Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 49. kalendářní týden roku 2019

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.12.2019 15:00 do: 03.12.2019 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2057/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 25. března 2019 č. j. 1 KZV 194/2017-456, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. 8 To 163/2019
Stručná charakteristika:  Zákaz vycestování
Označení navrhovatelů:  K. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. V souvislosti s tímto trestním stíháním byl stěžovatel nejprve vzat do vazby a po uplynutí bezmála devíti měsíců byl z vazby propuštěn za současného přijetí peněžité záruky a dalších opatření nahrazujících vazbu, konkrétně přijetí písemného slibu obviněného, stanovení dohledu probačního úředníka a uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí podle § 73 odst. 5 trestního řádu. Stěžovatel požádal o zrušení zákazu vycestovat do zahraničí. V podané žádosti argumentoval mimo jiné dobou, kterou strávil před svým propuštěním ve vazbě, zárukami a náhradami, které mu byly uloženy, dobou, která uplynula od jeho propuštění z vazby na svobodu, a taktéž tím, že uložená omezení řádně plní a že svým dosavadním způsobem života potvrdil, že se trestnímu stíhání vyhýbat nehodlá a ani nemá v úmyslu jej mařit. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze žádost stěžovatele zamítl a mj. uvedl, že trestní stíhání stěžovatele je vedeno důvodně a že i nadále shledal u stěžovatele důvody pro trvání omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí. Proti usnesení dozorového státního zástupce podal stěžovatel stížnost, v níž poukázal na argumentační strohost napadeného usnesení a na absenci konkrétních skutečností, které by odůvodňovaly nutnost trvání zákazu vycestovat do zahraničí. Městský soud v Praze stížnost zamítl a uvedl, že státní zástupce své rozhodnutí náležitě odůvodnil a že námitky stěžovatele nejsou důvodné.

Stěžovatel namítá, že příslušnými orgány nebyla dostatečně posouzena proporcionalita zásahu do jeho práva na svobodu pohybu, a to zejména v kontextu plynutí času. Stěžovatel se prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a usnesení Městského soudu v Praze, neboť má za to, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na svobodu pohybu zaručenou článkem 14 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.12.2019 11:00 do: 04.12.2019 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3135/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti platebním rozkazům Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. května 2007 č. j. 61 Ro 1342/2007-7 a ze dne 20. června 2007 č. j. 61 Ro 1804/2007-9
Označení navrhovatelů:  A. T., zast. JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, Ph. D., advokátkou, sídlem Praha 8
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka v listopadu roku 2007 (tedy ve věku 9 let) jela městskou hromadnou dopravou v Plzni a při revizi jízdenek vyšlo najevo, že cestuje bez platného jízdního dokladu. V té době byla stěžovatelka v péči své matky, které však byla následně kvůli její drogové závislosti z péče odebrána a umístěna do ústavní výchovy. O existenci dluhu vůči dopravnímu podniku, resp. vůči jeho právnímu nástupci – společnosti Český inkasní kapitál (v tomto řízení vedlejší účastnice) – se stěžovatelka dozvěděla až poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce, tedy v létě roku 2019. Platebním rozkazem okresní soud uložil tehdy nezletilé žalované stěžovatelce, aby zaplatila žalobci pohledávku ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 8 454 Kč; platební rozkaz nabyl právní moci dne 20. 9. 2007. Druhým platebním rozkazem pak okresní soud uložil tehdy nezletilé žalované stěžovatelce, aby zaplatila žalobci pohledávku ve výši 2 012 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 8 454 Kč; tento platební rozkaz nabyl právní moci dne 20. 7. 2007.

Stěžovatelka namítá, že jí v předmětném soudním řízení nebyla poskytnuta řádná ochrana, neboť nebyla plně procesně způsobilá a matka jako její zákonný zástupce, které byly doručeny platební rozkazy, ji zastupovala jen formálně, zaslané písemnosti řádně nepřebírala, zůstala nečinná a zájmy své nezletilé dcery nikterak nehájila. Stěžovatelka poukázala i na neúměrně vysokou výši náhrady nákladů řízení, přičemž žalobce vymáhal pohledávku tzv. formulářovou žalobou a přesto se nechal zastoupit advokátem, čímž její dluh několikanásobně narostl. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení platebních rozkazů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, včetně práva účastníka řízení být přítomen projednání své věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny, právo na zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny a podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.12.2019 14:00 do: 04.12.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2224/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. 7 As 100/2019-30, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2019, č. j. 31 Ad 19/2016-215
Stručná charakteristika:  dovoz vinných produktů a výklad práva Evropské unie
Označení navrhovatelů:  Predikátní vína, a. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen „SZPI“) byla stěžovatelka mj. shledána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství tím, že porušila čl. 80 odst. 2 písm. a) a písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Uvedeného jednání se měla stěžovatelka dopustit tím, že uvedla na trh víno Tramín z Moldávie, které bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům – přidávání vody a syntetického glycerolu a zvyšování přirozeného obsahu alkoholu. Za uvedená jednání byla stěžovatelce uložena pokuta a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí ústřední inspektorát SZPI zamítl. Rozhodnutí SZPI napadla stěžovatelka správní žalobou, ve které mimo jiné tvrdila, že kvalita dovezeného vína byla osvědčena dokladem V I 1 v souladu s nařízením Komise (ES) č. 555/2008. Tento doklad vydávají autorizované orgány státu vývozu a potvrzují jím, že příslušná zásilka vína naplňuje parametry plynoucí z unijní legislativy. Stěžovatelka uvedla, že neměla důvod tomuto osvědčení nevěřit a nemohla tak být odpovědná za předmětný delikt. Krajský soud v Hradci Králové nejprve žalobě vyhověl, s tím, že doklad V I 1 slouží jako nástroj k usnadnění volného pohybu vína a vyjadřuje důvěru Evropské unie v orgány třetích zemí, které osvědčení vydávají. SZPI podala proti tomuto rozsudku krajského soudu kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl s odkazem na svůj dřívější rozsudek vydaný v obdobné věci Vinařství u Kapličky s. r. o., kdy zdůraznil, že doklad V I 1 je pouhé administrativní povolení ke vstupu předmětného vína na území Evropské unie a jde jen o nezbytnou podmínku legálního dovozu. Krajský soud v Hradci Králové, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, v pokračujícím řízení žalobu stěžovatelky zamítl; stejný osud sdílela i následná kasační stížnost stěžovatelky, kterou zamítl nyní napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud.

Podstatou ústavní stížnosti je otázka povahy dokladu V I 1 a jeho vlivu na její objektivní odpovědnost za správní delikt podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství. Stěžovatelka se závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a dodává, že spor o povahu osvědčení je přitom zároveň záležitostí výkladu unijního práva a pokud je tento nejasný, měl některý ze soudů položit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie. Obecné soudy k tomu nepřistoupily a porušily tím dle názoru stěžovatelky její právo na spravedlivý proces a na zákonného soudce.