I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2025 13:30 do: 06.05.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2693/23
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 167/2022-52 ze dne 8. 8. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 Af 25/2020-98 ze dne 21. 6. 2022.
Stručná charakteristika:  Korunové dluhopisy, zneužití práva, čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Označení navrhovatelů:  SAMARINDA SE
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka emitovala tzv. korunové dluhopisy, za něž každý rok vyplácela úroky a které upsal její jediný akcionář, a tyto úroky uplatnila jako daňově uznatelný náklad pro účely výpočtu základu daně z příjmů právnických osob. Správce daně postup stěžovatelky označil za zneužití práva, doměřil jí daň a vyměřil penále. Jádrem sporu je, zda správní soudy porušily čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, když se ztotožnily se závěrem o zneužití práva a s postupem správce daně.

Stěžovatelka vznikla jako předzaložená (ready-made) společnost v roce 2012. Ke konci téhož roku emitovala korunové dluhopisy v celkové hodnotě 1 000 000 000 Kč. Následně se jejím jediným akcionářem stal jistý člověk. Krátce nato byla do obchodního rejstříku zapsána nová společnost, vzniklá v důsledku rozdělení odštěpením části jmění několika společností ovládaných tímto člověkem, který se stal jejím jednatelem i společníkem s obchodním podílem 99,03 % (dále jen „akcionář“). Tento obchodní podíl byl následně rozdělen a převeden částečně na stěžovatelku (49,52 %), částečně na další společnost (49,51 %), ovládanou rovněž tímto akcionářem. Kupní cena obchodního podílu převáděného na stěžovatelku byla stanovena znaleckým posudkem na 1 236 955 000 Kč. V říjnu 2013 byly všechny stěžovatelkou emitované dluhopisy upsány akcionářem, který téhož dne rozhodl o poskytnutí dobrovolného příplatku do ostatních kapitálových fondů stěžovatelky ve výši 236 955 000 Kč. Vzápětí byly započteny stěžovatelčiny pohledávky na úhradu dluhopisů (1 000 000 000 Kč) a příplatek akcionáře (236 955 000 Kč) vůči jednateli oproti pohledávce jednatele na úhradu kupní ceny za převod podílu v nové společnosti na stěžovatelku (1 236 955 000 Kč). Jak věc shrnul Nejvyšší správní soud, jednatel jedné ze svých společností půjčil finanční prostředky na nákup podílu v jiné z jeho společností, za což si od ní následně nechal vyplácet úroky zdaněné nulovou daní z příjmů fyzických osob (120 000 000 Kč ročně, do roku 2032, tedy 19 let). Tyto úroky si (jím ovládaná) stěžovatelka uplatňovala jako daňově uznatelné nákladové úroky, a snížila si tak základ daně z příjmů právnických osob. Finanční úřad po daňové kontrole v roce 2017 dospěl k závěru, že stěžovatelka při uplatňování daňově uznatelných nákladů sice postupovala formálně v souladu se zákonem, ale zneužila právo. Popsané operace propojených osob neměly ekonomické opodstatnění a byly jednatelem vytvořeny uměle s cílem získat daňové zvýhodnění. Jednatel získal nezdaněný příjem v podobě úroků z korunových dluhopisů a stěžovatelka se současně zatížila daňově účinnými výdaji v podobě vyplacených nákladových úroků. Správce daně tedy nepovažoval výdaje stěžovatelky v podobě vyplacených úroků za daňově uznatelné podle zákona o daních z příjmů. O tyto částky jí proto zvýšil základ daně ve zdaňovacích obdobích 2013, 2014 a 2015. Stěžovatelce doměřil daň z příjmů právnických osob vyšší o celkem 51 300 000 Kč a současně jí vyměřil penále v celkové výši 10 260 000 Kč. Stěžovatelka proti tomu brojila odvoláním, ale Odvolací finanční ředitelství všechny platební výměry potvrdilo. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala žalobu, kterou ale městský soud zamítl. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud také zamítl, dospěl k závěru, že posuzovaná transakce mezi subjekty postrádala objektivní ekonomickou racionalitu a jejím hlavním účelem bylo získání neoprávněné daňové výhody, zatímco jiné cíle byly toliko podružné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá především porušení svého práva, aby daně a poplatky byly ukládány pouze na základě zákona, a práva podnikat.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2025 14:30 do: 06.05.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 232/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2024 č. j. 54 Co 288/2024-275
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  L. M., zast. JUDr. Janem Březinou, MLaw, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastnice je soukromá vysoká škola, která se po stěžovatelce jako své bývalé studentce domáhala doplacení studijního poplatku (školného) ve výši 20 000 Kč a úhrady administrativního poplatku ve  výši 10 000 Kč. Tato povinnost měla stěžovatelce vzniknout v důsledku nesplnění podmínek zvýhodněné cenové úrovně školného, kterou si stěžovatelka zvolila. Na žádost stěžovatelky byl uzavřen dodatek k smluvnímu prohlášení, na základě kterého došlo k navýšení školného z varianty Klasik na variantu Standard. V případě nesplnění podmínek pro  školné Standard se stěžovatelka zavázala k úhradě rozdílu tohoto školného a školného Premium ve výši 20 000 Kč, a k úhradě administrativního poplatku ve výši 10 000 Kč, a to za každý rok, kdy podmínky nesplnila. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zanechala studia před uplynutím jeho standardní doby, vedlejší účastnice ji vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 30 000 Kč. Následně se vedlejší účastnice žalobou po  stěžovatelce domáhala zaplacení této částky soudní cestou. Obvodní soud žalobě vedlejší účastnice vyhověl. Konstatoval, že z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že smlouva o studiu, na jejímž základě poskytuje soukromá škola studentovi vzdělání za úplatu, nemá povahu smlouvy spotřebitelské. Obě smluvní strany tak byly v  rovnoprávném postavení, stěžovatelka měla možnost zvážit, kterou cenovou úroveň školného si vybere a výslovně se zavázala naplňovat podmínky školného a uhradit školné a poplatky za celou dobu studia. Nemožnost plnění fakticky zavinila sama stěžovatelka. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání. Podle stěžovatelky ze smluvního prohlášení a dodatku nevyplývá, že by byla povinna tyto sankční poplatky platit i v případě předčasného ukončení studia. Stěžovatelka tím, že ukončila studium, pouze využila svého práva, a tedy vedlejší účastnice po ní žádné další platby nemůže požadovat a sankcionovat jí za to, že se rozhodla ve studiu nepokračovat. Dále  stěžovatelka poukazovala na to, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil spotřebitelskou povahu smluvního vztahu. Městský soud však ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za  to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na vzdělání, vlastnické právo a právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2025 15:00 do: 06.05.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 345/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2024 č. j. 7 To 324/2024-88 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. října 2024 č. j. 0 Dt 14/2023-75
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu a obhajobu
Označení navrhovatelů:  D. B., zast. zast Mgr. Michaelem Strakou, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem okresního soudu v Teplicích – soudu pro mládež byl tehdy mladistvý stěžovatel uznán vinným proviněním nebezpečného vyhrožování a  byl  za to odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích bylo ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní změněno na zabezpečovací detenci, kterou začal stěžovatel vykonávat dne 12. 10. 2023 ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno. Napadeným usnesením městský soud rozhodl, že u stěžovatele nadále trvají důvody zabezpečovací detence a zamítl jeho žádost na změnu zabezpečovací detence na ochranné léčení ve formě ústavní. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel prostřednictvím svého obhájce písemně včas stížnost. Stížnost byla podána jako blanketní a obhájce stěžovatele v ní uvedl, že ji odůvodní ve lhůtě 30  dnů od doručení písemného vyhotovení usnesení městského soudu. V napadeném usnesení, jímž krajský soud stížnost zamítl, uvedl, že do okamžiku rozhodování takto podaná stížnost nebyla písemně odůvodněna, resp. odůvodnění stížnosti nebylo stížnostnímu soudu do této doby doručeno. A to přesto, že předmětné rozhodnutí bylo soudem za přítomnosti obhájce i  stěžovatele ve veřejném zasedání vyhlášeno už dne 8. 10. 2024 a obhájci i stěžovateli bylo jeho písemné vyhotovení doručeno dne 29. 10. 2024. Soud dále uvedl, že trestní řád nedefinuje jinou lhůtu pro podání stížnosti, včetně jejího případného odůvodnění, než zákonnou lhůtu tří  dnů od oznámení rozhodnutí. Proto nebylo třeba vyčkávat na odůvodnění podané stížnosti obhájcem na uplynutí lhůty 30 dnů, kterou si sám stanovil.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na osobní svobodu, právo na soudní ochranu a právo na obhajobu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.05.2025 08:30 do: 07.05.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 510/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2131/2024-388 ze dne 29. října 2024
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Lišaj, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud vyhověl žalobě vedlejší účastnice a určil, že je jediným vlastníkem blíže určeného pozemku. Vedlejší účastnice tvrdila, že stěžovatelka se nikdy nestala vlastnicí nemovitosti a ona nikdy vlastnicí nepřestala být. O nemovitost měla být „připravena“ v důsledku činnosti třetích osob, v současné době trestně stíhaných. Nejprve na základě padělaných dokladů jednatelky vedlejší účastnice požádaly správce systému datových schránek o nové přihlašovací údaje. Tím zároveň došlo k zneplatnění původních přihlašovacích údajů a vedlejší účastnice tak ztratila přístup ke své datové schránce. Následně jistý člověk jednal s jednatelem stěžovatelky a prokazoval se plnou mocí, na níž byl padělán podpis jednatelky vedlejší účastnice. Spolu uzavřeli smlouvu o zajišťovacím převodu práva. Podle smlouvy byla nemovitost převedena na stěžovatelku k zajištění dluhu, který vůči stěžovatelce měla třetí osoba. Stěžovatelčina dlužnice svůj dluh vůči stěžovatelce nesplnila a převod se tak stal nepodmíněným. Obvodní soud dospěl k závěru, že toto jednání vedlejší účastnici nezavazuje, a proto určil, že je vedlejší účastnice vlastnicí nemovitosti, respektive jí nikdy nepřestala být. Městský soud k odvolání stěžovatelky rozsudek  obvodního soudu o věci samé potvrdil a nákladový výrok změnil tak, že vedlejší účastnici náhradu nákladů nepřiznal. Stěžovatelka proti rozsudku městského soudu podala dovolání, kterým napadla výrok o věci samé. Nejvyšší soud však dovolání zamítl.

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.05.2025 14:00 do: 07.05.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3022/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 138/2024-31 ze dne 22. srpna 2024
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  L. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je osobou se zdravotním postižením. Původně pobíral příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč, který odpovídal III. stupni závislosti na pomoci jiné osoby. Úřad práce rozhodnutím ze dne 18. února 2013 snížil stěžovateli výši příspěvku na péči z 8 000 Kč na 800 Kč. Dospěl k závěru, že již není závislý na pomoci jiné osoby ve III. stupni, ale jen v I. stupni. Vedlejší účastník (Ministerstvo práce a sociálních věcí) tehdy rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Od té doby o zákonnosti tohoto kroku úřadu práce a opakovaných rozhodnutích vedlejšího účastníka několikrát rozhodoval Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud. Krajský soud nejprve zrušil prvotní rozhodnutí vedlejšího účastníka. Žalobu proti následnému rozhodnutí žalovaného zamítl. Tento rozsudek včetně rozhodnutí vedlejšího účastníka však poté zrušil Nejvyšší správní soud, který též uložil vedlejšímu účastníkovi, aby komplexně zjistil psychické onemocnění stěžovatele v rozhodných letech 2013 až 2015. Poté měl znovu a přesvědčivěji odůvodnit, zda stěžovatel zvládá základní životní potřeby. A pokud nikoli, zda je tu příčinná souvislost mezi chováním stěžovatele a jeho onemocněním. Další rozhodnutí vedlejšího účastníka, podle nějž stěžovatel nezvládal základní životní potřeby péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, krajský soud zrušil. Vedlejšímu účastníkovi uložil řádné zjištění skutkového stavu. V novém řízení však posudková komise vyšetření stěžovatele neprovedla. 

Stěžovateli poté byla zajištěna diagnostická hospitalizace na psychiatrické klinice. To stěžovatel odmítl. Vedlejší účastník poté vyzval stěžovatele, aby sdělil, zda se podrobí vyšetření zdravotního stavu při jednání posudkové komise či komplexnímu psychiatrickému vyšetření během hospitalizace. Současně ho poučil, že pokud nezareaguje, může mu příspěvek na péči odejmout. Zmocněnec stěžovatele zareagoval, že stěžovatelův zdravotní stav nemůže jít k jeho tíži. „Ultimátum“ vedlejšího účastníka označil za nezákonné. Rozhodnutím ze dne 18. srpna 2021 vedlejší účastník změnil rozhodnutí úřadu práce tak, že od září 2021 stěžovateli odňal příspěvek na péči. K žalobě stěžovatele krajský soud zrušil poslední rozhodnutí vedlejšího účastníka. Krajský soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru posudkového lékařství, který stěžovatele navštívil v jeho bydlišti. Podle znalce bylo možno bez pochyb stanovit, že stěžovatel v rozhodném období nezvládal základní životní potřeby péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka Nejvyšší správní soud zrušil čtvrtý rozsudek krajského soudu, neboť shledal rozsudek nepřezkoumatelným. Krajský soud rozsudkem následně zrušil poslední rozhodnutí vedlejšího účastníka i prvopočáteční rozhodnutí úřadu práce. Ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zrušil pátý rozsudek krajského soudu. Podle Nejvyššího správního soudu neměl závěr krajského soudu, že stěžovatel je závislý na pomoci jiné osoby ve III. stupni, oporu ve spise a v provedeném dokazování. Usnesením ze dne 15. října 2024 krajský soud na návrh stěžovatele přerušil řízení o žalobě.

Stěžovatel má za to, že v jeho věci dochází k neodůvodněným průtahům, a navíc nemá žádný efektivní prostředek obrany proti napadenému rozsudku. Nejvyšší správní soud totiž zavázal krajský soud svým právním názorem, podle něhož je stěžovatel osobou závislou na pomoci jiné osoby v I. stupni. Stěžovatel napadenému rozhodnutí vytýká rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.