Ústavní soud, Brno, TZ 34/23
Když dne 3. května 2013 jmenoval prezident republiky do funkce tři nové soudce Ústavního soudu, symbolicky tím odstartovat třetí dekádu Ústavního soudu. Uplynutím jejich desetiletého funkčního období, které se dnes završilo, se chýlí ke svému závěru i celá dekáda.
Všichni tři soudci zanechali na Ústavním soudě svůj výrazný otisk. Odborný, právní i lidský.
Milada Tomková spojila svůj profesní život s právem sociálního zabezpečení, které po roce 1989 spoluvytvářela na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Díky své erudici i mezinárodním zkušenostem se v roce 2003 stala soudkyní nově vytvořeného Nejvyššího správního soudu, aby byla po dalších deseti letech jmenována soudkyní Ústavního soudu a také jeho místopředsedkyní. Zde byla pověřena, kromě soudcovských povinností, také řízením soudní správy, kterého se ujala více než energicky. Za dobu jejího působení se zcela proměnil způsob výkonu správy i sídlo Ústavního soudu. Za plného provozu, krok za krokem se budova modernizovala a rekonstruovala, aby se jí vrátil lesk paláce z 19. století, a aby přitom mohla sloužit aktuálním potřebám justiční instituce ve 21. století. Byla také soudkyní zpravodajkou některých zásadních nálezů této dekády, z nichž lze zmínit např. zrušení ustanovení zákona o daních z příjmů pro nerovné zacházení s různými skupinami důchodců (nález sp. zn. Pl. ÚS 18/15) nebo zamítnutí návrhu skupiny poslanců na zrušení skokového zdanění technických rezerv pojišťoven (nález sp. zn. Pl. ÚS 87/20).
Druhý z místopředsedů Ústavního soudu, Jaroslav Fenyk, je jedním z nejpřednějších českých odborníků v oboru trestního práva a profesorem na katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Trestnímu právu se nevěnoval jen v tuzemském akademickém prostředí, ale i na řadě zahraničních univerzit a v odborných orgánech a komisích. Druhou linií jeho zájmu o trestní právo bylo působení ve struktuře státního zastupitelství, z toho v letech 1999-2006 ve funkci náměstka nejvyšší státní zástupkyně. Po svém jmenování místopředsedou Ústavního soudu byl pověřen agendou vedení zahraničních vztahů, jimž se věnoval na mnoha desítkách jednání, mezinárodních konferencí, seminářů a kulatých stolů. Vrcholem jeho mezinárodního působení bylo zvolení Generálním zpravodajem XVIII. Kongresu Konference evropských ústavních soudů v roce 2018, pro nějž dva roky připravoval obsáhlou zpravodajskou zprávu o vztahu národního, mezinárodního a nadnárodního práva. Tato zpráva byla schválena (a chválena) čtyřmi desítkami evropským ústavních soudů. Díky své odbornosti byl Jaroslav Fenyk ostatními soudci často požádán o konzultaci v těch nejtěžších causách s trestněprávní tématikou a on jim pomoc nikdy neodmítl.
Kdyby se v roce 2013 Jan Filip nestal soudcem Ústavního soudu, byl by i bez toho významným představitelem českého ústavního práva. Titul profesora ústavního práva získal v roce 1998 a celý svůj akademický život spojil s brněnskou právnickou fakultou, kde vychoval několik generací studentů, učitelů a také budoucích soudců. Jana Filipa lze bez dalšího charakterizovat jako encyklopedistu, který je možná posledním právním vědcem, jenž obsáhl celou šíři svého oboru. Své unikátní paměti využíval i při jednání senátů a pléna, protože dokázal z hlavy citovat nosné důvody starších rozhodnutí Ústavního soudu, aniž by potřeboval nahlédnout do zákona či databáze rozhodnutí. Díky svému přehledu a nadhledu byl jednou z nejvýraznějších intelektuálních autorit končící dekády a jeho názor bylo vždy nutné brát v úvahu. Ačkoliv byl určen soudcem zpravodajem ve více než třech tisícovkách řízení, jeho nejslavnějším rozhodnutím byl plenární nález, jímž Ústavní soud zrušil část volebního zákona pro porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících stran (sp. zn. Pl. ÚS 44/17). V něm jako soudce zpravodaj vyložil na šesti desítkách stran principy volební soutěže a rovnosti šancí kandidujících stran, čímž sice rozvířil vzrušenou odbornou i politickou debatu na toto téma, ale následně dosáhl rychlé změny zákonné úpravy volebního systému.
Všichni tři byli oporou Ústavního soudu ve chvílích, kdy toho bylo třeba. Každý svým způsobem, někdy zvlášť a jindy společně, ale vždy odhodlaně chránili hodnoty, které jim byly k ochraně svěřeny. Ústavnost, lidská práva a základní svobody. Za to bych jim chtěl jménem všech kolegů, spolupracovníků a celého Ústavního soudu poděkovat.
Vlastimil Göttinger
generální sekretář