I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2026 10:00 do: 04.03.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 52/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní státnost proti rozsudku
Stručná charakteristika: vlastnictví
Označení navrhovatelů: J. C., zast. JUDr. Petrem Kučerou, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal určení, že je vlastníkem tří pozemků, které měl dle svého vyjádření vydržet v květnu 2015. S tímto jeho tvrzením nesouhlasila vedlejší účastnice, která podle stavu v katastru nemovitostí pozemky oplotila, a to v rozsahu neodpovídajícím předchozímu oplocení. Okresní soud žalobu stěžovatele v říjnu 2023 zamítl jako nedůvodnou. Věc posoudil podle právní úpravy účinné ke dni, kdy se stěžovatel chopil držby sporných pozemků, tedy podle „starého“ občanského zákoníku. Krajský soud k odvolání stěžovatele určil, že stěžovatel je vlastníkem sporných pozemků. Věc na rozdíl od okresního soudu posoudil podle „nového“ občanského zákoníku, protože stěžovatel měl nabýt vlastnické právo již za jeho účinnosti. Vedlejší účastnice podala dovolání, které Nejvyšší soud shledal důvodným a sám změnil rozsudek krajského soudu v neprospěch stěžovatele. V odůvodnění uvedl, že se stěžovatel k dovolání vedlejší účastnice nevyjádřil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud svým postupem porušil jeho právo na soudní ochranu a ochranu vlastnictví. Stěžovatel především poukazuje na to, že Nejvyšší soud nepřihlédl k jeho vyjádření k dovolání. Tím mu byla odepřena možnost účastnit se řízení před dovolacím soudem, činit příslušné návrhy a předkládat soudu svou argumentaci.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2026 10:30 do: 04.03.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2541/25
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: vlastnictví
Označení navrhovatelů: T. H., zast. Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání svých pozemků jako veřejného prostranství a náhrady nákladů na pořízený znalecký posudek k ocenění bezdůvodného obohacení. Obvodní soud dospěl k závěru, že některé z těchto pozemků stěžovatele nejsou veřejným prostranstvím, neboť z nich nemá prospěch neomezená skupina občanů města. Ostatní pozemky jako veřejné prostranství posoudil. Přesto dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení za jejich užívání stěžovateli nenáleží. Právní důvod ospravedlňující obohacení veřejnosti je založen rozhodnutím orgánu veřejné moci (stavebního úřadu) a předchozí vlastník byl přinejmenším srozuměn se zřízením veřejného prostranství. Městský soud k odvolání stěžovatele rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se se skutkovým stavem, jak jej zjistil obvodní soud, i jeho právním posouzením. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Zdůraznil přitom, že projev vůle, kterým vlastník souhlasí s omezením svého vlastnického práva (jako předpokladu pro vznik veřejného prostranství) v sobě zahrnuje i vůli činit tak bezúplatně.
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že pokud vlastník pozemku dal souhlas k jeho užívání jako veřejného prostranství, byť konkludentně, nemůže žádat bezdůvodné obohacení. Uvádí, že soudy se také nezabývaly tím, jak tento souhlas zavazuje právního nástupce. Obce si podle názoru stěžovatele mají zajistit souhlas s užíváním pozemků vlastníků formou zřízení věcného břemene, případně formou obligace i s právními nástupci.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2026 11:00 do: 04.03.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1935/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2024 č. j. 24 Cdo 257/2024-730, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2023 č. j. 20 Co 197/2023-658 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. října 2022 č. j. 0 P 554/2005-581
Stručná charakteristika: omezení svéprávnosti
Označení navrhovatelů: A. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl po nabytí zletilosti zbaven způsobilosti k právním úkonům, od účinnosti „nového“ občanského zákoníku je omezen ve svéprávnosti. Obvodní soud stěžovatele v květnu 2020 omezil ve svéprávnosti na dobu tří let tak, že zjednodušeně řečeno krom obstarávání každodenních záležitostí a nakládání s částkou 800 Kč týdně nemohl sám činit majetkoprávní jednání. V červnu 2021 se nevládní nezisková organizace Rytmus – od klienta k občanovi, z.ú. obrátila na obvodní soud s návrhem na vrácení svéprávnosti stěžovateli a schválení smlouvy o nápomoci s tím, že u stěžovatele nastal od posledního rozhodování o svéprávnosti výrazný posun. Obvodní soud návrh vedlejšího účastníka zamítl. Omezení ve svéprávnosti obvodní soud dále nově upravil na dobu tří let tak, že stěžovatel není způsobilý nakládat s finanční částkou přesahující 1 500 Kč týdně a majetkem, jehož hodnota přesahuje 1 500 Kč jednorázově; dále v rozsudku stanovil obsáhlý výčet úkonů, ke kterým stěžovatel není způsobilý (například uzavřít bez souhlasu manželství či registrované partnerství, určit a popřít otcovství, odmítnout dědictví, přebírat zásilky určené do vlastních rukou, uzavírat nájemní smlouvy atd.). Obvodní soud stěžovatele zároveň omezil ve způsobilosti být volen. Měl za to, že není schopen nést odpovědnost spojenou s výkonem volené funkce, především hmotněprávní odpovědnost za škodu spojenou s odpovědností péče řádného hospodáře. Městský soud k odvolání stěžovatele korigoval rozsudek obvodního soudu tak, že stěžovatele neomezil ve způsobilosti udělit plnou moc v rozsahu své svéprávnosti a ve způsobilosti přebírat zásilky do vlastních rukou. Ve zbytku potvrdil rozsudek prvostupňového soudu. Nejvyšší soud stěžovatelovo následné dovolání odmítl. Uvedl, že městský soud dostál povinnosti posoudit každý případ omezení svéprávnosti individuálně na základě pečlivé analýzy všech relevantních okolností, nejenom odborných závěrů znalce a stanovené diagnózy. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani stěžovatelovým námitkám týkajícím se omezení jeho pasivního volebního práva, zejména práva být volen do Evropského parlamentu a podrobně vysvětlil, proč neshledal potřebu obrátit se s předběžnou otázkou na Soudní dvůr EU.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že omezením jeho svéprávnosti došlo k porušení práva na rovnost lidí s postižením před zákonem a práva nebýt diskriminován na základě zdravotního postižení podle čl. 12 a čl. 5 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Dále namítá, že ho obecné soudy omezily v právu být volen. V souvislosti s tím stěžovatel spatřuje protiústavní pochybení také v tom, že Nejvyšší soud bez náležitého odůvodnění nepředložil Soudnímu dvoru EU žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách navrhovaných stěžovatelem.