Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 1. kalendářní týden roku 2023

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2023 09:00 do: 03.01.2023 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 366/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 21 Cdo 1436/2020-759, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2020 č. j. 19 Co 889/2019-717 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2019 č. j. 23 C 276/2017-492
Stručná charakteristika:  K právu na soudní ochranu ve sporu o ochraně před diskriminací v pracovněprávním vztahu
Označení navrhovatelů:  B. B., zast. advokátem JUDr. Martinem Slobodníkem, Ph.D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 2. 2019 č. j. 23 C 276/2017-492 uložil Obchodní akademii (vedlejší účastnici) zaplatit stěžovatelce částku 75 000 Kč, v rozsahu částky 125 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Věc posoudil po právní stránce jak podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, tak podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), vzhledem ke zdravotnímu omezení stěžovatelky, spočívající ve vrozené oční vadě. Podle okresního soudu se vedlejší účastnice dopustila vůči stěžovatelce několika diskriminačních jednání. S ohledem na jejich závažnost, snížení důstojnosti stěžovatelky a prodělané psychické útrapy, okresní soud přiznal stěžovatelce přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 75 000 Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 2. 2020 č. j. 19 Co 889/2019-717, změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že stěžovatelce v plném rozsahu nevyhověl. Zaujal totiž odlišný postoj k záměru a motivaci nové ředitelky zbavit se stěžovatelky pro její hendikep. Taková motivace podle něj z provedených (zopakovaných) důkazů nevyplývala. Nejvyšší soud  posléze usnesením ze dne 25. 11. 2020 č. j. 21 Cdo 1436/2020-759, dovolání stěžovatelky odmítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení jejích základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí krajského soudu považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelné a protiústavní, Nejvyšší soud pak měl podle ní dovolání vyhovět.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2023 14:00 do: 03.01.2023 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 36/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Rozsah bezplatné zdravotní péče na záchytných stanicích
Označení navrhovatelů:  Okresní soud v Mělníku
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Okresní soud v Mělníku (navrhovatel) předložil návrh na zrušení ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., zákona o specifických zdravotních službách v souvislosti s jeho vlastní rozhodovací činností, v rámci řízení o návrhu Městské polikliniky Praha (žalobce) na uložení žalovanému R. H. zaplatit částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje nutné náklady za ošetření žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici Bulovka, kde mu bylo poskytnuto ošetření a pobyt, protože ohrožoval své zdraví tím, že ležel v opilosti na ulici.

Navrhovatel se domnívá, že je ustanovení § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách v rozporu s čl. 31 větou druhou Listiny základních práv a svobod, který zaručuje občanům na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Ústavní soud podle něj již v minulosti zdůraznil solidární chování občanů vůči těm, kteří potřebují náročnější zdravotní péči. Proto navrhuje ustanovení zrušit.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2023 14:00 do: 03.01.2023 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2152/22
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. června 2022, č. j. 8 To 356/2021-159
Stručná charakteristika:  podmíněné propuštění z výkonu trestu
Označení navrhovatelů:  F. V., zast. advokátem Mgr. Václavem Němcem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2021 č. j. 12 PP 71/2021-121 byla zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2021 č. j. 8 To 356/2021-133, byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město. Stěžovatel napadl rozhodnutí předcházející ústavní stížností, přičemž Ústavní soud mu dal za pravdu v nálezu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 232/22. Ústavní soud tehdy přistoupil ke zrušení napadeného usnesení krajského soudu a uložil mu, aby opětovně přezkoumal stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně a posoudil, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění, a to za použití ústavně konformního výkladu ustanovení § 91 odst. 4 tr. zákoníku. Krajský soud tak rozhodoval podruhé. V nynější linii řízení krajský soud před provedením nařízeného neveřejného zasedání obdržel opis usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 46 PP 14/2022, jímž tento soud (který se stal místně příslušným po přemístění stěžovatele do věznice v obvodu jeho působnosti) stěžovatele podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody a stanovil mu zkušební dobu v trvání sedmi let za současného vyslovení dohledu a také stěžovateli uložil přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil splácel způsobenou škodu. Krajský soud si ověřil, že proti usnesení podal státní zástupce stížnost a stěžovatel je tedy i nadále ve výkonu trestu odnětí svobody. Za situace, kdy bylo v mezidobí znovu rozhodnuto, byť nepravomocně, o tom, že stěžovatel se z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propouští, nemůže nadále ve věci rozhodovat. Především proto, že by již nemohl věc vrátit postupem podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu Okresnímu soudu Plzeň-město, neboť ten s ohledem na přemístění stěžovatele do Vazební věznice Praha Pankrác, již není příslušným k vydání opětovného rozhodnutí. S ohledem na vývoj situace v dané věci toliko podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí bez dalšího.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že krajský soud nesplnil pokyn, který mu Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 232/22 uložil. Pokud krajský soud prvostupňové usnesení o žádosti stěžovatele zrušil bez dalšího, nechal stěžovatelovu žádost fakticky do současné doby nerozhodnutou. Přemístění stěžovatele do jiné věznice nemůže vést k odnětí stěžovatele jeho zákonnému soudci, který je určen okamžikem podání žádosti o podmíněné propuštění. Postupem krajského soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.01.2023 15:00 do: 03.01.2023 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3477/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021 č. j. 21 Co 110/2021-940
Eventuální akcesorické návrhy:  Náhrada nákladů řízení
Stručná charakteristika:  Práva účastníka soudního řízení; Právo na soudní a jinou právní ochranu; Hmotné zabezpečení dětí
Označení navrhovatelů:  A. S., zastoupená Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka, jakožto zletilá dcera vedlejšího účastníka (otce), se žalobou domáhala vůči otci placení výživného. Obvodní soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 č. j. 12 C 357/2015-805, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2020 č. j. 12 C 357/2015-850, tak, že otci uložil povinnost přispívat na výživu stěžovatelky částku 10 000 Kč měsíčně ode dne 1. 8. 2015 (výrok I) a ve zbytku – co do částky 2 000 Kč měsíčně – žalobu zamítl (výrok II); zároveň uložil otci povinnost uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku dlužné výživné za dobu od 1. 8. 2015 do 10. 9. 2020 v celkové výši 613 333 Kč (výrok III). Dále rozhodl o povinnosti otce zaplatit stěžovatelce a České republice náhradu nákladů řízení (výrok IV a V), které následně vyčíslil v usnesení ze dne 20. 1. 2021 č. j. 12 C 357/2015-853. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka má vůči otci nárok na přiznání výživného, neboť po složení maturitní zkoušky pokračovala v přípravě na své budoucí povolání studiem na vysoké škole. Proti rozhodnutí obvodního soudu se stěžovatelka i její otec odvolali k Městskému soudu v Praze, který v napadeném rozsudku uzavřel, že stěžovatelce nárok na výživné nevznikl, neboť její studium nepředstavovalo soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání a v jeho průběhu se stěžovatelka byla schopna sama živit. Proto změnil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I a III tak, že žalobu zamítl (výrok I), a ve výroku II jej potvrdil (výrok II). Uložil stěžovatelce nahradit České republice – obvodnímu soudu na nákladech řízení 1 050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítá porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Městský soud se odchýlil od skutkových zjištění obvodního soudu, aniž však zopakoval důkazy, na nichž soud prvního stupně své závěry o skutkovém stavu založil. Nemohl dospět ke svým skutkovým zjištěním jen na základě dvou nově provedených důkazů. Doplnění dokazování bylo ve skutečnosti zastíracím manévrem pro přijetí odlišných skutkových závěrů na základě totožných důkazů.