Přehled jednání Ústavního soudu pro 5. kalendářní týden roku 2020

24.01.2020

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.01.2020 08:30 do: 28.01.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2687/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 37/2017-86, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2019, č. j. 38 Co 91/2019-92.
Stručná charakteristika:  Advokátní tarif
Označení navrhovatelů:  Mgr. J. A.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel – advokát byl ustanoven podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu opatrovníkem žalovanému trpícímu trvalým degenerativním onemocněním mozku, omezujícím zásadně jeho rozumové schopnosti i možnosti pohybu. Za zastupování mu byla rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 805 Kč. Stěžovatel však namítá, že kdyby byl ustanoven nikoliv opatrovníkem, ale zástupcem žalovaného podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, náležela by mu za stejnou práci odměna pětkrát vyšší a není mu zřejmé, z jakého důvodu je činěn v tomto ohledu rozdíl.

Při posuzování ústavní stížnosti II. senát Ústavního soudu v návaznosti na plenární nález ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 dovodil, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v části hypotézy, a to ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“, je protiústavní. Plénum Ústavního soudu následně nálezem ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, zrušilo ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v uvedených slovech, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2Ga2Xts ). Plénum Ústavního soudu dovodilo, že daná část ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro životní potřeby prací i podnikat podle čl. 26 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Tímto rozhodnutím odpadl důvod přerušení řízení o ústavní stížnosti a II. senát Ústavního soudu rozhodl o pokračování v řízení o ústavní stížnosti.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.01.2020 09:00 do: 28.01.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4152/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 21 Cdo 2157/2018-132
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu, přezkum přípustnosti dovolání
Označení navrhovatelů:  Mgr. P. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl od roku 2011 zaměstnán u České republiky – Generálního finančního ředitelství (dále jen Generální finanční ředitelství) na vedoucím místě ředitele odboru vymáhání. V červnu roku 2014 dostal výpověď z pracovního poměru. Ve sporu o neplatnost této výpovědi z pracovního poměru, který předcházel nynějšímu řízení, stěžovatel uspěl. Stěžovateli byla následně v březnu 2016 zaslána nabídka volného pracovního místa. Stěžovatel nepovažoval tuto nabídku za řádný návrh na změnu pracovního místa a požadoval sdělení dalších informací. V reakci na to v dubnu 2016 následovala další výpověď z pracovního poměru za využití fikce nadbytečnosti po odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce pro odmítnutí nabídky volného pracovního místa. Stěžovatel se proti výpovědi opět bránil soudní cestou, tentokrát však neúspěšně. Případ vyvrcholil dovoláním stěžovatele, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a odkázal na dvě předchozí rozhodnutí, která se týkají délky lhůty k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že Nejvyšší soud posoudil napadené rozhodnutí odvolacího soudu velmi formalistickým způsobem a nevypořádal stěžejní argumenty uplatněné v dovolání. Stěžovatel po celou dobu řízení namítal, že nabídka volného místa nebyla ze strany Generálního finančního ředitelství učiněna řádně a dostatečně určitě, neboť neobsahovala místo výkonu práce. Místo výkonu přitom tvoří podstatnou náležitost pracovní smlouvy podle § 34 zákoníku práce. Nejvyšší soud se však touto otázkou vůbec nezabýval a pouze odkázal na rozhodnutí, která se týkají zcela jiné problematiky. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.01.2020 13:00 do: 28.01.2020 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3139/19Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 8. 2019, č. j. 26 Nt 70/2019-13, proti zásahu Okresního soudu v Kladně spočívajícího v odmítání předat stížnost proti napadenému usnesení nadřízenému orgánu k rozhodnutí, proti zásahu Okresního soudu v Kladně spočívajícího v odepření rozhodnout o návrhu na zrušení ustanovení opatrovníka a proti zásahu Okresního státního zastupitelství v Kladně spočívajícího v odmítnutí respektovat obhájce, kterého si stěžovatelka zvolila
Stručná charakteristika:  Právo obviněné právnické osoby na spravedlivý trestní proces
Označení navrhovatelů:  Právnická osoba X.Y., zast. advokátem JUDr. Michalem Franěm
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovatelce byla zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti. Stručně řečeno, stěžovatelka měla jednáním svého jediného jednatele porušit řadu pracovněprávních povinností a povinností vyplývajících z BOZP, v důsledku čehož jeden z jejích zaměstnanců kolidoval s vysokozdvižným vozíkem do kovového rámu, který narazil do jiného kovového rámu, čímž vyvolal dominový efekt, v jehož důsledku poslední kovový rám v řadě zavalil a usmrtil jiného pracovníka. Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Kladně byl stěžovatelce ustanoven opatrovník podle § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a to s odůvodněním, že stěžovatelka je stíhána spolu se svým jediným jednatelem. Z odůvodnění dále vyplývá, že soud opatrovníka stěžovatelce z toho důvodu, že jejího rovněž trestně stíhaného jednatele nepovažoval za osobu způsobilou za ni činit úkony v řízení. Před vydáním usnesení nebyla stěžovatelka vyzvána podle § 34 odst. 4 věta druhá zákona o trestní odpovědnosti právnických osob k tomu, aby určila jinou osobu k provádění úkonů v řízení. Jednatel stěžovatelky zmocnil advokáta, aby za stěžovatelku činil úkony, orgány činné v trestním řízení k němu však jako ke zmocněnci či obhájci nepřistupovali, neboť dospěly k závěru, že byl zmocněn osobou, která je ve smyslu § 34 odst. 4 zákona z činění úkonů v trestním řízení za stěžovatelku vyloučena.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že se okresní soud měl řídit závěry nálezů sp. zn. II. ÚS 131/18 (text nálezu je společně s právními větami dostupný zde: https://bit.ly/2THZIkW ) a I. ÚS 2436/18. Dle stěžovatelky tyto právní závěry nemohou vést k paušální nemožnosti trestně stíhaného jednatele právnické osobě zvolit zmocněnce nebo obhájce. Takovýto zásah může být legitimní jen u větších právnických osob s rozvětvenou vlastnickou strukturou a zejména s vícečlenným statutárním orgánem. Tam, kde má právnická osoba jediného společníka, který je zároveň jediný jednatel, se tento přístup však nemůže uplatnit, neboť v těchto případech právnická osoba nepředstavuje fakticky nic jiného než majetek jediné osoby. V takových případech je zákaz volby zmocněnce jediným jednatelem neudržitelný. Zároveň se stěžovatelka domnívá, že měla být v souladu s § 34 odst. 4 věta druhá zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vyzvána k tomu, aby si určila osobu k provádění úkonů v trestním řízení.