Další nález Ústavního soudu k poskytování informací o platech zaměstnanců

18.04.2018

Ústavní soud, Brno, TZ 46/2018

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého života, zaručené čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V květnu 2014 žadatel (advokát) požádal Základní uměleckou školu v Hradci Králové (povinný subjekt) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí informací o výši platů každého z pedagogů této školy, vyplacených jim v roce 2013. Povinný subjekt žádosti vyhověl pouze částečně a žadateli sdělil výši platu u tří pedagogů, kteří s tím souhlasili, ve zbytku žádost odmítl s tím, že informace o platu je osobním údajem spadajícím do soukromí zaměstnanců. Stejně rozhodl i odvolací orgán – Magistrát města Hradec Králové. Žadatel se poté obrátil s žalobou na Krajský soud v Hradci Králové, který povinný subjekt zavázal k poskytnutí požadovaných informací. Stěžovatel – jeden z pedagogů základní umělecké školy - měl v tomto řízení postavení osoby zúčastněné na řízení. Krajský soud ve svém rozsudku odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, z jehož závěrů plyne, že informace o platech zaměstnanců, placených z veřejných prostředků, se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl a rovněž odkázal na své výše zmíněné rozhodnutí. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, neboť se domníval, že rozhodnutí správních soudů porušila jeho základní práva.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Ústavními aspekty zveřejňování informací o platech fyzických osob z hlediska čl. 10 a čl. 17 Listiny (právo na ochranu soukromého života) a čl. 8 a čl. 10 Úmluvy (svoboda projevu a právo na informace) se Ústavní soud již zabýval v nálezu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (viz tisková zpráva a text nálezu: https://bit.ly/2qqhFUY ), jehož nosnými důvody je v projednávaném případě vázán a na něž zcela odkazuje.

Ústavní soud konstatuje, že informace o platových poměrech zaměstnanců jsou informacemi, které jsou chráněny podle článku 10 Listiny základních práv a svobod a podle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručujících právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a právo na informační sebeurčení, které umožňuje jednotlivci rozhodovat o datech o něm shromažďovaných, zpracovávaných a dále šířených

Právo na poskytnutí informací ve veřejném zájmu není neomezitelné. Pokud jeho výkon zasahuje do práva na ochranu soukromého života, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat, a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, neboť jde o práva rovnocenná. Takovou povinnost mají i všechny subjekty aplikující relevantní právní úpravu, obsaženou v zákoně o svobodném přístupu k informacím, tj. osoby poskytující informaci, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví.

Ústavní soud připomíná, že před poskytnutím informací o platu a odměnách zaměstnance, vyžádaných žadatelem na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, je nezbytné provést test proporcionality a v jeho rámci posoudit zejména, zda poskytnutí informací je klíčové pro výkon práva žadatele na přístup k veřejným informacím, přičemž je třeba zejména zkoumat, zda
a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu,
b) informace samotná se týká veřejného zájmu,
c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“,
d) informace existuje a je dostupná.

Při střetu základních práv nutno vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. Orgány aplikující relevantní právní úpravu – tj. v posuzovaném případě povinná osoba, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví – musí v každém jednotlivém případě testem proporcionality porovnat dotčená v konfliktu stojící základní práva, a zajistit, aby mezi nimi byla dodržena spravedlivá rovnováha.      

V projednávaném případě byl žadatelem o informace advokát. Z vyžádaného spisu správního soudu neplyne jakákoliv zmínka o účelu, k jakému měly být osobní údaje požadované žadatelem užity, natož zda měly být užity ve veřejném zájmu, a v čem by tento veřejný zájem měl spočívat. Nemohlo proto být posuzováno, zda byla dodržena spravedlivá rovnováha mezi v konfliktu stojícími základními právy. Ze shromážděných podkladů je zřejmé, že povinná osoba byla – pod tlakem pravomocných rozhodnutí vydaných ve správním soudnictví – nucena údaje o platu stěžovatele (a dalších zaměstnanců) žadateli bez dalšího poskytnout.

Za okolností posuzovaného případu je Ústavní soud toho názoru, že uložení povinnosti správním soudem a kasačním soudem povinné osobě poskytnout žalobci informace o výši platu stěžovatele, jako jednoho z pedagogů Základní umělecké školy v Hradci Králové, bylo zřetelným zásahem do ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na ochranu před zasahováním do soukromého života a do práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních dat.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1200/16 je dostupný PDF zde (285 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu