Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

K přezkumu rozhodnutí o neudělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu

Ústavní soud, Brno, TZ 69/2021

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra i na ně navazující rozhodnutí ministra vnitra, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka – státní občanka Ukrajiny - požádala v březnu roku 2020 o udělení státního občanství České republiky s odůvodněním, že od té doby, co před deseti lety opustila Ukrajinu, žije v naší zemi a má zde od roku 2013 trvalý pobyt. Uvedla, že v České republice má pevné pracovní zázemí, přátelské vazby a bydlí tady i její dvě děti se svými rodinami. K žádosti dále doložila množství listin, mimo jiné i doporučující stanovisko Úřadu městské části Praha 3, osvědčení o vykonání zkoušky znalosti z českého jazyka, základní znalosti ústavního systému České republiky a základní orientace v reáliích pro účely udělování státního občanství a potvrzení o bezdlužnosti. Z rovněž předloženého výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob se podává, že ve vztahu k osobě stěžovatelky nejsou ke dni 25. 11. 2020 žádné informace o jejím odsouzení. Ministerstvo vnitra však s poukazem na negativní stanovisko bezpečnostní služby její žádost zamítlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Následný rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 22/20 ze dne 29. 9. 2020 (tisková zpráva a text nálezu jdou dostupné zde: https://bit.ly/3m2JDEk External link icon) a namítá, že nemá žádnou představu o důvodech, pro které byla její žádost zamítnuta. Uvádí, že sice byla v minulosti trestně stíhána a odsouzena, ale toto odsouzení již bylo zahlazeno. Pokud tedy byla její žádost zamítnuta právě z tohoto důvodu, potom podle jejího názoru správní orgány překročily svoje kompetence.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jakkoliv neexistuje základní právo na udělení státního občanství, zůstává stěžovateli v podmínkách právního státu zachováno ústavní právo žádat, aby správní orgán v řízení ve věcech udělení státního občanství České republiky jednal stanoveným postupem, v jehož rámci mu bude zaručena jiná právní ochrana podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod při plném respektování principů právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Lapidárně  vyjádřeno, byť v případě řízení o podané žádosti o udělení státního občanství neexistuje základní právo na jeho nabytí („právo na výsledek“), plyne z čl. 36 odst. 1 Listiny základní právo na to, aby proces domáhání se práva každého probíhal způsobem, který je  zákonný, korektní, rozumný, předvídatelný a přezkoumatelný („právo na respektování stanoveného postupu“).

Ministerstvo vnitra je povinno  ve vazbě na konkrétní situaci stěžovatelky přezkoumat důvod, pro který vydala bezpečnostní služba k její osobě negativní stanovisko, a za použití principu proporcionality náležitě posoudit, zda je tento důvod přiměřený a dostačující pro zamítnutí její žádosti.

Z napadeného rozhodnutí ministra vnitra plyne, že důvodem, pro který nelze připustit, aby stěžovatelka  měla možnost se seznámit se stanovisky bezpečnostních služeb obsahujících utajované informace,  je okolnost, že by uvedení takových informací „mělo za následek prozrazení utajovaných informací“. K prozrazení utajovaných informací pojmově vůbec nemůže dojít, jsou-li tyto informace stěžovatelce známy, jsou veřejně dostupné a úkolem ministerstva je proto „pouze“ posoudit jejich relevanci ve vztahu k žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství. Podle Ústavního soudu má mít stěžovatelka následně možnost na toto hodnocení reagovat, a pokud s rozhodnutím nesouhlasí, pokusit se v rozkladu správní orgán argumentačně přesvědčit o tom, že její žádosti mělo být vyhověno.

Situace, která nastala v této věci, však není nepodobná střelbě na terč se zavázanýma očima. Ministerstvo totiž žádost stěžovatelky zamítlo, přičemž ale stěžovatelku neseznámilo s důvody, pro které v řízení nebyla úspěšná; to však učinilo za situace, kdy svoje rozhodnutí opřelo výhradně o okolnosti, pro jejichž utajování není dán žádný zákonný a ani rozumný důvod, jelikož jsou stěžovatelce dobře známé a mohou být i veřejně dostupné. Takovýto postup ovšem Ústavní soud nemůže akceptovat a považovat za souladný s čl. 36 odst. 1 Listiny.

V důsledku zrušení napadených rozhodnutí a vázanosti právním názorem Ústavního soudu musí Ministerstvo vnitra o žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství rozhodovat znovu, přičemž je však povinno  - pokud této žádosti nevyhoví - svoje rozhodnutí řádně, přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodnit, a to v tom smyslu, v čem konkrétně spatřuje ze strany stěžovatelky ohrožení bezpečnosti státu, jeho svrchovanosti a územní celistvosti, demokratických základů, životů, zdraví nebo majetkových hodnot podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o státním občanství. S ohledem na obsah vyžádaného stanoviska bezpečnostní služby je přitom povinno takovéto rozhodnutí odůvodnit věcně a za použití principu proporcionality pečlivě posoudit, zda je tento důvod přiměřený a dostačující pro zamítnutí žádosti stěžovatelky.

 

K výroku a odůvodnění nálezu uplatnil odlišné stanovisko soudce Radovan Suchánek.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2116/21 včetně disentu je dostupný PDF ikona zde (188 KB, PDF).

 

Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu