Ústavní soud, TZ 70/2026
Ústavní soud se v tomto případě řešil situaci, kdy praprarodiče žádají o vydání předběžného opatření za účelem zajištění styku s pravnukem mimo jiné s ohledem na svůj věk a zdravotní stav. Jsou vedeni obavou, že se nemusí rozhodnutí ve věci samé vůbec dožít a právo styku s pravnukem už nebude moci být realizováno, i když by bylo v jeho nejlepším zájmu. Ústavní soud shledal porušení základních práv stěžovatelů – soudy se dostatečně nevypořádaly s jejich argumenty a nezjistily stanovisko pravnuka k jeho budoucímu výchovnému uspořádání.
Stěžovatelé (84 a 86 let) jsou praprarodiči nezletilého chlapce z matčiny strany. Nyní jedenáctiletý chlapec se nachází v převážné péči svého otce a jeho styk s matkou je upraven předběžným opatřením. Toto opatření stanoví asistovaný styk chlapce s matkou a rodinou matky (tedy i stěžovateli) v rozsahu 2 hodin jednou za 14 dní. Stěžovatelé se návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 3 domáhali vydání předběžného opatření, které mělo zatímně upravit rozsah styku mezi stěžovateli a nezletilým. Naléhavou potřebu zatímní úpravy odůvodnili stěžovatelé svým vysokým věkem – jsou vedeni obavou, že by se rozhodnutí ve věci samé nemuseli dožít, odmítavým postojem ke spolupráci ze strany otce nezletilého, nejlepším zájmem dítěte a nemožností stěžovatele účastnit se ze zdravotních důvodů probíhajícího asistovaného styku mezi nezletilým a jeho matkou a babičkou (pro bezbariérovou nedostupnost prostor, v nichž je styk realizován). Obvodní soud shledal, že stěžovatelé neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní a návrh zamítl. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání k Městskému soudu v Praze, který rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.
Hlavním argumentem stěžovatelů v řízení před Ústavním soudem je námitka nedostatečného posouzení nejlepšího zájmu dítěte. Argumentují poškozováním zdraví a zdravého vývoje nezletilého ze strany jeho otce a blízkým citovým vztahem nezletilého ke stěžovatelům. Mají tak za to, že současná situace je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého a obecné soudy se s touto skutečností v rámci svého posouzení návrhu stěžovatelů na vydání předběžného opatření dostatečně a adekvátně nevypořádaly. Stěžovatelé dále obecným soudům vytýkají odepření participačních práv nezletilému a porušení jeho práva být v řízení slyšen.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Martin Smolek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Městského soudu v Praze a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces.
Ústavní soud shledal porušení základních práv ve dvou ohledech. První z nich se týká skutečnosti, že obecné soudy zatížily svá rozhodnutí nepřezkoumatelností. Vůbec, potažmo zcela nedostatečně se totiž vypořádaly s argumenty, kterými stěžovatelé tvrdili a prokazovali naléhavou potřebu zatímní úpravy styku s dítětem, tedy právě jejich vysoký věk, nejlepší zájem dítěte a zdravotní stav stěžovatele.
Navíc obecné soudy nevyvinuly žádné úsilí k zjištění stanoviska nezletilého k jeho budoucímu výchovnému uspořádání, potažmo jej a priori vyloučily, aniž by odůvodnily, proč jej v dotčených řízeních nebylo možné uskutečnit.
Případ se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu – stručně řečeno, při rozhodování o úpravě výchovných poměrů nezletilého musí zjistit názor nezletilého a pečlivě se zabývat argumenty stěžovatelů, které podle nich odůvodňují naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů. Ať už soud dospěje k jakémukoliv výsledku, musí svoje rozhodnutí řádně odůvodnit.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1101/26 je dostupný 
zde (288 KB, PDF).
Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu