Ústavní soud TZ 53/25
Proti stěžovateli je zahájeno trestní stíhání. V červnu 2023 stěžovatel podal návrh na zastavení trestního stíhání s ohledem na to, že počátkem téhož roku prodělal rozsáhlý infarkt myokardu a jeho zdravotní stav je následkem toho velmi špatný. K návrhu přiložil zdravotnickou dokumentaci. Orgány činné v trestním řízení stěžovateli nevyhověly, přičemž již jednou kasačně zasahoval Ústavní soud, když nálezem ze dne 19. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 1703/24 napadené akty zrušil.
S ohledem na svůj zdravotní stav a s ohledem na závěry nálezu stěžovatel podal dne 18. 10. 2024 další návrh na zastavení trestního stíhání postupem dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu pro jeho nepřípustnost podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Vrchní státní zastupitelství na něj reagovalo výzvou k doplnění návrhu na zastavení trestního stíhání o odborné stanovisko prof. Pirka ze dne 18. 10. 2024. Stěžovatel návrh doplnil dne 22. 10. 2024. Následně byl stěžovatel vyrozuměn vrchním státním zastupitelstvím přípisem ze dne 14. 11. 2024 č. j. VZV 31/2022-987, že s ohledem na údajnou nepřezkoumatelnost znaleckého posudku MUDr. Herolda bude přibrán nový soudní znalec. Stěžovatel se v reakci na vyrozumění obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství s podnětem k výkonu dohledu. To vyrozuměním ze dne 10. 2. 2025 č. j. 2 NZT 40/2022-210 stěžovateli sdělilo, že v postupu vrchního státního zastupitelství neshledalo pochybení. Vrchní státní zastupitelství stěžovatele dne 13. 2. 2025 vyrozumělo pod č. j. VZV 31/2022-1195 o vypořádání jeho námitek proti opatření o přibrání MUDr. Boháče, znalce z odvětví posudkového lékařství. Znalecký posudek MUDr. Boháče z oboru posudkového lékařství byl zpracován ke dni 18. 3. 2025 a dne 1. 4. 2025 byl doručen obhájci stěžovatele. Vrchní státní zastupitelství vyrozuměním ze dne 24. 4. 2025 č. j. VZV 31/2022-1228, které bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 22. 5. 2025, rozhodlo o dalším návrhu stěžovatele na zastavení trestního stíhání pro jeho nepřípustnost podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu tak, že návrhu nevyhovuje.
Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatoval, že má pocit, že s realitou vlastního trestního řízení se potýká již po dobu sedmi let, neboť, co se zátěže pro jeho zdraví týče, nevidí velký rozdíl mezi fází prověřování a vyšetřování. Jeho délku považuje za nepřiměřenou, nyní navíc řízení ani nesměřuje k urychlenému konci. Upozorňuje na svůj zdravotní stav a věk 83 let. Orgány činné v trestním řízení se však se závěry lékařů ani se závazným právním názorem Ústavního soudu nevypořádaly a bez dalšího je svým dalším postupem nerespektovaly.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Přibáň) ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl. Napadeným vyrozuměními bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces ve spojení s právem na nedotknutelnost osoby a právem na ochranu zdraví, jakož i právem na projednání věci bez zbytečných průtahů.
Ústavní soud je svým předchozím nálezem v téže věci přísně vázán (podle čl. 89 odst. 2 Ústavy). Předchozí nález ze dne 19. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 1703/24 je dostupný z databáze NALUS, tisková zpráva je dostupná zde. Ústavní soud v rozhodnutí dospěl k závěru, že státní zastupitelství nepostupovalo podle § 109 trestního řádu, když nepřibralo jiného znalce a pustilo se do polemiky se závěry znaleckého posudku ohledně schopnosti stěžovatele účastnit se úkonů trestního řízení s ohledem na jeho vážný zdravotní stav, aniž by k rozporovaným otázkám disponovalo potřebnými odbornými znalostmi. Takový postup Ústavní soud označil za nepřípustně překračující meze dovolené revize závěrů znaleckého zkoumání.
Revizní znalecký posudek představuje kontrolu závěrů jiného soudního znalce či znalců, kteří již ve věci podali znalecký posudek. Cílem revizního znaleckého posudku znalce (ve smyslu § 109 trestního řádu) je potvrzení, vyvrácení, doplnění či upřesnění jednotlivých závěrů jiného znalce či znalců a jejich posudků tak, aby byly poskytnuty všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí věci.
Při posouzení zadavatele, zda znalec, nebo znalecký ústav disponuje znaleckou odborností vyžadovanou pro splnění znaleckého úkolu, se vždy uplatní materiální kritérium. Důležitou roli zde hraje zhodnocení obsahové náplně znaleckého oprávnění konkrétního znalce či znaleckého ústavu ve vztahu k předmětu požadované znalecké expertizy.
Významnou roli v nyní posuzovaném případě sehrály jeho specifické okolnosti, kterými jsou zejména konkrétní těžká srdeční choroba – postižení srdečního svalu, kterou stěžovatel trpí, závěry ošetřujícího lékaře kardiologa, znaleckého posudku specialisty v oboru kardiologie přibraného orgány činnými v trestním řízení podpořené vyjádřením specialisty kardiologa a předchozí nález Ústavního soudu. Výstup nově přibraného jiného znalce se specializací na posouzení celkové schopnosti vykonávat pracovní činnost a její zachování pro účely sociálního zabezpečení nemůže vzhledem ke specifickému postižení stěžovatele (rozsáhlý infarkt myokardu) být považován za kvalifikovanou revizi závěrů znalce kardiologa specialisty. Ústavní soud proto zasáhl a napadená vyrozumění státních zastupitelství zrušil.
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1112/25 je dostupný 
zde (468 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu