Ústavní soud TZ 38/25

Obchodní areál stěžovatelky bezprostředně sousedí s pozemky vedlejší účastnice, na nichž byly v roce 2009 umístěny překážky v podobě stožárů, betonových bloků či kovové brány, znemožňující vstup do obchodního areálu stěžovatelky. Stěžovatelka se proto proti vedlejší účastnici žalobou domáhala náhrady škody ve výši 41 746 023,87 Kč, která jí měla vzniknout tím, že byla z důvodu znemožnění přístupu do jejího areálu nucena pronajmout náhradní prostory, v důsledku čehož jí vznikly milionové náklady. Stěžovatelka coby žalobkyně byla ve sporu o náhradu škody nepravomocně úspěšná. Žalovaná vedlejší účastnice v té době zahájila projekt přeměny (formou rozdělení odštěpení sloučením), v jejímž důsledku mělo vlastnické právo k jejím nemovitostem přejít na nástupnické společnosti. V souvisejících řízeních, v nichž se stěžovatelka dokončení přeměny a jejímu zápisu bránila, úspěšná nebyla.

V řízení o náhradě škody bylo vydáno ještě před zápisem přeměny předběžné opatření zakazující dispozice s nemovitostmi vedlejší účastnice z důvodu obavy ohrožení výkonu rozhodnutí v důsledku zahájené přeměny. Toto předběžné opatření bylo potvrzeno odvolacím soudem. Po zápisu přeměny do obchodního rejstříku se vedlejší účastnice domáhala zrušení předběžného opatření, čemuž soud prvního stupně nevyhověl s odkazem na to, že vedlejší účastnice realizuje svůj projekt přeměny i po nařízení předběžného opatření. K odvolání vedlejší účastnice však odvolací soud předběžné opatření napadeným usnesením zrušil. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že přeměna byla nezvratitelně zapsána, a tudíž předběžné opatření ztratilo své opodstatnění.

První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud řešil otázku, zda odvolací soud zrušení předběžného opatření odůvodnil ústavně souladným způsobem. Dospěl k závěru, že nikoliv. Předběžné opatření bylo nařízeno z obavy, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen probíhající přeměnou zúčastněných obchodních korporací. Odvolací soud nejprve předběžné opatření vzhledem k této obavě potvrdil, avšak později – po zápisu přeměny do obchodního rejstříku – je z tohoto důvodu zrušil, aniž by se podrobněji zabýval trváním předpokladů pro nařízení předběžného opatření.  Měl-li odvolací soud za to, že v důsledku přeměny pozbyde předběžné opatření smyslu, tedy že je „bezzubé“, neměl je „v prvním kole“ potvrzovat, neboť v takovém případě nebylo schopno dosáhnout zamýšlených právních následků. Změna právního názoru soudu je obecně možná, avšak musí být řádně odůvodněna, což se v tomto případě nestalo.

Odvolací soud se nevypořádal s tím, že vedlejší účastnice v rozporu s nařízeným předběžným opatřením jednala tak, že dokončila přeměnu, čímž mělo být změněno vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Právní jednání, jímž je porušena povinnost uložená předběžným opatřením, je přitom podle zákona neplatné. Uvedená neplatnost se vztahuje nejen na přímé porušení, ale i na jednání, které uloženou povinnost obchází. Přestože přeměna formálně znamená přechod vlastnického práva (nikoliv jeho převod), nelze pominout, že jde o výsledek právního jednání zúčastněných osob. Ani specifická úprava přeměn obchodních korporací nemůže být vykládána izolovaně a bez ohledu na funkci předběžných opatření. Zejména je vadná úvaha odvolacího soudu, že obava z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí není z důvodu přeměny dále opodstatněná, neboť takový závěr pomíjí, že se obava stěžovatelky, pro kterou vydání předběžného opatření navrhovala, naplnila.

Trvání účinků předběžného opatření je pro stěžovatelku významné mimo jiné vzhledem k jeho vlivu na zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí a princip formální a materiální publicity veřejných seznamů. Odvolací soud měl mimo jiné zkoumat, zda zrušením předběžného opatření soud nezbavuje stěžovatelku bez náhrady efektivní ochrany jejích práv a majetkových zájmů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je kromě toho vnitřně rozporné. Odvolací soud sice poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu o zásadní nezvratitelnosti přeměn, zároveň přehlíží, že i tato judikatura z ní připouští výjimky.

V dalším řízení bude úkolem městského soudu, aby znovu rozhodl o odvolání vedlejší účastnice a řádně odůvodnit, zda důvody pro nařízení předběžného opatření skutečně pominuly. Přitom zohlední specifické okolnosti případu tak, aby byla dostatečně zajištěna efektivní ochrana stěžovatelčiných práv. Konkrétní řešení nastalé složité situace v rovině podústavního práva ponechává Ústavní soud na odvolacím soudu.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3193/24 je dostupný  zde (860 KB, PDF).