I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.01.2026 09:30 do: 22.01.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2617/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2025 č. j. 9 To 149/2025-283 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2025 č. j. 0 Dt 15/2021-256
Stručná charakteristika: zabezpečovací detence
Označení navrhovatelů: A. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud uložil stěžovateli v listopadu 2016 ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě, neboť uznal stěžovatele vinným ze spáchání devatenácti skutků, jimiž spáchal provinění a trestné činy ohrožování výchovy dítěte, zneužití dítěte k výrobě pornografie, navazování nedovolených kontaktů s dítětem, vydírání, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií a šíření pornografie. V roce 2018 okresní soud přeměnil ochranné léčení na ústavní. Rozsudkem z dubna 2019 pak uznal okresní soud stěžovatele vinným ze spáchání šestnácti skutků, jimiž spáchal trestné činy ohrožování výchovy dítěte, zneužití dítěte k výrobě pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, šíření pornografie a pohlavní zneužití. Stěžovateli byla diagnostikována anomální sexuální preference, vedle toho má disociální poruchu osobnosti a je postižen závažným tělesným onemocněním (idiopatická neuropatie), která i přes léčbu postupuje a stěžovatele významně omezuje v pohybu. Původně uložené ochranné sexuologické léčení bylo stěžovateli soudem přeměněno na zabezpečovací detenci, neboť ochranné léčení (později ve formě ústavní) neplnilo svůj účel a nezaručovalo dostatečnou ochranu společnosti. Od 30. srpna 2021 se tak stěžovatel nachází v zabezpečovací detenci, v mezidobí byl dočasně převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že zabezpečovací detence stěžovatele dále trvá. Následnou stížnost stěžovatele krajský soud rovněž ústavní stížností napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel se prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů o trvání detence, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a právo na soudní ochranu. Stěžovatel zejména namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly jeho stavem a nenechaly vypracovat znalecký posudek. Soudy podle něj měly více zkoumat, jestli by vůbec byl v ochranném léčení schopen páchat trestnou činnost. Zdůraznil, že bez invalidního vozíku je takřka nepohyblivý, má pokroucené ruce a je zpomalený kvůli medikaci. V tomto stavu není nebezpečný pro okolí, není schopen recidivy a postačovalo by jej odclonit od přístupu k internetu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.01.2026 10:00 do: 22.01.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1453/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: Trest vyhoštění
Označení navrhovatelů: O. K., zastoupený Mgr. Janem Slunečkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovateli byl v roce 2013 uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 let a dále trest vyhoštění na dobu neurčitou. Konečná realizace trestu vyhoštění byla stanovena na 18. 1. 2025 v 10:00 hod. Dne 17. 1. 2025 podal stěžovatel na krajský soud žádost o odklad výkonu trestu vyhoštění. Usnesením krajského soudu ze dne 17. 1. 2025 bylo rozhodnuto, že se žádost stěžovatele zamítá. Krajský soud v odůvodnění usnesení k žádosti samotné uvedl, že k ní byly připojeny přílohy bez překladu, na jedné z příloh bylo podací razítko Ministerstva vnitra s datem 17. 1. 2025, v žádosti bylo poukazováno, že se jedná o žádost o udělení mezinárodní ochrany. S ohledem na absenci překladu dle krajského soudu nebylo možné obsah přílohy posoudit. Krajský soud si vyžádal zprávu od Ministerstva vnitra, zda stěžovatel skutečně podal žádost o mezinárodní ochranu, zda se jednalo o žádost prvou či opakovanou a případně jak bylo o žádostech rozhodováno. Do doby rozhodnutí soudu však tyto informace neobdržel. S ohledem na realizaci trestu vyhoštění dne 18. 1. 2025 a skutečnost, že do doby rozhodnutí krajský soud neobdržel informace od Ministerstva vnitra, posoudil krajský soud jako předběžnou otázku, zda se skutečně jedná o žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že stěžovateli byl trest vyhoštění uložen již v roce 2013 a výkon trestu vyhoštění byl tak již zahájen, a to jeho nařízením, dospěl krajský soud k jednoznačnému závěru, že i kdyby podání doložené k žádosti o odklad výkonu trestu vyhoštění bylo skutečně uplatněno u Ministerstva vnitra, nesplňuje stěžovatel podmínky pro žádost o udělení mezinárodní ochrany, neboť bylo podáno v době probíhajícího výkonu trestu vyhoštění. Rovněž nelze dle krajského soudu odhlédnout od skutečnosti, že žádost o odklad výkonu trestu vyhoštění spolu se snahou získat mezinárodní ochranu je zřejmě ryze účelová. Následně ve věci rozhodoval vrchní soud, který stížnost stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu zamítl a konstatoval, že žádost o mezinárodní ochranu nemohla být myšlena vážně a byla zcela účelová.
Stěžovatel se prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení vrchního soudu. Tvrdí, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se vrchní soud nijak nevypořádal (byť jen formálně) s argumenty stěžovatele. Dále má stěžovatel za to, že soudy postupovaly protiústavně, když v rozporu se zákonem nerozhodly o odkladu výkonu trestu vyhoštění přesto, že stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.01.2026 10:30 do: 22.01.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2724/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 65/2025-472 ze dne 23. června 2025
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: N. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka je babičkou nezletilého chlapce z matčiny strany. Chlapec bude mít letos 6 let a je dosud svěřen do její péče. Sporným se stal styk s nepříbuznými osobami určený krajským soudem, proti němuž se nyní stěžovatelka brání. Soudy svěřily chlapce do pěstounské péče stěžovatelky, jelikož matka nezletilého (dcera stěžovatelky) a vedlejší účastník 4 (tehdy zapsaný v rodném listině jako otec) byli odsouzeni pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a v květnu 2022 nastoupili do výkonu trestu. Původně podala návrh na svěření nezletilého do své péče také “babička z otcovy strany”. Tvrdila, že má k chlapci silný citový vztah, protože před nástupem rodičů do výkonu trestu bydleli ve stejném domě a byli v každodenním styku. Později vzala svůj návrh zpět, vzhledem k návrhu na popření otcovství vedlejšího účastníka 4. Požadovala však alespoň úpravu styku s chlapcem na každý druhy víkend, a dále v den návštěvy syna ve věznici. Okresní soud chlapce svěřil do péče stěžovatelky, samostatným rozhodnutím pak určil styk s “druhou babičkou”. Reflektoval tehdejší souhlas všech zúčastněných s takto nastavenými vztahy. Mezitím bylo v samostatném řízení určeno, že vedlejší účastník 4 není biologickým otcem nezletilého. Matka vedlejšího účastníka 4 poté znovu zahájila řízení o určení styku s argumentací, že stěžovatelka styku brání. Jakkoliv pozbyla roli biologické babičky, nezletilý k ní má citový vztah. Úpravu styku požadoval i vedlejší účastník 4.
Okresní soud (v prvním stupni) návrhům nepříbuzných osob nevyhověl a zrušil i původní rozhodnutí o styku s nimi. Zásadním hlediskem pro rozhodování není citový vztah navrhovatelů k nezletilému, ale naopak citový vztah nezletilého k nim. Stejně tak újma, která by vznikla neupravením styku, musí být újmou na straně dítěte. V nejlepším zájmu nezletilého je styk neupravovat. Nebylo prokázáno, že osoby mají s chlapcem navázáno takové pouto, které by v případě jeho přetrhání pro něj znamenalo újmu. Chlapec se navíc stýká se svým biologickým otcem a jeho rodinou, a je proto v jeho nejlepším zájmu utužovat tyto vztahy a nezatěžovat se vztahy s dalšími osobami, které se v jeho životě objevily pouze na přechodnou dobu. Krajský soud však (v druhém stupni) rozhodnutí okresního soudu zvrátil. Vedlejší účastník 4 a jeho matka se nyní s chlapcem mohou stýkat jeden víkend v měsíci. Podle krajského soudu pozitivní vztahy má smysl rozvíjet. Ani popření otcovství není samo o sobě důvodem k zpřetrhání již vybudovaných vazeb.
Stěžovatelka před Ústavním soudem namítá, že krajský soud rozhodoval o stanovení styku mezi nepříbuznými osobami podle § 927 občanského zákoníku, aniž by zohlednil všechny podstatné okolnosti a provedené důkazy.