Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Porušení procesních práv nezletilé s majetkovými následky

Ústavní soud, Brno, TZ 48/2019

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti
a zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na náležitou ochranu v soudním řízení dle čl. 38 odst. 2 a na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka se v době, kdy jí bylo deset let, při jízdě plzeňskou městskou hromadnou dopravou neprokázala platnou jízdenkou na výzvu přepravní kontroly. Tím porušila smluvní přepravní podmínky vedlejšího účastníka a vznikla jí tak povinnost zaplatit cenu jízdného včetně přirážky. Okresní soud Plzeň-město se pokusil matce-zákonné zástupkyni stěžovatelky, která ji z důvodu stěžovatelčiny nezletilosti zastupovala v řízení před soudem, doručit platební rozkaz na zaplacení dlužné částky. Poté, co se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou matky nezletilé, vydal okresní soud bez nařízení jednání rozsudek, kterým uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 1 006 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 520 Kč (výrok II.). V době vydání rozsudku bylo stěžovatelce jedenáct let a byl nad ní od roku 2006 stanoven dohled. V péči matky, v níž byla stěžovatelka v rozhodné době, byly shledány dlouhodobě závažné nedostatky, které vyvrcholily až následným svěřením tehdy nezletilé stěžovatelky do pěstounské péče. Teprve po letech stěžovatelka v souvislosti s exekucí vedenou proti ní zjistila (doručením rozsudku na žádost právní zástupkyně stěžovatelky), že proti ní bylo vedeno řízení před okresním soudem, kdy byla jen formálně zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní, a proto neměla vědomost o pravomocném rozhodnutí o svém dluhu.

Ústavní soud připomíná, že je-li v řízení před soudem, jehož účastníkem je nezletilý, jednáno s jeho rodičem jako zákonným zástupcem, neznamená to, že půjde vždy o zastoupení řádné. Problém vzniká, jestliže zákonný zástupce zastupuje nezletilého pouze formálně, fakticky však se soudem nekomunikuje. Takový zástupce nečiní žádné procesní úkony k ochraně práv nezletilého, v důsledku čehož jedná v rozporu s jeho zájmy i samotným účelem zastoupení.
S ohledem na omezenou schopnost porozumět významu řízení nemusí mít nezletilý vůbec příležitost či možnost na nečinnost svého zákonného zástupce sám soud upozornit nebo se proti ní bránit, ačkoli případný nepříznivý výsledek řízení půjde k jeho tíži. Jde v podstatě o srovnatelnou situaci, jako kdyby nebyl vůbec zastoupen. Z těchto důvodů je povinností soudu v takové situaci vždy přinejmenším zvážit, zda v konkrétní věci jsou dány podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 1 o. s. ř. (viz dřívější nález sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014).

Ústavní soud konstatuje, že k výše popsanému procesnímu stavu došlo před okresním soudem poté, kdy se nezdařilo doručit platební rozkaz, vydaný proti tehdy nezletilé stěžovatelce, do vlastních rukou její matky jako zákonné zástupkyně. Okresní soud jej tedy zrušil a nařídil jednání, přičemž při předvolání k jednání použil písemnost obsahující doložku, že nevyjádří-li se účastník (jeho zástupce) ve stanovené lhůtě, souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Toto předvolání bylo matce stěžovatelky doručeno opět jen uložením. Okresní soud pak postupoval krajně necitlivě, rozhodl-li ve věci bez skutečné vědomosti kohokoli na straně žalované a vezme-li se v úvahu, že kromě sankce za jízdu bez platné jízdenky byly přisuzovány též náklady řízení. Další okolnosti pak svědčily o evidentní nedbalosti prvostupňového soudu. Předmětné soudní řízení se konalo v době, kdy ohledně stěžovatelky probíhalo i opatrovnické řízení u téhož soudu, což mělo být soudu známo z jeho úřední činnosti. Okresní soud navíc vydal předběžné opatření, jímž svěřil nezletilou do péče její babičky též z důvodu, že její matka – zákonná zástupkyně ve sporu – byla ve výkonu trestu. To však nebránilo okresnímu soudu, aby nadále v předmětné věci obesílal tuto osobu do místa bydliště.  Šlo-li však po vydání rozsudku o opatření doložky jeho právní moci a vykonatelnosti, soud náhle „procitl“ a získal podpis matky doručením rozsudku do vlastních rukou do věznice.

Všechny tyto skutečnosti a procesní vady dotvrzují závěr Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3814/17 je dostupný PDF ikona zde (265 KB, PDF).