III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2026 09:30 do: 27.01.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1671/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 10. dubna 2024 č. j. 1 KZN 1025/2024-23, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 27. prosince 2023 č. j. ZN 1443/2023-29, usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení obecné kriminality o odložení věci ze dne 10. října 2023 č. j. KRPB-63649-42/TČ-2023-060671, vyrozumění Komise k projednávání přestupků města Hodonína o odložení věci ze dne 21. září 2022 č. j. MUHOCJ 67058/2022, postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Obvodního oddělení policie Hodonín ve věcech sp. zn. KRPB-202133/ČJ-2020-060613-STA, sp. zn. KRPB 10468/TČ-2023-060613-PKL a sp. zn. KRPB-170447/PŘ-2021-060613 a postupu Okresního soudu v Hodoníně ve věcech vedených pod sp. zn. 19 T 6/2020 a sp. zn. 19 T 100/2022
Stručná charakteristika: procesní postup
Označení navrhovatelů: A. B., zast. Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka a vedlejší účastník uzavřeli v listopadu 2014 sňatek. V březnu 2023 podala stěžovatelka trestní oznámení, v němž podrobně popsala, že se v průběhu jejich společného soužití začaly objevovat neshody, jejichž četnost a intenzita se neustále zvyšovaly a které postupem času vyústily v otevřené psychické, ekonomické a sociální násilí s dílčími epizodami násilí fyzického a sexuálního. Zhruba od ledna 2017 mělo být dané jednání na denním pořádku a v létě téhož roku stěžovatelka začala uvažovat o rozvodu manželství. V březnu 2018 se stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi narodila dcera. V prosinci roku 2019 byl vedlejší účastník po provedeném vyhodnocení rizik vykázán ze společného obydlí a okresní soud následně vydal předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. V prosinci 2019 došlo k ukončení společného soužití, podle stěžovatelky však násilí ze strany vedlejšího účastníka neskončilo. V březnu 2023 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci prověření, zda došlo ke spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění a zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měl dopustit vedlejší účastník. Policie v říjnu téhož roku uvedenou trestní věc odložila, neboť nebylo možno dospět k závěru, že vedlejší účastník svým jednáním, tak jak bylo zjištěno, naplnil znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Ve vztahu k prověřování trestného činu znásilnění policejní orgán konstatoval, že dokazování trpí důkazní nouzí, neboť tvrzení poškozené stojí relativně osamoceně a není podpořeno žádným objektivním důkazem. Stěžovatelka následně podala k okresnímu státnímu zastupitelství žádost o přezkum postupu policejního orgánu. Státní zástupkyně dospěla k závěru, že v dané věci nedošlo ze strany policejního orgánu v rámci šetření k žádnému procesnímu pochybení či nezákonnému postupu. V návaznosti na to podala stěžovatelka podnět k výkonu dohledu krajskému státnímu zastupitelství. Krajské státní zastupitelství tento podnět odložilo jako nedůvodný.
Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení nedostály požadavkům práva na účinné vyšetřování, neboť neprovedly důkladné a dostatečné šetření, a to jak ve vztahu k týrání, tak ke znásilnění, kterého se na ní měl vedlejší účastník dopustit v listopadu 2019.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2026 14:30 do: 27.01.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2966/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Výkon rozhodnutí uložením pokuty za neumožnění styku s dítětem
Označení navrhovatelů: A. U.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka chtěla s dcerou (necelých šest let) odletět na dovolenou, kterou jí koupili její prarodiče, avšak termínově se pobyt u moře částečně překrýval se dny, během nichž měl mít s dcerou styk otec. Stěžovatelka se nejprve snažila domluvit s otcem na náhradním termínu styku, poté se obrátila na soud a jedenáct dnů před odletem na dovolenou získala předběžné opatření, které jí s dcerou umožnilo odjet. Odvolací soud po bezmála třech měsících prohlásil předběžné opatření za nezákonné, neboť matka se fakticky domáhala jednorázové změny rozsudku o úpravě styku dcery s otcem, což zákon nepřipouští. Otec poté navrhl okresnímu soudu, aby nařídil výkon rozhodnutí, a to uložením pokuty za neumožnění styku s dcerou. Okresní soud návrhu vyhověl a stanovil pokutu ve výši 5 000 Kč. Argumentoval, že sporné předběžné opatření bylo otci doručeno 30. 9. 2024. Až od tohoto dne bylo vykonatelné. Přesto stěžovatelka nevyčkala, až bude předběžné opatření vykonatelné, a 28. 9. 2024 odcestovala do Španělska. Nebylo-li rozhodnuto či dohodnuto jinak, a předběžné opatření doposud nebylo vykonatelné, musela se matka řídit soudním rozhodnutím o úpravě styku. Stěžovatelka se odvolala. Krajský soud jí vyhověl jen zčásti a pokutu snížil na 3 000 Kč. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatelčin postup nebyl správný, návrhem na vydání předběžného opatření se fakticky domáhala změny pravomocného rozhodnutí. Sporné předběžné opatření nadto nebylo v okamžiku odletu ještě vykonatelné a stěžovatelka se měla v prvé řadě okresního soudu dotázat, zda je předběžné opatření skutečně vykonatelné. Nemohla tak jednat v důvěře v toto rozhodnutí.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu, neboť se domnívá, že nezohlednilo specifické okolnosti věci. Stěžovatelka podle svého přesvědčení učinila vše, co bylo v nejlepším zájmu dcery, dosáhla dokonce vydání předběžného opatření. Otec předběžné opatření úmyslně převzal až po jejím odletu k moři, dobře však o něm věděl. To, že předběžné opatření nebylo vykonatelné, nemá podle ní pro tuto věc význam, protože bylo zřejmé, že se na něm již nic nezmění.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2026 15:00 do: 27.01.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1895/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2025 č. j. 12 Co 14/2025-900 a výroku IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. září 2024 č. j. 0 P 301/2023-770
Stručná charakteristika: Výživné
Označení navrhovatelů: M. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud stanovil otci povinnost platit na výživu nezletilého syna částku 25 000 Kč měsíčně, a to počínaje právní mocí tohoto rozsudku (stěžovatelce jako matce nezletilého soud stanovil výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně). Současně soud nestanovil žádnému z rodičů dlužné výživné, neboť oba hradí jeho náklady (školné, oblečení, obutí, domácí stravu) v zásadě napolovic, jak odpovídá i faktickému rozložení péče (střídavá péče). Městský soud změnil rozhodnutí o výživném tak, že jeho výše činí 35 000 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil. Při rozhodování přihlédl nejen k aktuálním příjmům obou rodičů, ale i k jejich nadstandardním majetkovým poměrům či oprávněným potřebám nezletilého. Na rozdíl od obvodního soudu však zvýšil výživné stanovené otci o 10 000 Kč. Současně zdůraznil, že po otci nelze požadovat, aby se podílel na nákladech na dalšího syna matky.
Stěžovatelka brojí proti napadeným rozhodnutím obecných soudů v rozsahu, v němž nebyla otci uložena povinnost platit výživné pro nezletilého za období od 1. 12. 2022 do právní moci rozsudku obvodního soudu, tj. do 29. 4. 2025, a v němž vedlejšímu účastníkovi – otci nebyla pro toto období stanovena povinnost uhradit dluh na výživném.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.01.2026 11:00 do: 29.01.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1845/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti příkazu k dodání do výkonu trestu
Stručná charakteristika: výkon trestu
Označení navrhovatelů: P. K., zast. JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže, přečinem přisvojení pravomoci úřadu a přečinem porušování domovní svobody. Za uvedené trestné činy a další sbíhající se trestné činy byl stěžovateli uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Stěžovatel byl krajským soudem vyzýván k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, nicméně tuto výzvu se krajskému soudu nepodařilo úspěšně doručit stěžovateli na místo trvalého pobytu ani poštovními službami, ani prostřednictvím Policie České republiky. Vzhledem k těmto okolnostem vydal krajský soud vůči stěžovateli dne 16. 5. 2025 ústavní stížností napadený příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Ten byl Policií České republiky realizován dne 29. 5. 2025.
Proti tomuto příkazu podává stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítá, že jím bylo zasaženo do jeho práva na osobní svobodu a práva na soudní ochranu. Tvrdí, že výzva k dobrovolnému nástupu do výkonu trestu mu nebyla řádně doručena, neboť ji soud zasílal na adresu jeho trvalého pobytu, přestože znal jeho odlišnou korespondenční adresu, která tak byla primární doručovací adresou. Stěžovateli tedy až do okamžiku realizace příkazu k dodání do výkonu trestu nebylo známo, kdy a kam se má k výkonu trestu odnětí svobody dostavit. Realizace příkazu pak představuje intenzivnější formu zásahu do práva na osobní svobodu než dobrovolný nástup na základě výzvy, která navíc umožňuje zařídit si soukromý život a rodinné záležitosti před nástupem do výkonu trestu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.01.2026 11:30 do: 29.01.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1815/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 816/2024-134 ze dne 20. 3. 2025.
Stručná charakteristika: Žaloba na neplatnost výpovědi z pracovního poměru.
Označení navrhovatelů: M. Ž.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka pracovala jako obsluha čerpací stanice. V březnu 2022 jí byla doručena výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení pracovních povinností. Zaměstnavatel (v tomto řízení vedlejší účastník) odůvodnil výpověď jednak neomluvenou jednodenní absencí stěžovatelky, jednak jejím odmítnutím převedení na jinou práci. Stěžovatelka mu následně písemně oznámila, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na zaměstnávání i po uplynutí výpovědní doby. V řízení před obecnými soudy se následně stěžovatelka domáhala určovací žalobou vyslovení neplatnosti výpovědi. Okresní soud její žalobě vyhověl a vyslovil neplatnost rozvázání pracovního poměru. Ačkoliv stěžovatelka podle něj nepochybně porušila své pracovní povinnosti, nelze vzhledem ke skutkovým okolnostem neomluvenou absenci stěžovatelky kvalifikovat jako závažné porušení pracovních povinností, pro které je možné dát zaměstnankyni výpověď. Stěžovatelka byla u vedlejšího účastníka zaměstnána 11 let, do té doby byla zaměstnankyní bezproblémovou a nelze rovněž přehlédnout její snahu sehnat za sebe náhradu tak, aby byl provoz čerpací stanice zajištěn. K odvolání vedlejšího účastníka rozhodoval krajský soud, který rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný. Rozsudek krajského soudu napadl vedlejší účastník dovoláním, jemuž Nejvyšší soud vyhověl a změnil rozhodnutí tak, že žalobu stěžovatelky zamítl. V odůvodnění uvedl, že neomluvené zameškání práce v rozsahu jedné směny představuje vzhledem k narušení důvěry tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o závažném porušení pracovních povinností. I přes dosavadní bezproblémový postoj stěžovatelky nelze hodnotit její jednání jako méně závažné. Intenzitu porušení nesnižuje ani její snaha zajistit za sebe náhradu, neboť tímto postupem sledovala svůj osobní zájem na čerpání nepovoleného pracovního volna.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. Konkrétně spatřuje protiústavnost v tom, že Nejvyšší soud „svévolnou ústavně nekonformní interpretací zákona a de facto i své vlastní dlouhodobé ustálené judikatury výslovně odmítl komplexní zhodnocení všech okolností případu v souvislosti s její neomluvenou jednodenní absencí v práci, kteroužto nesprávně považuje za dostačující samu o sobě pro výpověď z důvodu závažného porušení pracovních povinností“.