního práva je třeba podnět vyřizovat vždy a podatel má obecné právo na sdělení, jak bylo s podnětem naloženo. Současně tvrdila, že ustanovení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek, na základě kterého jí byla poplatková povinnost uložena, je protiústavní, a navrhla předložení věci Ústavnímu soudu. Krajský soud však dospěl k závěru, že zásahová žaloba není důvodná a ačkoliv ustanovení § 259 napadeného zákona vzbuzuje určité pochybnosti, není v rozporu s ústavním pořádkem. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž poukázala i na to, že ve vztahu k téže zakázce podal jiný subjekt podnět, jenž poplatek uhradil. Na to pak ÚOHS zahájil k tomuto podnětu správní řízení. Tímto stěžovatelka dokládala, že i její podnět byl věcně důvodný, avšak  ÚOHS na něj vůbec nereagoval. Nejvyšší správní soud však kasační žalobu zamítl.

Stěžovatelka proti rozhodnutím správních soudů podala ústavní stížnost, kterou spojila s návrhem na zrušení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek. II. senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil a předložil návrh na zrušení předmětného ustanovení plénu Ústavního soudu. Plénum dospělo k závěru, že návrh je důvodný (tisková zpráva a nález Ústavního soudu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2Qi0rHQ ).


see IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2019 08:30 do: 26.11.2019 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 988/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 28 Co 346/2018-537
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Poliklinika Spořilov s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení o nahrazení projevu vůle vedeném právním předchůdcem vedlejší účastnice v tomto řízení (žalobce), proti České republice – Státnímu pozemkovému úřadu (žalovaná), jehož se – jako vedlejší účastnice na straně žalované – účastnila stěžovatelka, bylo na základě § 142 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo žalobci, aby stěžovatelce zaplatil na náhradě nákladů řízení částku 299 843,40 Kč. K odvolání žalobce i stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností usnesení obvodního soudu změnil tak, že se stěžovatelce právo na náhradu nákladů nepřiznává, a dále rozhodl, že se žalobci ve vztahu ke stěžovatelce nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle názoru městského soudu z hlediska svých zájmů stěžovatelka sice uspěla, tuto skutečnost však nelze izolovat od předmětu sporu ve věci samé a nevzít v úvahu, že do řízení vstoupila z vlastního podnětu.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že zasáhlo do jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že závěry městského soudu nepovažuje za správné, neboť u žádného z důvodů nejde o „důvody zvláštního zřetele hodné“ ve smyslu výše uvedeného ustanovení, protože nemají původ v konkrétních okolnostech případu, ale v okolnostech společných pro určitý typ řízení, resp. společných pro postavení neomezeného okruhu účastníků odvozených od způsobu vzniku či podoby účasti těchto účastníků v řízení.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2019 09:00 do: 26.11.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 395/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 30 Co 354/2018-84
Označení navrhovatelů:  Mgr. M. K. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Nymburce stěžovatelce – advokátce přiznal usnesením odměnu za zastupování žalované fyzické osoby (toho času neznámého pobytu), neboť podle § 140 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), platí advokátovi jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Tato odměna byla vyčíslena na částku 14 759,48 Kč (za čtyři úkony právní služby, kdy hodnota jednoho úkonu je 2 544 Kč). Naopak však okresní soud stěžovatelce nepřiznal odměnu za jeden vyúčtovaný úkon, a proto se stěžovatelka proti rozhodnutí odvolala. Krajský soud následně usnesení okresního soudu změnil tak, že výši odměny stěžovatelky stanovil na částku 4 880 Kč. Podle krajského soudu byla stěžovatelka ustanovena opatrovnicí žalované podle § 29 o. s. ř. a okresní soud při vyčíslení její odměny pochybil, neboť podle § 9 odst. 5 a § 7 bod druhý a § 12a odst. 1 advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby pouze 400 Kč. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti především uvádí, že přiznání odměny ve výši 400 Kč za jeden úkon je v tomto případě v rozporu se zásadou spravedlivé odměny za vykonávanou práci. Daný postup krajského soudu je podle stěžovatelky nespravedlivý proto, že mezi činností advokáta, který byl ustanoven opatrovníkem účastníka neznámého pobytu, a advokáta, který byl ustanoven zástupcem účastníka podle § 30 odst. 2 o. s. ř., není žádný zásadní rozdíl. Není tedy podle jejího názoru žádný důvod k tomu, aby odměna opatrovníka byla oproti odměně advokáta ustanoveného podle § 30 odst. 2 o. s. ř. určené podle § 7 advokátního tarifu zásadně snížena. Použití § 9 odst. 5 advokátního tarifu krajským soudem proto stěžovatelka považuje za rozporné s čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práva a svobod, neboť zakládá neodůvodněnou nerovnost v odměně za shodnou práci advokáta. III. senát Ústavního soudu se s namítanou neústavností napadeného ustanovení ztotožnil, a proto řízení o ústavní stížnosti přerušil a napadené ustanovení advokátního tarifu předložil k posouzení plénu Ústavního soudu.

Plénum Ústavního soudu částečně tomuto návrhu vyhovělo a dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušilo ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „jehož pobyt není znám“ (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/35nAqLB ).


go site II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2019 09:30 do: 27.11.2019 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 807/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 355/2018-2377 ze dne 15. 11. 2018 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 8 T 188/2014-2361 ze dne 29. 8. 2018
Stručná charakteristika:  Zabrání věci
Označení navrhovatelů:  I. L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel si zakoupil 70 obrazů, které měly být díly malířů Aloise Schneiderky, Karla  Hofmana, Františka Podešvy a Františka Grosse. V rámci trestního řízení vedeného proti J. P. a PhDr. T. M. byly tyto obrazy stěžovateli odňaty, stejně tak došlo k zajištění obrazů v majetku jiných osob. V trestním řízení bylo zjištěno, že zajištěné obrazy jsou falzifikáty vytvořené J. P. Ten tyto obrazy vydával za díla již zmíněných malířů, jakož i dalších autorů, a sám nebo prostřednictvím dalších osob je prodával stěžovateli a dalším osobám či jinak dával do oběhu. PhDr. T. M. k některým z těchto obrazů vyhotovil nepravdivé znalecké posudky. J. P. byl odsouzen za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, za trestný čin podvodu a trestný čin padělání a napodobení díla výtvarného umění, a byla mu uložena mimo jiné povinnost nahradit stěžovateli jako poškozenému škodu ve výši 632 250 Kč, představující kupní cenu obrazů ve výši, kterou se podařilo v trestním řízení prokázat. PhDr. T. M. byl odsouzen za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, a byla mu uložena povinnost nahradit stěžovateli škodu ve výši 28 000 Kč, odpovídající prokázané ceně znaleckých posudků. Se zbytkem svých nároků na náhradu škody vůči oběma odsouzeným byl stěžovatel odkázán na občanskoprávní řízení. Obecné soudy poté ústavní stížností napadenými usneseními rozhodly o zabrání všech zajištěných obrazů, včetně 70 obrazů náležejících stěžovateli.

Podle stěžovatele bylo napadenými usneseními porušeno jeho právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a princip rovnosti plynoucí z čl. 1 Listiny. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu stěžovatel uvádí, že při rozhodování o zabrání věci je třeba vždy zvážit i oprávněné zájmy poškozeného a v případě, kdy poškozený nemůže uspokojit své nároky na náhradu škody jinak než na potenciálně zabrané věci, není rozhodnutí o zabrání takové věci namístě.


go site II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2019 10:00 do: 27.11.2019 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3133/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Plzeň-město č. j. 13 C 49/2007-7 ze dne 2. 7. 2007
Stručná charakteristika:  Platební rozkaz a právo dítěte na účast v řízení
Označení navrhovatelů:  A. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka v listopadu roku 2006 (tedy ve věku 8 let) jela městskou hromadnou dopravou v Plzni a při revizi jízdenek vyšlo najevo, že cestuje bez platného jízdního dokladu. V té době byla stěžovatelka v péči své matky, které však byla následně kvůli její drogové závislosti z péče odebrána a umístěna do ústavní výchovy. Ústavní stížností napadeným platebním rozkazem uložil okresní soud stěžovatelce jako žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatila žalobkyni (Plzeňské městské dopravní podniky, a.s.) pohledávku ve výši 1 006 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 8 454 Kč, nebo podala odpor u podepsaného soudu. Stěžovatelka byla v řízení zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní, které byl napadený platební rozkaz rovněž doručován. Platební rozkaz se nejdříve nepodařilo doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (matka nebyla zastižena a následně si zásilku ve lhůtě ani nevyzvedla), proto byl následně doručen prostřednictvím soudního doručovatele – justiční stráže, a to dne 4. 9. 2007. V patnáctidenní lhůtě od doručení platebního rozkazu matce stěžovatelky nebyl podán odpor. O existenci dluhu vůči žalující společnosti se stěžovatelka podle svých slov dozvěděla až poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce. Dne 1. 8. 2019 pak stěžovatelka prostřednictvím svého zmocněnce nahlédla do spisu okresního soudu a seznámila se tak s napadeným platebním rozkazem. Z ústavní stížnosti vyplývá, že aktuálně vůči stěžovatelce probíhá exekuce na pohledávky přiznané napadeným rozhodnutím okresního soudu a náklady exekuce, a to formou srážek z rodičovského příspěvku.

Prostřednictvím ústavní stížnosti stěžovatelka napadá platební rozkaz okresního soudu s tím, že pomíjí ústavně konformní výklad platného práva, věcně poskytuje právní ochranu zneužívání práva na náhradu nákladů řízení v paušální výši a je hrubě nespravedlivý, společensky nepřijatelný a podlamuje víru účastníků řízení ve spravedlivý proces. Stěžovatelka namítá, že v řízení před okresním soudem nebyla řádně zastoupena. S ohledem na svůj věk neměla plnou procení způsobilost, ovšem řádný výkon jejích práv nemohla zajistit a nezajistila ani její matka, která se nedokázala postarat ani o její základní potřeby a nebyla ani schopna hájit její zájmy v soudním řízení.


Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2019 13:30 do: 27.11.2019 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 19/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení části § 72 daňového řádu
Stručná charakteristika:  daň, správní - řízení
Označení navrhovatelů:  skupina senátorů
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 19 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (navrhla) Ústavnímu soudu zrušení ustanovení § 72 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Napadené ustanovení § 72 odst. 1 daňového řádu zavazuje daňový subjekt podat přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů a dále též řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Daňový řád nestanovuje přímo obsah podání na tiskopisech, pouze v § 72 odst. 2 stanoví, že v tiskopisech lze požadovat pouze údaje nezbytné pro správu daní. 

Navrhovatelka je přesvědčena, že rozsah povinně sdělovaných údajů v tiskopisech vydávaných Ministerstvem financí podle § 72 daňového řádu musí alespoň obecnými pojmy stanovit přímo zákon, nikoliv jen tiskopis Ministerstva financí, přičemž tiskopisy, respektive jejich vzory, by měly být vydány formou podzákonného právního předpisu. Podle názoru navrhovatelky z čl. 11 odst. 5 Listiny plyne zásada výhrady zákona a to, že zákonodárce má přímo upravit všechny základní a podstatné daňové povinnosti, včetně povinností spojených se správou daně a kontrolou daní. Navrhovatelka napadá § 72 odst. 1 a odst. 2 daňového řádu i z důvodu, že na daňových tiskopisech (formulářích) podává daňový subjekt obecně údaje o sobě, případně o blízkých osobách (děti, manželka v případě uplatnění daňových výhod), zatím co v případě kontrolního hlášení jsou to i údaje o jiných, z hlediska daňového subjektu zcela cizích, osobách.

Navrhovatelka rovněž odkázala na nález pléna Ústavního soudu ze dne 6. prosince 2016 sp. zn. Pl. ÚS 32/15 ve věci ústavnosti právní úpravy náležitostí kontrolního hlášení v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (zákon o DPH) a uvedla, že právní závěry z tohoto nálezu plynoucí lze vztáhnout i na institut tzv. formulářových podání podle napadených ustanovení § 72 odst. 1 a odst. 2 daňového řádu, neboť podle jejího názoru právní úprava náležitostí kontrolního hlášení v zákoně o DPH, a právní úprava náležitostí tiskopisů v § 72 daňového řádu, je obdobná.


go site I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2019 14:00 do: 27.11.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3712/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2018 č. j. 30 Cdo 766/2018 – 255
Stručná charakteristika:  ochrana osobnosti
Označení navrhovatelů:  R. B., D. D., oba zast. Mgr. Janou Gavlasovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se u Okresního soudu v Hodoníně domáhali prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti uveřejnění omluv od A. K., a to za jeho výroky pronesené v měsíci září roku 2015 na adresu stěžovatelů v některých médiích. Okresní soud jejich žalobu zamítl, a proto stěžovatelé následně podali odvolání. Krajský soud v Brně jako odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé dovolání k Nejvyššímu soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání stěžovatelé spatřovali v tom, že ve smyslu § 237 občanského soudního řádu se odvolací soud měl při řešení právních otázek, na jejichž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu záviselo, odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň, že v předchozím řízení vyvstala jedna právní otázka, která není v judikatuře dovolacího soudu dosud vyřešena. Tyto předpoklady přípustnosti dovolání byly stěžovateli uplatněny ohledně jimi formulovaných čtyř právních otázek; stěžovatelé dále v dovolání vyložili, v čem podle jejich názoru spočívala nesprávnost posouzení, resp. procesního postupu odvolacího soudu ve vztahu ke vzneseným otázkám a předestřeli své názory na jejich správné řešení. Dovolací soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelů jako vadné odmítl, neboť stěžovatelé podle jeho názoru nevymezili zákonem předvídaným způsobem, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zejména namítají porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud se podle názoru stěžovatelů dopustil přehnaného formalismu, protože zcela nesprávně posoudil jejich dovolání. V této souvislosti stěžovatelé poukazují na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS – st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2019 14:30 do: 27.11.2019 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1317/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 2019 č. j. 10 Co 275/2018-276
Stručná charakteristika:  Náklady řízení
Označení navrhovatelů:  A. S. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 292 378 Kč s příslušenstvím, jíž se žalobkyně (právní nástupkyně bývalého zaměstnavatele stěžovatele) domáhala náhrady škody, kterou jí stěžovatel měl způsobit jako zaměstnanec. Škoda byla vyčíslena celkem na 442 378 Kč, přičemž stěžovatel zaplatil pouze 150 000 Kč. Důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že v insolvenčním byl zjištěn úpadek stěžovatele, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, přičemž stěžovatel splnil oddlužení a byl osvobozen od placení pohledávek v rozsahu uvedeném v usnesení insolvenčního soudu. Pohledávka žalobkyně nebyla přihlášena v insolvenčním řízení, a proto byl stěžovatel od jejího zaplacení osvobozen. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a s ohledem na plný úspěch stěžovatele ve věci uložil žalobkyni povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 99 692,87 Kč. K odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení pak krajský soud napadeným usnesením rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud shledal, že jsou dány okolnosti způsobilé vyloučit použití postupu pro přiznání náhrady nákladů řízení zakotveného v ustanoveních § 142 a násl. o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele shledal odvolací soud v tom, že žalobkyně se domáhala náhrady škody, kterou jí způsobil stěžovatel v souvislosti s trestnou činností, za níž byl pravomocně odsouzen. K náhradě škody se zavázal dohodou se žalobkyní, uhradil však jen část škody, jejíž výše byla předběžně stanovena na částku 410 000 Kč. V řízení po zahájení insolvenčního řízení a po zjištění úpadku stěžovatele a povolení jeho řešení oddlužením bylo rozhodováno nejen soudem okresním a odvolacím, ale i soudem dovolacím, aniž stěžovatel soudu skutečnost, že probíhá insolvenční řízení, sdělil. Skutečnost, že žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, je z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. irelevantní.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že odvolací soud rozhodl překvapivě, bez jednání, aniž mu dal možnost se vyjádřit a aniž by zkoumal majetkové, sociální, osobní aj. poměry účastníků řízení a aniž provedl jakékoliv důkazy. Tím, že rozhodnutí nalézacího soudu nezrušil, nýbrž změnil, mu podle jeho názoru odejmul možnost řádného opravného prostředku. Mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. nemohou podle něj spočívat v tom, že žaloba byla zamítnuta z důvodu oddlužení.