I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.12.2016 10:00 do: 07.12.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 630/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie ze dne 4. 11. 2015 č. j. KRPU-211126-61/ČJ-2015-040022-SV a proti postupu Policie České republiky spočívajícím v neakceptování jeho úmyslu podat žádost o mezinárodní ochranu, spojené s návrhem na zrušení § 169 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů a § 3b zákona č. 325/1999, o azylu
Stručná charakteristika: Právo na účinný opravný prostředek
Označení navrhovatelů: N.K.J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je původem z Iráku, kde žil v Bagdádu. Podle svého vyjádření je sunnita a v letech 2005 a 2010 pracoval jako kovář pro americkou firmu a zprostředkovaně pro armádu USA, což dokládá několika osvědčeními od armády USA. Podle svého vyjádření Irák opustil z důvodu výhružek smrti od šíitských milic za spolupráci s Američany. Jeho cílem bylo požádat o azyl ve Švédsku, kde žije jeho bratr. Stěžovatel byl policií zajištěn při silniční kontrole na dálnici do Německa, neboť neměl žádné povolení pro vstup do České republiky. Stěžovatel byl eskortován do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Následně policie požádala ministerstvo vnitra o závazné stanovisko k možnosti vycestování stěžovatele ve smyslu § 120a cizineckého zákona. Týž den vydalo ministerstvo stanovisko, že vycestování stěžovatele je možné a policie stěžovateli uložila správní vyhoštění a stanovila dobu jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že bylo porušeno jeho základní právo nebýt vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, právo na spravedlivý proces a právo na azyl, neboť jeho žádost o mezinárodní ochranu nebyla nikdy věcně projednána a na základě napadeného rozhodnutí policie o správním vyhoštění byl vyhoštěn do Iráku, aniž by byla řádně posouzena jeho důvodná obava z nebezpečí mučení a zabití v Iráku. Stěžovatel napadá pravomocné rozhodnutí policie, jako správního orgánu první instance, kterým mu bylo uloženo správní vyhoštění a na základě kterého měl být, a nakonec i byl, vyhoštěn.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.12.2016 09:00 do: 08.12.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1113/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013, č. j. 10 Cmo 206/2010-239, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2015, č. j. 29 Cdo 3670/2013-281
Stručná charakteristika: Převod vlastnického práva
Označení navrhovatelů: Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc., zast. advokátem JUDr. Pavlem Krýlem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice - společnost SAPARIA a.s. se domáhala, aby Městský soud v Praze rozhodl o vyloučení blíže specifikovaných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce – společnosti MASOSPOL, a. s. „v likvidaci“, kdy tyto nemovitosti měly být do soupisu konkursní podstaty sepsány stěžovatelem (správcem konkursní podstaty) neoprávněně. Městský soud v Praze nejprve žalobu zamítl, ve věci následně rozhodoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě odvolání vedlejší účastnice, přičemž rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že předmětné nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty úpadce – společnosti MASOSPOL, a. s. „v likvidaci“ vyloučil. K dovolání stěžovatele rozhodl následně ve věci Nejvyšší soud rozsudkem, kterým napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Vrchní soud v Praze, který ve věci opětovně rozhodoval po kasačním zásahu Nejvyššího soudu, ve svém rozhodnutí setrval na svém původním výroku. Stěžovatel proti druhému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze opětovně brojil dovoláním k Nejvyššímu soudu, to bylo odmítnuto s poukazem na správný závěr odvolacího soudu ve věci nemožnosti odstoupení správce konkursní podstaty od smlouvy, která byla jednou stranou zcela splněna, a současně bylo přisvědčeno i procesnímu postupu odvolacího soudu, na jehož základě nepřihlížel k tvrzením a důkazním návrhům formulovaným stěžovatelem v jeho vyjádření k odvolání.
Stěžovatel je přesvědčen, že postupem soudů bylo ve věci rozhodnuto na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a stěžovatel byl zbaven možnosti reagovat na nový právní názor dovolacího soudu, který následně převzal i soud odvolací, přičemž takovým postupem byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodování, čímž bylo stěžovateli upřeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.