IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.02.2020 09:00 do: 04.02.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 4206/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2885/2018-91 ze dne 28. 8. 2018, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 445/2017-62 ze dne 18. 1. 2018 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 7 C 408/2016-40 ze dne 6. 6. 2017
Stručná charakteristika: Vady dovolání, bezdůvodné obohacení, dokazování
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V říjnu 2016 podal stěžovatel žalobu proti obci Sibřina (vedlejší účastnice řízení) o zaplacení 533 600 Kč jako vrácení kupní ceny z neplatné kupní smlouvy, na jejímž základě obec na stěžovatele převedla v žalobě blíže specifikovaný pozemek. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že kupní smlouva je typicky synallagmatický vztah, pro zachování rovnováhy ve smyslu § 457 občanského zákoníku tedy nebylo možno žalobě vyhovět za situace, kdy se stěžovatel převodem pozemku na dceru zbavil možnosti vrátit obci plnění z neplatné smlouvy – nemůže se proto úspěšně domáhat vrácení protiplnění. Krajský soud uvedený rozsudek jako věcně správný potvrdil; přisvědčil mimo jiné závěru okresního soudu, podle kterého je ve věci irelevantní, zda stát vrátil obci kupní cenu na základě neplatnosti předmětné smlouvy. Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 34/1974 ze dne 28. 3. 1975, na něž se stěžovatel odkazoval, je podle krajského soudu nepoužitelné, protože stěžovatel nemá pravomocný rozsudek o tom, že je vlastníkem pozemku, ani o tom, že by Česká republika byla povinna uzavřít s ním dohodu o převodu tohoto pozemku – jeho budoucí osud nelze podle krajského soudu předjímat. Je bez právního významu, že stěžovatel uplatnil restituční nárok k celému původnímu pozemku, z něhož byl následně předmětný pozemek oddělen. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro vady spočívající v nevymezení jeho přípustnosti. Přestože stěžovatel podle dovolacího soudu v dovolání uvedl, že „jde zřejmě o otázky dovolacím soudem přímo neřešené“, ve skutečnosti žádnou otázku hmotného ani procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí a která v rozhodování dovolacího soudu podle jeho názoru dosud nebyla vyřešena, neoznačil.
Stěžovatel namítá, že absolutně neplatnou kupní smlouvu nelze vypořádávat izolovaně a bez návaznosti na skutečnost, jež neplatnost zapříčinila – bez návaznosti na původní neplatný smluvní vztah, od kterého se neplatnost dalších smluv řetězově odvíjí. Stěžovatel uvádí, že je porušením tzv. práva na spravedlivý proces (práva na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dospěje-li dovolací soud nesprávně k závěru, že stěžovatel řádně nevymezil žádnou otázku hmotného či procesního práva, a neumožní tak projednání nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.02.2020 09:00 do: 04.02.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3213/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, č.j. 32 Cdo 2186/2019-215
Stručná charakteristika: Zaplacení soudního poplatku v dovolacím řízení
Označení navrhovatelů: ŠTÁDLÍK STAVBY s. r. o., zast. advokátem JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podala dovolání dne 3. 5. 2018 a Obvodní soud pro Prahu 1 ji usnesením ze dne 16. 1. 2019 vyzval, aby zaplatila soudní poplatek za dovolání, který podle položky 23 bodu 1. písm. d) Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí 14 000 Kč, a to do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen. Dle Nejvyššího soudu však bylo na soudním poplatku za dovolání zaplaceno toliko 10 000 Kč. Protože soudní poplatek za dovolání nebyl v plné výši zaplacen, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že podmínky pro vydání napadeného usnesení dány nebyly, neboť soudní poplatek zaplatila - dne 21. 1. 2019 poukázala na účet uvedený v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 částku ve výši 14 000 Kč (což dokládá výpisem z bankovního účtu) a není tak možné, aby soud evidoval od stěžovatelky v této věci pouze částečnou platbu. Namítá, že přestože soudní poplatek za dovolání uhradila ve stanovené lhůtě i ve stanovené výši, bylo jí právo využít tohoto mimořádného opravného prostředku odepřeno, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.02.2020 10:00 do: 05.02.2020 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 23/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,“
Označení navrhovatelů: III. senát Ústavního soudu
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
III. senát Ústavního soudu navrhl zrušení části § 9 odst. 5 advokátního tarifu v souvislosti s jím posuzovanou ústavní stížností. V řízení předcházejícím této ústavní stížnosti byl stěžovatel – advokát ustanoven podle § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, opatrovníkem obviněné právnické osoby. Stěžovatel neúspěšně navrhoval, aby mu byla přiznána odměna jako za obhajobu v trestní věci, kterou vyčíslil podle § 10 odst. 3 advokátního tarifu ve výši přesahující třicet tisíc korun. Okresní soud v Ústí nad Labem mu však přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů pouze ve výši 16 819 Kč, protože při výpočtu odměny vyšel z § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že okresním soudem vyčíslená odměna je zcela nedostatečná, protože jako opatrovník právnické osoby vykonával fakticky její obhajobu.
Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 zrušil část § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť dovodil, že daná část citovaného ustanovení je rozporná se zásadou rovnosti ve vztahu k právu získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
Třetí senát Ústavního soudu při předběžném posouzení ústavní stížnosti dospěl k názoru, že výše uvedenou neústavnost vykazuje i část hypotézy § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,“, která byla použita v řízení před okresním soudem, a jež vyústila až v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele (ustanoveného opatrovníka) evidované pod sp. zn. III. ÚS 1251/19. Z těchto důvodů proto Ústavní soud usnesením ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 1251/19 řízení podle § 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu přerušil a plénu Ústavního soudu navrhl tuto část zrušit.