IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.02.2026 15:00 do: 18.02.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1685/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2025 č. j. 11 Co 82/2025-28 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. března 2025 č. j. 16 L 39/2025-16, a s ní spojeným návrhem na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: advokátní tarif
Označení navrhovatelů: JUDr. M. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče, v němž stěžovatel vystupoval jako opatrovník umístěného člověka, okresní soud usnesením přiznal stěžovateli podle § 140 odst. 2 občanského soudního řádu, a § 6 odst. 1, § 7 bodu 3 a § 9 odst. 7 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 do 15. 1. 2026, za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč a náhradu hotových výdajů po 450 Kč, celkem tedy ve výši 2 900 Kč. K odvolání stěžovatele krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatele ohledně použití nezákonného § 9 odst. 7 advokátního tarifu krajský soud uvedl, že byť aplikované ustanovení zavádí jistou nerovnost v odměňování advokátů, jako ustanovených opatrovníků, není zřejmým projevem libovůle normotvůrce. Ve veřejném zájmu je možné požadovat po advokátech, aby vykonávali v omezeném okruhu řízení advokátní činnost za mírně sníženou odměnu zcela hrazenou státem, není-li tato odměna výrazně nižší oproti odměně za stejnou činnost při zastoupení na základě plné moci či zastoupení soudem ustanoveným zástupcem. Ustanovení opatrovníkem v řízeních vyjmenovaných v § 9 odst. 7 advokátního tarifu stát zajišťuje advokátovi práci a současně mu zaručuje, že obdrží odměnu stanovenou advokátním tarifem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení soudů nerespektují předchozí judikaturu Ústavního soudu vztahující se k dřívějšímu § 9 odst. 5 advokátního tarifu, který byl nálezy Ústavního soudu postupně celý zrušen. Ze zmiňované judikatury přitom jasně vyplynulo, že není ústavně souladné přiznávat advokátům (opatrovníkům) nižší odměnu pouze z důvodu jejich ustanovení soudem. Navrhuje zrušení ustanovení § 9 odst. 7 advokátního tarifu, které nahradilo zrušené ustanovení, neboť podle něj není ústavně souladné a na jeho základě vydaná rozhodnutí soudů jsou v rozporu s principem rovnosti a zasahují do práva na spravedlivou odměnu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.02.2026 16:00 do: 18.02.2026 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3039/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 18. července 2024 č. j. 14 To 109/2024-596, rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. května 2024 č. j. 2 T 35/2024-561, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. února 2024 č. j. 2 KZN 301/2024-13, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Pelhřimově ze dne 22. prosince 2023 č. j. ZT 29/2023-77 a vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, územního odboru Pelhřimov ze dne 12. prosince 2023 č. j. KRPJ-84417-210/TČ-2022-161771-MD
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: A. A. (pseudonym), zast. Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vystupovala v trestním řízení jako poškozená. Usnesením policie bylo v březnu 2023 zahájeno trestní stíhání otčíma stěžovatelky pro podezření ze spáchání čtyř skutků, jimiž měl naplnit znaky zločinu pohlavního zneužití a přečinu sexuálního nátlaku. Tyto skutky spočívaly v tom, že obviněný prováděl různé sexuální aktivity se stěžovatelkou, ač si byl vědom, že jí ještě nebylo 15 let. Stěžovatelka nesouhlasila s právní kvalifikací daného jednání, proto se obrátila na okresní státní zastupitelství s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu. Tato žádost byla ústavní stížností napadeným vyrozuměním shledána nedůvodnou, stejně byl posouzen i následný podnět k výkonu dohledu podaný ke krajskému státnímu zastupitelství. V březnu 2024 byla podána obžaloba, jednání bylo ještě navíc kvalifikováno jako přečin ohrožování výchovy dítěte. Soud shledal obžalovaného vinným ze spáchání uvedených trestných činů, za což ho odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a uložil mu povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nemajetkové újmy částku 600 000 Kč. Obžalovaný při hlavním líčení prohlásil svou vinu, což soud zohlednil při ukládání trestu, stejně tak zohlednil ochotu obžalovaného nahradit nemajetkovou újmu. Z přitěžujících okolností vyzdvihl množství spáchaných trestných činů, dlouhodobost páchání a následky, které jednání na stěžovatelce zanechalo. Způsobení posttraumatické stresové poruchy však nebylo prokázáno. Vzhledem k polehčujícím okolnostem soud zvolil trest v dolní polovině trestní sazby. Obžalovaný se proti rozsudku neúspěšně odvolal. Odvolací krajský soud se ztotožnil s úvahami okresního soudu ohledně uloženého trestu, považoval ho spíše za mírný, nicméně vzhledem k absenci odvolání státního zástupce ho zpřísnit nemohl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti usnesením orgánů činných v trestním řízení i rozsudkům soudů. Zejména uvádí, že okresní soud nebyl v dané věci věcně příslušný. Další námitky směřují proti právní kvalifikaci, stěžovatelka se domnívá, že jednání obžalovaného mělo být kvalifikováno přísněji jako znásilnění. Zároveň podle ní v dané věci nebyly splněny podmínky pro to, aby soud přijal obžalovaným učiněné prohlášení viny. Konečně stěžovatelka namítá, že soudy porušily její ústavní práva uložením nepřiměřeně mírného trestu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.02.2026 10:30 do: 19.02.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 78/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2024, č. j. 20 Cdo 2287/2024-744, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2024, č. j. 16 Co 47/2024-684, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. prosince 2023, č. j. 15 EXE 6255/2017-653
Stručná charakteristika: Použití pravidel o započítání plnění na dluh při posuzování určitosti započtení
Označení navrhovatelů: J. K., zast. Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Soud vydal směnečný platební rozkaz, který stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 5 153 000 Kč s příslušenstvím. Proti stěžovateli byla následně zahájena exekuce k vymožení této pohledávky. Stěžovatel podal návrh na zastavení exekuce, neboť vymáhaná pohledávka podle něj již dříve zanikla jednostranným započtením. Stěžovatel vedlejšímu účastníkovi ještě před zahájením exekučního řízení písemně oznámil, že má vůči němu dvě pohledávky (ve výši 6 378 447,15 Kč a 245 732,09 Kč). V tomto oznámení zároveň uvedl, že započítává „část své pohledávky ve výši 5 153 000 Kč“ proti pohledávce vedlejšího účastníka. Obvodní soud návrh na zastavení exekuce zamítl. Podle soudu nelze ani po provedeném dokazování jednoznačně uzavřít, že stěžovatelova pohledávka skutečně existuje ve výši, kterou stěžovatel uvádí. Jeho pohledávka je proto nejistá, a tudíž není způsobilá k započtení. Městský soud toto rozhodnutí potvrdil. Na rozdíl od obvodního soudu však dospěl k závěru, že je stěžovatelovo započtení neurčité, a proto k němu vůbec nelze přihlížet. Stěžovatel započetl ve svém prohlášení dvě různé peněžité pohledávky (6 378 447,15 Kč a 245 732,09 Kč). Součet stěžovatelových pohledávek (6 624 179,24 Kč) tak převyšuje pohledávku vedlejšího účastníka (5 153 000 Kč). Ze stěžovatelova prohlášení však není zřejmé, kterou ze svých pohledávek a v jaké výši uplatnil k započtení. Podle zákona i judikatury Nejvyššího soudu je v takové situaci započtení neurčité. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že porušují jeho právo na spravedlivý proces, právo na soudní ochranu a princip předvídatelnosti soudního rozhodování.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.02.2026 11:00 do: 19.02.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1952/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 26. března 2025 č. j. 59 Co 280/2024-817 a výrokům II., III., IV. a V. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. srpna 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-554, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. září 2024 č. j. 37 Nc 1012/2024-570
Stručná charakteristika: Právo dítěte, právo rodičovské, výživné
Označení navrhovatelů: K. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů a zavázal stěžovatelku i vedlejšího účastníka (otce) k placení výživného počínaje dubnem 2024, každého ve výši 6 000 Kč měsíčně, dále rozhodl o dlužném výživném rodičů. Soud provedl ohledně majetkových poměrů rodičů rozsáhlé dokazování a uzavřel, že rodičům stanovené výživné pro nezletilou odpovídá jak poměrům účastníků, tak i věku nezletilé. Odvolací krajský soud z větší části rozsudek okresního soudu potvrdil, avšak změnil pouze výrok o výši dlužného výživného stěžovatelky tak, že ho snížil. Krajský soud doplnil dokazování aktuálními zprávami o výdělkových a majetkových poměrech obou rodičů. Na rozdíl od okresního soudu ale krajský soud uzavřel, že je třeba zohlednit hrazení nákladů na školkovné nezletilé, na němž se otec nijak nepodílel, a proto snížil stěžovatelce vyměřené dlužné výživné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti tomu, jakým způsobem obecné soudy posuzovaly výši stanoveného výživného. Obecné soudy podle ní určily oběma rodičům výživné ve stejné výši bez toho, aby bylo z jejich rozhodnutí zřejmé, jak k dané částce dospěly, resp. z jakých příjmů obou rodičů nakonec vycházely. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelky nepřezkoumatelná, odůvodnění nedostatečná a jejich závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními.