Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Obecné soudy zasáhly předběžným opatřením do svobody projevu, práva na podnikání a na soudní ochranu

Ústavní soud, Brno, TZ 57/2021

 

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky Kiwi.com, s. r. o. a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci o vydání předběžného opatření  z důvodu porušení stěžovatelčina základního práva na svobodu projevu a práva podnikat ve spojení s právem na soudní ochranu.

Stěžovatelka zprostředkovává uzavírání smluv o letecké přepravě – na webu a v souvisejících aplikacích umožňuje svým zákazníkům mimo jiné rezervovat si a zakoupit letenky různých dopravců. Jedním z nich je i RYANAIR DAC (vedlejší účastnice), podnikající v oblasti letecké přepravy. Vedlejší účastnice se obrátila na obecné soudy s návrhem na nařízení předběžného opatření, protože podle ní stěžovatelka nesprávně informuje své zákazníky – cestující, že nepředají-li stěžovatelce údaje k on-line odbavení do 24 hodin před odletem, musí se odbavit za značný poplatek na letišti. Dále stěžovatelka vedlejší účastnici nepředává některé údaje o cestujících (jejich e-mail, bydliště a identifikaci platebních karet), a vedlejší účastnice tak nemůže přímo kontaktovat cestující a vracet prostředky přímo na jejich účet.

Krajský soud v Brně napadeným usnesením návrhu vedlejší účastnice vyhověl. Výrokem I uložil stěžovatelce povinnost zdržet se poskytování věcně nesprávných informací o podmínkách letecké přepravy a dalších službách poskytovaných vedlejší účastnicí, a to ve všech jazykových verzích webu kiwi.com a ve veškeré komunikaci a dokumentech, které stěžovatelka zasílá osobám, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí. Výrokem II krajský soud dále uložil stěžovatelce povinnost zdržet se předávání „nesprávných osobních údajů osob, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí, a to zejména údajů o e-mailu a bydlišti těchto osob a identifikaci jejich platební karty“. Výrokem III krajský soud uložil stěžovatelce povinnost odstranit závadný stav.

Podle krajského soudu byla prokázána potřeba zatímně upravit poměry účastníků řízení. Kvůli jednání stěžovatelky údajně není vedlejší účastnice schopna při řešení problémů vzniklých v souvislosti s leteckou přepravou poskytovat cestujícím potřebné informace a řádně plnit své finanční závazky. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí krajského soudu odvolání. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud napadené předběžné opatření zrušil. Obecné soudy totiž zasáhly do základních práv stěžovatelky, a to jejího práva na svobodu projevu a práva podnikat, aniž by se dostatečně zabývaly tím, zda jejich zásah byl přiměřený. I na projev komerčního charakteru totiž dopadají záruky plynoucí z práva na svobodu projevu dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Má-li být komerční projev předběžným opatřením omezen z důvodu tvrzené nepravdivosti, musí se obecné soudy vypořádat v míře odpovídající charakteru řízení o předběžném opatření s tím, zda lze skutkový základ příslušného komerčního projevu skutečně hodnotit jako nepravdivý.

Rozhodnutí obecných soudů jsou založena na dezinterpretaci posuzovaných sdělení stěžovatelky, tato sdělení nebyla hodnocena ve svém kontextu a výrok I rozhodnutí krajského soudu je zjevně excesivní i v rozsahu informací, které má stěžovatelka zakázáno poskytovat.

Z práva obou účastníků řízení na podnikání plynou pozitivní závazky státu zajistit prostředí pro podnikání a jinou hospodářskou činnost zajišťující rovnost podmínek soutěže v tržním prostředí. V posuzovaném případě tomu však obecné soudy nedostály a do stěžovatelčina práva na podnikání zasáhly, aniž by jasně vyslovily, jaké konkrétní zákonné ustanovení stěžovatelka měla porušit a jak. Soudy sice obecně odkázaly na zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník, avšak bez bližšího upřesnění, což pro odůvodnění tak zásadního omezení nepostačuje.

Byť jsou požadavky na odůvodnění předběžného patření s ohledem na charakter těchto rozhodnutí snížené, požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí plynoucí z práva na soudní ochranu dopadá i na rozhodování o nich. Soudy se vždy musí vypořádat s námitkami účastníka řízení, že předběžné opatření nepřiměřeně zasahuje do jeho základních práv, což však vrchní soud též nenaplnil.

 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1440/21 je dostupný PDF ikona zde (264 KB, PDF).